Campanula carpatica 'DEEP BLUE CLIPS' zvonek karpatský
Campanula
Rod Campanula patří k nejrozsáhlejším a zároveň nejkulturněji zakořeněným rodům evropské flóry. Zahrnuje přibližně 300 až 500 druhů v závislosti na pojetí autorů, přičemž největší diverzita se soustřeďuje v oblasti Středomoří, Balkánu a horských pásem Evropy a západní Asie. Rod popsal Carl Linné (1707–1778) v roce 1753 ve svém zásadním díle Species Plantarum, kde již tehdy upozornil na mimořádnou variabilitu tvarů i růstových strategií. Zvonky provázejí člověka po staletí nejen jako okrasné rostliny, ale i jako součást lidové symboliky, kde zvonkovitý květ evokoval hlas, svolávání a ochranu. Genetické studie ukazují na starobylý původ a opakované adaptace na extrémní stanoviště, od alpínských sutí po suché vápencové stráně.
Campanula carpatica, zvonek karpatský, je druh pocházející z horských oblastí Karpat, kde roste na otevřených loukách, kamenitých svazích a v řídkých horských porostech v nadmořských výškách přibližně od 800 do 2 000 metrů. Jeho přirozený areál zahrnuje především dnešní Rumunsko, Ukrajinu a severní části Balkánu, kde se setkává s chladnějšími léty, výraznými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí a půdami, které jsou mělké, kamenité, ale nikdy zcela vysychající. Právě tato kombinace podmínek formovala jeho kompaktní růst, schopnost rychlé regenerace a bohaté, ale časově omezené kvetení. Druh popsal Johann Christian Jacquin (1727–1817), významný rakouský botanik a lékař, který se věnoval studiu alpské a karpatské flóry a jehož práce zásadně přispěly k poznání horských rostlin střední Evropy. Campanula carpatica se velmi brzy po svém popisu dostala do zahrad, kde si získala oblibu pro svou spolehlivost, čistý tvar květů a schopnost přizpůsobit se různým zahradním podmínkám. Díky své genetické stabilitě a přirozené variabilitě se stala také jedním z výchozích druhů pro další šlechtění nízkých zvonečků.
Deep Blue Clips je velkokvětá odrůda karpatského zvonku s otevřenými, širokými květy typicky fialové barvy, jež jsme zvyklí na zvoncích vídat. Vykvétá začátkem letních prázdnin a pokračuje po mnoho týdnů. Stonky jsou vzpřímené, asi 5 cm nad listy. Pokud pravidelně odstraňujete odkvetlé květy, může vás těšit až do poloviny srpna. Rostlina roní mléko, takže alergici by si měli dát při manipulaci s ní pozor. Listy jsou světle zelené, oválné až srdčité, ale jejich tvar není příliš zřetelný díky malebně zvlněným okrajům.
Pokud se rozhodnete odkvetlé květy neodstraňovat (je to docela práce), je dobré ale nikoli nezbytné rostlinu po odkvětu radikálně sestříhnout, aby znovu narašila a vytvořila nový polštář čerstvého listí.
Karpatské zvonečky preferují rovnoměrně vlhkou, ale dobře propustnou půdu na plném slunci, snesou však i mírné přistínění, zejména v teplejších oblastech. Pro bohaté a opakované kvetení potřebují dostatek živin, přesto jim nesvědčí přehnané hnojení, které vede spíše k bujnému listu než ke květům. Pěstovat je lze i v okrasných venkovních nádobách s dobrým odtokem vody (bez podmisky) a pravidelnou, nikoli však nadměrnou zálivkou. Dávají přednost mírně alkalické až neutrální půdě. Jde o trvalky střední životnosti, které při dobrých podmínkách vydrží na jednom místě řadu let, časem však mohou ve středu trsu řídnout, což je přirozený proces a nikoli známka selhání. Přesazování snášejí poměrně dobře, pokud se provádí mimo hlavní období kvetení a s ohledem na jemný kořenový systém. Při řezu stonků se objevuje mléčná šťáva, která není toxická ani výrazně alergenní a při běžné zahradní práci nepředstavuje riziko. Hybridní půdopokryvné zvonečky patří mezi zdravé a odolné trvalky, netrpí výrazně chorobami ani škůdci, pokud nejsou pěstovány v přemokřené půdě nebo v příliš hustých výsadbách. Jsou velice mrazuvzdorné až do cca do −34 °C.
Poslední revize 05-01-2013
