Sciadopitys verticillata 'BEAUTY GREEN' pajehličník přeslenitý
Sciadopitys
Pajehličník přeslenitý patří k nejstarším dochovaným jehličnatým druhům a představuje pozůstatek flóry, která byla rozšířená již ve třetihorách. Z botanického hlediska jde o mimořádnou dřevinu: je jediným žijícím druhem rodu Sciadopitys a zároveň jediným zástupcem celé čeledi Sciadopityaceae, bez přímých příbuzných mezi současnými jehličnany. To z něj činí skutečný evoluční relikt, který přežil v nezměněné podobě miliony let. Do dnešního dne budí zájem především díky stavbě svých jehlic. Ty sice na první pohled připomínají tučnolistou borovici, ve skutečnosti však mají mnohem blíže k dávno vymřelým přesličkám. Ve své domovině je ceněn nejen pro unikátní vzhled, ale i pro dlouhověkost, stálost a schopnost přežívat v proměnlivých podmínkách. V japonské kultuře má dlouhou tradici jako posvátný strom, často vysazovaný v okolí šintoistických svatyní a buddhistických chrámů.
Ve volné přírodě roste pouze v Japonsku, konkrétně v horských lesích ostrovů Honšú a Šikoku. Jeho hlavní přirozené naleziště se nachází na hoře Kója a v údolí řeky Kiso v provincii Wakajama, kde tvoří součást vlhkých, stinných porostů s kyselou půdou. Evropské botanice byl pajehličník představen v roce 1842, kdy jej na základě materiálu dovezeného z Japonska formálně popsali Philipp Franz von Siebold a Joseph Gerhard Zuccarini. První živý stromek poslal do Anglie botanik Thomas Lobb v roce 1853, avšak nepřežil. V 60. letech 19. století byla do Evropy opakovaně dovezena semena, která umožnila jeho další šíření. První doložený výskyt v českých zemích pochází z roku 1859, kdy byl pajehličník pěstován na buquoyovském panství v Nových Hradech v jižních Čechách.
Beauty Green patří mezi kompaktní, pomalu rostoucí pajehličníky, které zaujmou především barvou jehlic a celkovým dojmem svěžesti. Oproti botanickému druhu i některým tmavším formám působí světleji a živěji, aniž by ztrácel typickou důstojnost rodu Sciadopitys. Jehlice jsou dlouhé, mírně zploštělé, masité a měkké, uspořádané v pravidelných přeslenech, jejich barva je však nápadně jasně zelená, čistá a rovnoměrná po celý rok. Právě tento svěží odstín dává rostlině lehčí výraz a činí ji dobře čitelnou i v hustších výsadbách. Růst je pomalý a vyrovnaný, s pravidelným větvením, a tvar je přirozeně výrazně kuželovitý. V zahradách se obvykle pohybuje kolem 3 až 4 metrů výšky a přibližně 2 metrů šířky, přičemž si dlouhodobě zachovává kompaktní proporce bez potřeby zásahů.
Kultivar ‘Beauty Green’ vznikl selekcí mezi semenáči v německé školce Carstens v roce 1998 a na trh byl uveden v roce 2005. Na rozdíl od starších zahradních forem nejde o náhodně nalezenou mutaci, ale o vědomě vybranou rostlinu s cílem získat kompaktní růst a stabilní, svěže zelené zbarvení jehlic. V praxi se vysazuje jako nápadný prvek v promyšlených zahradách, kde každý keř a stromek má svůj důvod, barvu i místo. Je dlouhověký a své typické vlastnosti si udržuje i po letech pěstování v různých podmínkách.
I přes své exotické vzezření můžeme potvrdit, že pajehličník přeslenitý není žádná choulostivka. Pokud dobře vyberete stanoviště, s následnou péčí si – kromě zálivky v prvním roce po výsadbě – nemusíte dělat starosti. Základem je kyselá, humózní a dobře propustná půda s rovnoměrnou vlhkostí, bez dlouhodobého přemokření i vysychání; ideální je ponechat půdu trvale zamulčovanou. Nejlépe prospívá na světlém místě, ve vlhké půdě však velmi dobře zvládá i celodenní úpal. Pěstování je možné i ve stínu, kde se více táhne za světlem, a proto bývá štíhlejší a řidší. Nevhodné jsou naopak otevřené, návětrné polohy – nejenže zde jeho měkké větve kopírují směr větru, ale zároveň může docházet k opadu jehlic. Hnojení nevyžaduje, ale udělá mu dobře. Řez není nutný, přesto je možný; zejména pečlivé školky jej využívají k tomu, aby byl strom v prodejní velikosti kompaktní a hustý. Starší literatura pajehličník často uvádí jako málo odolnou dřevinu, což však neodpovídá současným zkušenostem ani novějším zdrojům. Sami můžeme potvrdit, že bez jakéhokoli poškození zvládl několikadenní mrazy až do −27 °C a některé moderní databáze jej dokonce řadí do USDA zóny 4b až 5 (do −32 °C). Pajehličník je zároveň mimořádně dlouhověký strom, který se může dožívat několika stovek let a po celou dobu si zachovává stabilní tvar i vitalitu – nejde tedy o dřevinu pro rychlý efekt, ale o klidnou, trvalou součást zahrady, jejíž hodnota s časem roste.
Poslední revize 13-02-2013; 19-02-2026
.jpg)
