Rhododendron (forestii) 'SCARLET WONDER' pěnišník
Rhodovit (erikoidní)Rhododendron
Rhododendron je rozsáhlý rod z čeledi vřesovcovitých, dnes zahrnující kolem 1000 uznaných druhů s největší druhovou diverzitou v Himálaji, jihozápadní Číně a na japonských ostrovech. Přirozené rozšíření rodu sahá od arktických oblastí severní polokoule přes horské lesy Evropy a Asie až po tropické mlžné pralesy jihovýchodní Asie a Nové Guineje; fosilní a molekulární důkazy ukazují na jeho starobylý původ a rozvoj v terciéru a neogénu. Do Evropy se rhododendrony dostaly ve větším měřítku v 18. a 19. století díky sběratelským expedicím a botanickým zahradám; mezi rané zásadní postavy patří Francis Buchanan‑Hamilton (1762–1829) a Nathaniel Wallich (1786–1854), později Robert Fortune (1812–1880). Významný průlom přinesla práce Williama Jacksona Hookera (1785–1865) v Kew a následně jeho syna Josepha Daltona Hookera (1817–1911), který během expedic do Sikkimu a Himaláje popsal a dovezl desítky nových druhů a tím ovlivnil moderní šlechtění. Později v tradici sběratelů a šlechtitelů pokračovali Ernest Wilson (1876–1930) a další. České jméno „pěnišník“ zavedli bratři Jan Svatopluk Presl a Karel Bořivoj Presl v díle Wšeobecný rostlinopis (1846) a pravděpodobně bylo inspirováno ruským názvem pjanišnik (pjanýj = opilý, intoxikovaný), který odkazuje na příznaky otravy některých druhů.
Rhododendron forrestii je stálezelený druh pocházející z horských oblastí jihozápadní Číny, především z provincie Jün-nan, kde roste v lesích a na jejich okrajích ve vysokých nadmořských výškách. Patřil k nejdůležitějším zdrojům čistě červené barvy v moderním šlechtění pěnišníků. Hybridy s jeho podílem, souhrnně označované jako forrestii hybridy, se vyznačují kompaktnějším habitem, pomalejším růstem a pevnou stavbou keře, která je odlišuje od klasických parkových elepidotních hybridů. Díky tomu našly uplatnění zejména v menších zahradách a sbírkových výsadbách, kde je kromě barvy ceněna i dlouhodobá stabilita tvaru a dobrá mrazuvzdornost v rámci velkolistých pěnišníků. Do evropské botaniky byl druh uveden na počátku 20. století a vědecky popsán Isaacem Bayley Balfourem, který jej pojmenoval na počest britského botanika a sběratele George Forresta (1873–1932). Právě Forrestovy expedice do západní Číny, které byly ve své době fenoménem objevování Orientu, přinesly do Evropy řadu dnes klíčových druhů pěnišníků a zásadně ovlivnily další vývoj jejich pěstování i šlechtění.
Scarlet Wonder patří k těm pěnišníkům, které na jaře nelze přehlédnout. Jeho květy mají mimořádně sytou, téměř neonově zářivou kardinální červeň, která po rozkvětu doslova svítí zahradou a přitahuje pozornost na mnoho metrů daleko. Jsou spíše zvonkovité až široce nálevkovité, uspořádané v nízkých, ploše kulovitých květenstvích, a barvu si udržují stabilní i na světlejších stanovištích. Výrazným detailem jsou vínově červená, nápadně špičatá poupata, která před rozkvětem vytvářejí zajímavý kontrast se zakulacenými, kompaktními listy. V hrdle květů se mohou objevit jen velmi jemné, sotva patrné tečky. Kvete obvykle v květnu. Listy jsou kratší, oválné se zakulaceným koncem, středně zelené a mírně lesklé. Kultivar byl vyšlechtěn v Anglii křížením ‘Essex Scarlet’ a Rhododendron forrestii ze skupiny Repens; autorem selekce je D. G. Hobbie, do oběhu jej uvedla školka Le Feber & Co. v roce 1960 a oficiálně registrován byl roku 1970.
Roste velmi pomalu a vytváří nízký, široce rozložený až přízemní keř s hustým olistěním, který si dlouhodobě udržuje kompaktní tvar bez nutnosti řezu. Dospělou výšku necelého metru očekávejte až za mnoho desítek let a jen v ideálních pěstebních podmínkách. Díky tomu se výborně hodí do menších zahrad, vřesovišť, skalek a jako výrazný barevný akcent v předních partiích výsadeb, kde vynikne jeho intenzivní červené kvetení. Při dobrém zamulčování a dostatečné půdní vlhkosti snáší i plné slunce, kde si zachovává hustý habitus a bohaté kvetení. Vyžaduje kyselou, humózní, dobře propustnou půdu a rovnoměrnou vláhu bez přemokření; kořenový systém je mělký, proto je trvalé mulčování velmi žádoucí. Řez obvykle není nutný, případné zásahy provádějte krátce po odkvětu.
Poslední revize 15-12-2008; 28-02-2026
Jakušimský pěnišník a jeho hybridy vyžadují světlé až polostinné stanoviště, dobře však snášejí i celodenní plné slunce a poradí si s exponovanými místy vystavenými větru i chladu. Vyžadují mělkou výsadbu do kyselé, humózní a dobře propustné půdy se stálou vlhkostí bez přemokření; kořeny rostou mělce a rozrůstají se do stran, proto rostliny nikdy nesázejte příliš hluboko a horní část kořenového balu ponechte těsně pod úrovní terénu, ideálně s mulčem z listí či kůry. Pro pěknější vzhled lze po odkvětu opatrně otrhávat zvadlé květy tak, aby nedošlo k poškození nových výhonů, pro zdraví keře to však není nezbytné. Pravidelný řez není nutný; je‑li potřeba keř zmladit nebo udržet v menší velikosti, provádí se řez bezprostředně po odkvětu, hlubší zmlazovací řez pak koncem zimy, ještě před vystoupáním mízy. Hnojte střídmě hnojivy pro vřesovištní rostliny brzy na jaře a případně během léta, vyhněte se nadbytku dusíku a pravidelně kontrolujte zdravotní stav. Scarlet Wonder je spolehlivě mrazuvzdorný minimálně do −26 °C, včetně poupat; vyšší odolnost je možná, ale zatím nedoložena.
