Quercus suber

Dub korkový je po zásluze jedním z nejobdivovanějších stálezelených dubů. Pochází ze Středomoří (jihozápad Evropy a severozápad Afriky) a je státním stromem Portugalska, které je největším producentem korku, jež se získává z jeho kůry. Jedná se jednak o dlouhověký strom a zároveň o velmi starý taxon, neboť záznamy o jeho existenci na naší planetě se dochovaly z třetihorních fosilií.

Dub korkový je středně rychle rostoucí neopadavý strom s kožovitými listy. Jsou protáhle oválné, nápadně stříbřité při rašení a dozrávají do středně zelené barvy na lesklém líci, zatímco rub si zachovává stříbrošedý semiš. Starší rostliny rodí menší, protáhlé žaludy.

Korek, tedy hmota, která se ze stromů těží, se tvoří na kmeni a odřezává se přibližně v desetiletých intervalech od věku 30-40 let stromu. Stromu se tím neublíží – korek stále dorůstá, ale v okrasných zahradách to nedělejte – nevypadá to pěkně. Díky němu má vysoce atraktivní, hluboce vrásněnou a měkkou borku šedohnědé barvy a zejména stromy vyššího věku nabízí úchvatnou podívanou na rozličně tvarovaný porost kmenů. Výška dospělých stromů se u nás pohybuje kolem 10 metrů, zatímco ve své domovině dokáže dorůst až na dvojnásobek za mnoho let.

Koruna je lehce neučesaná, nepravidelně kulovitá a každý strom je díky tomu unikátní. Větvení je dostatečně husté na to, aby strom vypadal dobře, ale často se v mládí koruna zjara sestříhává, aby nabyla na hustotě dříve. Strom svým vzdušným habitem, vrásčitým kmenem i listy velmi připomíná olivovníky a často se u nás vysazuje i jako jejich mrazuvzdornější alternativa z estetického hlediska, protože dub, ať už sebevzácnější, plodit olivy prostě nepřinutíte.

Dub korkový se u nás pěstuje již dlouho, i když zatím jen sporadicky ve sbírkách některých odvážnějších arboret a u sběratelů. Máme vyzkoušeno, že se spokojí s téměř jakoukoli dobře propustnou půdou, aby mu zejména v zimě nestála voda u kořenů, které by shnily. Rovnoměrné vlhko po výsadbě mu umožní dobře zakořenit, ale zálivka v následných letech již není nutná. Má rád hodně slunce a teplo, není tudíž vhodné jej vysazovat na exponovaná místa. Pro pěstování ve středoevropských podmínkách je nutné vybírat a vysazovat pouze kusy se zralým dřevem, které již mráz nepoškodí. Řez je možný jakýkoli, i hluboce zmlazovací, ideálně zjara před rašením nebo v půlce léta pro tvarování. Doposud vyzkoušená mrazuvzdornost je -18 °C.

Poslední revize 15-01-2023