×Chitalpa tashkentensis 'MORNING CLOUD' chitalpa taškentská

Chitalpa

Pokud hledáte stromy kvetoucí v létě, chitalpa je ideálním adeptem. Její příběh je fascinující a začíná v roce 1964 v botanické zahradě v Taškentu, v tehdejším srdci sovětské botanické vědy. Uzbecký botanik Nikolaj Fjodorovič Rusanov měl odvážný sen: vytvořit strom, který by spojil exotickou krásu pouštní vrby (Chilopsis linearis) s odolností katalp (Catalpa bignonioides, později i C. speciosa a C. ovata). Oba rodiče pocházejí ze Severní Ameriky, ale jejich světy jsou odlišné – Chilopsis je drobně kvetoucí větší keř či štíhlý strom polopouští a pouští, zvyklý na spalující slunce a sucho, zatímco Catalpa je majestátní strom s obrovskými listy a bohatými květenstvími, milující vlhčí půdy. Spojit tyto kontrasty představovalo dlouhé studium fenologie katalp a aplikování technik řízeného opylování v rámci mezigenového křížení. Správný vědec ale musí být trpělivý a Rusanov byl, takže se mu to po mnoha pokusech opravdu podařilo a získal životaschopná semena. Tak vznikl první nothogenerický hybrid: ×Chitalpa tashkentensis. Tento úspěch byl v botanickém světě senzací: hybrid nesl nádherné květy po dlouhé období, elegantní listy, a navíc získal odolnost vůči suchu a horku.

Přestože v 60. letech ještě zuřila studená válka mezi Východem a Západem, díky uvolnění napětí v 70. letech se rozšířila i vědecká výměna. Na ten okamžik čekal Robert Hebb z New York Botanical Garden, který roku 1977 legálně vyvezl první dvě klonové linie do Severní Ameriky. Ty daly vzniknout prvním známým kultivarům:

‘Pink Dawn’ – s jemně růžovými květy, které kvetou od května až do září,
‘Morning Cloud’ – s bílými až světle růžovými květy, působícími jako obláčky na větvích, ale omezenou odolností.

Oficiální botanické jméno ×Chitalpa tashkentensis bylo stanoveno až v roce 1991 Thomasem Eliasem a Walterem Wisurou z Rancho Santa Ana Botanic Garden. Od té doby se hybrid šíří do všech oblastí USA, zejména na sušším jihozápadě, kde se stal oblíbeným městským stromem díky své odolnosti vůči horku, suchu a alkalickým půdám. Do Evropy se chitalpa dostala až v 80. letech a docela jí trvalo, než si našla správné obdivovatele, protože například v Anglii a přímořských zemích Beneluxu sice mají mírné zimy, ale méně slunce a nižší teploty v létě, což nepřináší bohaté kvetení. Zato v kontinentálním klimatu Evropy včetně Česka a Slovenska máme slunná a horká léta a naše chitalpy tu kvetou bohatě a spolehlivě. Logicky se nabízí, že by tím pádem měla být oblíbenou ve Středozemí, kde má ideální podmínky, ale z nějakého důvodu tam zůstává okrajovou a sbírkovou dřevinou, čekající na své objevení – zřejmě mají dostatek jiných letně kvetoucích dřevin 😊.