Phillyrea latifolia var. media

Výrazné změny klimatu s nástupem nového tisíciletí s sebou nesou i nové pěstební podmínky. Pro rostliny již zavedené se může mnohdy jednat o velké výzvy, zda se zvládnou adaptovat, ale zároveň to otevírá možnosti pro rostliny nově introdukované, jejichž požadavky se shodují s nově vznikajícími podmínkami. V několika případech jsme dokonce našli několik ojedinělých zpráv o tom, že se kdysi u nás již pěstovaly. Jedná se zejména o lehce se zvyšující teplotu, pozdější příchod zimy přinášející rychlé teplotní výkyvy a především úbytek srážek vedoucí k většímu suchu. Již mnoho let testujeme nezvyklé taxony a všímáme si, že rostliny z jedné čeledi jsou schopné toto přestát bez úhony – z čeledi olivovníkovitých. Sice ne její hlavní zástupce – pravá oliva, ale mnoho ostatních stálezelených dřevin, jako je například jamovec.

Jamovec širokolistý je nejtypičtější rostlina tzv. středozemní macchie (makchie). Tímto termínem se označuje unikátní druh převážně stálezelené listnaté vegetace objevující se na vyprahlých a často skalnatých lokalitách jižní Evropy. Patří sem ještě vonokvětka, planika, dub cesmínový a třeba i rozmarýn. Tyto rostliny si vybudovaly obranný arzenál proti extrémnímu suchu (kožovité listy jako zásobárna vody), horku (lesklý list odrážející sluneční paprsky), i zvěři (ostny nebo odpudivé vonné silice), což jim zajistilo přežití na velmi nehostinných místech.

Tento jamovec se jmenuje širokolistý jen jako protiklad proti jeho příbuznému jamovci úzkolistému, protože jeho listy zas tak široké nejsou. Ale nese ještě jedno jméno, uvedené jako varieta: media, což není pravý kultivar, spíš nalezená selekce, kterou bylo potřeba odlišit. Dokonce jsme našli několik případů s uvedením výrazu media jako druhové jméno, ale dle platné nomenklatury není uznáno. Listy této variety jsou širší a kratší než u jamovce úzkolistého, ale menší než u jamovce širokolistého. Není tudíž divu, že u nás vyfasoval jméno jamovec prostřední. Pochází z jižních částí Pyrenejského poloostrova (Portugalsko, Španělsko) a považuje se za vzácnou selekci.

Jeho neopadavé listy jsou vstřícné, asi 3-4 cm dlouhé, široce elipčité, velmi tuhé – kožovité, tmavě zelené a lesklé. Dokážou si daleko lépe poradit s nedostatkem vody zejména v zimě, neboť vydrží mnohem déle trvající sucho, aniž by uschly. Koncem jara kvete množstvím droboučkých květů, po nichž následují malé, tvrdé plody, jež po uzrání vypadají jako kuličky černého pepře.

Roste přísně vzpřímeně a velmi rychle, jakmile zakoření. Pak už je jen na vás, zda jej necháte zdivočet do bujného keře, nebo si jej vytvarujete k obrazu svému. Jakmile doroste výšky asi třech metrů, uklidní se a začne hlavně zahušťovat. Poté si přirozeně vytvoří tak pěkný habitus, díky kterému se mu v angličtině říká brokolicový strom nebo zelený olivovník. Pěstuje se jako velmi impozantní, malý, stálezelený strom dokonale středozemního vzezření. Zjara po mrazech jej můžete řezem povzbudit k hustšímu větvení a často se tvaruje do kulatých a hřibovitých korun, kde je potřeba ještě jeden upravovací řez v polovině léta. Velmi efektní jsou rovněž vícekmenné formy s obnaženými staršími větvemi ve spodní partii. Přesto se domnívám, že přirozený tvar je nejhezčí.

Jamovec potřebuje nutně dobrou, živnou, VÝBORNĚ propustnou půdu, kde mu hlavně v zimě nebudou zahnívat kořeny. S jílovitým podložím ve větší hloubce si snadno poradí. Po výsadbě zem udržujte rovnoměrně vlhkou, ale jakmile zakoření, zálivku omezte nebo úplně vynechte – je zvyklý zvládnout celé léto pouze s deštěm bez naší zálivky navíc. Pěstujte jej na plném slunci nebo v jen v lehkém polostínu. Doporučujeme vysazovat silnější rostliny se zralým dřevem, aby během první zimy nedošlo k poškození mladých větviček. Vyzkoušená mrazuvzdornost je -24°C. Netrpí na choroby ani ze škůdců může chutnat snad jen lalokonosci.

Poslední revize 07-10-2021.