Pulmonaria 'RASPBERRY SPLASH' plicník
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Pulmonaria
Rod Pulmonaria popsal Carl Linné (1707–1778) v roce 1753 a zahrnul do něj rostliny, které se v Evropě a západní Asii vyskytují přirozeně od Pyrenejí až po Kavkaz. Jeho české jméno plicník pochází z konce 16. století a jeho prvním doloženým autorem je Pavel Hájek z Libočan (1596). Rod dnes zahrnuje zhruba šestnáct druhů, z nichž každý má trochu jiný charakter: Pulmonaria officinalis s pevnými zelenými listy, P. longifolia popsaná Augustinem Pyramem de Candolle (1778–1841) s dlouhými, úzkými čepelemi, P. rubra určená F. A. Marschall von Biebersteinem (1768–1826) s neobvykle červenými květy a P. saccharata, kterou vědecky zpracoval Johann Christian Daniel von Schreber (1739–1810), se svými typickými „cukrovými“ skvrnami. Společným znakem rodu je časné jarní kvetení a zvláštní schopnost měnit barvu květů z růžové do modré podle chemického složení nektaru, což je drobný botanický trik a často popisovaný fenomén, kterého si všimne i úplný laik.
Mezi všemi druhy má výjimečné postavení Pulmonaria officinalis, plicník lékařský. Právě ten se stal evropskou léčivkou, která se objevuje v herbářích už od středověku. Lidé věřili, že skvrnité listy připomínají nemocné plíce, a proto pomáhají při kašli, horečkách a „vnitřním chladu“. I když tahle symbolika byla spíš obrazná než vědecká, rostlina skutečně obsahuje slizové látky a třísloviny, které dokážou zklidnit podrážděné sliznice. Proto se používala při kašli a nachlazení a v lidovém léčitelství si udržela pověst byliny ‚na plíce‘ až do 20. století. Roste přirozeně v listnatých lesích od Francie po Ukrajinu, často v polostínu a na vlhčích půdách, a díky své odolnosti se stal jedním z nejdůležitějších výchozích druhů pro pozdější šlechtění.
Moderní hybridizace plicníků začala až na konci 20. století, kdy se šlechtitelé rozhodli posunout rod z role skromných léčivek do pozice plnohodnotných zahradních trvalek do polostínu a stínu. V 90. letech začali Alan Bloom (1906–2005) z britského Blooms of Bressingham a americký pěstitel Dan Heims (Terra Nova Nurseries) cíleně křížit P. saccharata, P. officinalis, P. longifolia a P. rubra. Chtěli získat rostliny s výraznější kresbou listů, delším kvetením a hlavně vyšší odolností vůči padlí, které starší odrůdy často trápilo. Výsledkem jsou dnešní hybridy s listy připomínajícími malířské plátno, kompaktním růstem, delší vegetační sezónou a spolehlivostí, díky níž se staly stálicemi smíšených záhonů. Zároveň se jim – nutno dodat, že často i bez záměru – získat odrůdy se stabilnější barvou květu, kde se neprojevuje ta výrazná proměnlivost z mladých růžových květů na dospělé modré.
Plicník Raspberry Splash vyniká unikátní barvou květů, které jsou nejprve sytě malinově růžové a později přecházejí na purpurové až modrofialové. Tato změna je způsobena chemickými procesy v buňkách květů, konkrétně změnou pH, jež ovlivňuje pigmenty zvané antokyany. Květy jsou drobné, zvonkovité a objevují se na vrcholech asi 25 cm dlouhých, mírně ohnutých a málo olistěných stonků. Kvetení u nás začíná během prvních teplejších dnů jara, obvykle v první polovině dubna, a pokračuje přibližně měsíc.
Listy jsou druhým, a mnohdy i významnějším atributem, díky kterému si tyto hybridní plicníky pořizujeme. Jakmile rostlina odkvete, odstraníte stonky se zavadajícími květy a ze země začnou rašit nové listy, které jsou několikanásobně větší a atraktivně zbarvené. Tyto nové listy představují výraznou proměnu oproti těm, které byly přítomné před kvetením. Zatímco dřívější listy působí tlumeně a méně výrazně, listy po odkvětu září živostí, tmavě zelenými tóny doplněnými nepravidelnými stříbrošedými skvrnami připomínajícími leopardí kožich. Tento dramatický přechod podtrhuje okrasnou hodnotu rostliny, která se stává středobodem každého záhonu.
Listy jsou polo-opadavé, široce kopinaté a výrazně plstnaté, což dodává jejich atraktivnímu vzhledu jedinečnou texturu. Odrůda Raspberry Splash je kříženec dvou různých druhů: Pulmonaria longifolia 'E.B. Anderson', díky kterému má protáhlejší listy, a Pulmonaria saccharata 'Leopard', která jí poskytla charakteristické skvrny. Rostlina tvoří husté trsy s elegantně uspořádanými listy v mírně poléhavé růžici a je vhodná i jako půdní pokryv. Navíc jako jedna z mála toleruje plné slunce bez popálení. Je chráněna patenty č. PP12138 (USA – 2001) a 11545 (EU – 2003).
Poslední revize 27-04-2025
Velkolisté formy plicníků vyžadují živou a kyprou půdu, která nebude vysychat ani zůstávat trvale podmáčená, aby se předešlo houbovým chorobám. V přírodě přirozeně rostou pod stromy, jež jim zajišťují ochranu před vysycháním, a v dobré půdě mírně kyselé až neutrální reakce – silně vápenité podloží netolerují. Tyto rostliny preferují polostín nebo stín; na plném slunci mohou jejich listy utrpět popáleniny, s výjimkou odrůd, které slunce tolerují. I když některé listy mohou po zimě zůstat pěkné, brzy zjara – ještě před rašením stonků s květy – je vhodné celý trs seříznout kousek nad zemí. Plicník je mrazuvzdorný až do teplot kolem -34 °C a není příliš vhodný do nádob, protože nelibě snáší střídání sucha a vlhka.
