.jpg)
Campanula 'Camp Bule' STARINA SPRING BELL zvonek
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Campanula
Rod Campanula patří k nejrozsáhlejším a zároveň nejkulturněji zakořeněným rodům evropské flóry. Zahrnuje přibližně 300 až 500 druhů v závislosti na pojetí autorů, přičemž největší diverzita se soustřeďuje v oblasti Středomoří, Balkánu a horských pásem Evropy a západní Asie. Rod popsal Carl Linné (1707–1778) v roce 1753 ve svém zásadním díle Species Plantarum, kde již tehdy upozornil na mimořádnou variabilitu tvarů i růstových strategií. Zvonky provázejí člověka po staletí nejen jako okrasné rostliny, ale i jako součást lidové symboliky, kde zvonkovitý květ evokoval hlas, svolávání a ochranu. Genetické studie ukazují na starobylý původ a opakované adaptace na extrémní stanoviště, od alpínských sutí po suché vápencové stráně.
Proměnlivost i přizpůsobivost mnoha druhů trvalkových zvonků přilákala řadu šlechtitelů, kteří se jejich hybridizaci věnovali už od konce 19. století. Čisté botanické druhy jsou sice krásné, ale často nestálé ve vzhledu a chování, krátce kvetoucí nebo málo přizpůsobivé a krátkověké. Právě proto se s nimi cíleně pracovalo v zahradnických školkách, kde se hledala rovnováha mezi přirozeností a spolehlivostí. Významnou roli zde sehrál například Karl Foerster (1874–1970), který ve své potsdamské školce systematicky vybíral a křížil trvalky s důrazem na dlouhověkost a zahradní použitelnost, včetně několika skupin zvonků. Na jeho práci navázali britští pěstitelé jako Alan Bloom (1906–2005) v Bressinghamu, kteří zvonky začlenili do moderního pojetí trvalkových záhonů. Šlechtitelé proto dlouhodobě pracují s druhy jako C. portenschlagiana, C. poscharskyana nebo C. carpatica, pocházejícími z Balkánu a Karpat, které přirozeně kombinují nízký růst, bohaté kvetení a schopnost regenerace. Tyto druhy byly popsány na přelomu 18. a 19. století, například Campanula carpatica Johannem Christianem Jacquinem (1727–1817), a velmi rychle se staly součástí zahradní kultury i běžného života, od venkovských zahrad po městské dvorky.
STARINA SPRING BELL je rozkošná, modře až modrofialově kvetoucí odrůda nízce rostoucího zvonečku z dílny nizozemského šlechtitele Pima Kaagmana z městečka Andijk. Jedná se o bohatě a dlouho kvetoucí trvalku s kompaktním polštářem listů, nad nímž se květy zřetelně zvedají a zůstávají dobře čitelné po celou dobu kvetení. Rostlina působí upraveně a přitom přirozeně, jako by si sama hlídala proporce. Květy jsou zvonkovité, středně velké, nesené na krátkých, pevných stopkách, což přispívá k celkově vyrovnanému vzhledu. Listy jsou drobné, tmavě zelené, jemně lesklé a často se srdčitým základem, což je znak typický pro nízké balkánské zvonky. Oproti botanickým druhům je růst výrazně vyrovnanější a kvetení delší, často s tendencí k opakování po seříznutí. Kultivar je součástí malé šlechtitelské série raně kvetoucích zvonků určených pro nádoby i zahradu, obchodně označované jako STARINA. Vyšlechtěn byl v roce 1995 a je chráněn americkým plant patentem PP18236, uděleným v roce 2007.
Poslední revize 29-03-2026
STARINA SPRING BELL umí vytvořit nízký, ale výrazný prvek na okrajích záhonů, v kamenných zídkách nebo ve větších miskách, kde se rozprostře do souvislého modrého koberce. Díky kompaktnímu růstu se dobře kombinuje s rostlinami jemné textury, například s drobnými okrasnými trávami nebo nízkými trvalkami, aniž by je přerůstal nebo potlačoval. Jen si dejte pozor, aby je nezastínila nebo nevytlačila jiná větší, rychle se rozpínající trvalka – půdopokryvné zvonky se neumí bránit a začaly by řídnout. Pro barevnou pestrost je zkombinujte například s tařicemi, tařičkami nebo lomikameny, kde vynikne kontrast tvarů i barev. V nádobách působí kultivovaně a stabilně, což ocení každý, kdo nechce každé jaro řešit rozpadlé nebo vytáhlé rostliny. Pokud trs po odkvětu sestřihnete alespoň o polovinu a dopřejete mu pravidelnou výživu, často znovu obrazí a může vykvést opakovaně, spolehlivě a někdy až třikrát během sezóny.
