Acer tataricum ssp. ginnala javor amurský, javor ohnivý
Acer
Pokud jste nadšení sběratelé rostlin, nebo jen milovníci stromů, určitě máte nějaký kousek, ke kterému se čas od času rádi vracíte a prohlížíte si jej v proměnách času. Já takových mám několik, popravdě dost 😊, a jedním z nich je tento javor. Jmenuje se javor amurský, přesto raději volím druhé užívané jméno javor ohnivý, které více vypovídá o jeho nejtypičtější vlastnosti – podzimnímu vybarvení listů. Jenom malé upozornění – neplést s rovněž překrásným ohňovým stromem (Delonix regia), což je také můj favorit, ale vzhledem k tomu, že roste jen v tropech a subtropech, nemám moc šancí se na něj pravidelně jezdit dívat ...
Javor ohnivý je v rámci rodu zajímavým mostem mezi evropsko‑západoasijským javorovým světem a drsnějšími oblastmi severovýchodní Asie. Zatímco základní druh javor tatarský obývá široký pás od Balkánu po Kazachstán, poddruh ginnala se oddělil o tisíce kilometrů dál na východ – v údolí řeky Amur, v Mandžusku, Koreji, Japonsku a východním Mongolsku. Právě tato geografická izolace a drsnější klima daly vzniknout rostlině, která je mimořádně odolná, kompaktní a přizpůsobivá. Botanicky jej popsal Karl Maximovič (1827–1891), ruský botanik, který v 19. století prozkoumal velkou část východní Asie a přivezl do Evropy desítky nových druhů. Oproti základnímu druhu má ginnala hluboce laločnaté, lesklejší listy a celkově jemnější výraz, který jej odlišuje na první pohled. V Asii byl tradičně využíván jako okrasný keř kolem obydlí, ale také jako zdroj tvrdého, dobře štípatelného dřeva a medonosná dřevina pro včely. V Japonsku se objevuje i v bonsajích, kde si cenili jeho schopnosti rychle zahušťovat korunu a vytvářet dramatické podzimní barvy.
Javor ohnivý je přirozeně vícekmenný keř s široce trychtýřovitou korunou, ale pěstuje se i jako stromek s jedním kmenem. Opadavé listy jsou trojcípé, při okrajích nápadně pilovité, svěže zelené v sezóně a na podzim se brzy mění na širokou paletu snad všech odstínů ohně – od zlatavě žluté, přes oranžovou, šarlatově červenou až do sytě vínové. Je pravda, že barevná hra netrvá moc dlouho, ale tím jsou známé všechny javory. Po bohatém jarním kvetení nastupují atraktivní, jako bumerang tvarované, sytě červené dvounažky se semeny.
Javor ohnivý potřebuje věk, aby vypadal pěkně – mladé rostliny jsou na první pohled příliš prutovité, ale rychlý růst nezahuštěných větví je v mládí nutný proto, aby se brzy vytvořila pěkná konstrukce spodních větví a stromek získal prostor pro budování dómovitě tvarované koruny. Často se postranní výhony na spodních větvích vyřezávají, aby spodní část kmenů byla hladká a efektní. Není příliš velký, přesto je potřeba počítat, že nějakou plochu zabere – výšku mívá v zahradách kolem 4 metrů a totéž dokáže vytvořit do stran. V parcích a volné přírodě umí až dvojnásobek. Snadno lze na konci zimy regulovat a tvarovat řezem.
Tento javor je velmi málo náročný na půdu. Spokojí se i s udusanou zemí v parku nebo u silnice, nevadí mu posypová sůl ani sucho. Pouze nesnáší přílišné mokro a vápencové podloží. Trpí pak na choroby ve dřevě, prosychání a odumírání i starých větví a světlání listů. Nejraději má rovnoměrně vlhkou, lehce kyselou půdu a plné slunce. Mrazuvzdornost se udává do –34 °C, ale jsou udávány zkušenosti až ze zóny 2 (–45 °C).
Poslední revize 26-02-2017; 27-01-2026
