Kalimeris incisa 'BLUE STAR' astra japonská

Kalimeris

Rod Kalimeris patří do čeledi hvězdnicovitých a zahrnuje jen několik málo druhů vytrvalých bylin rozšířených ve východní Asii. Jejich přirozeným domovem jsou především Japonsko, Korea a východní Čína, kde rostou na vlhkých loukách, v řídkých lesích a podél vodních toků. Nejde o žádné botanické exoty z nepřístupných hor, ale o rostliny, které po staletí doprovázely běžný venkovský život. V Japonsku se kalimerisy objevují v tradičních zahradách i v zemědělské krajině, zejména na okrajích rýžových polí, hrázkách a v přechodových pásmech vlhké krajiny, kde mají dostatek vláhy, ale nikdy nestojí ve vodě a kde jejich dlouhé kvetení přináší barvu do období, kdy většina letních květin už pomalu mizí. Rod popsal v 19. století Švýcar francouzského původu Augustin Pyramus de Candolle (1778–1841), jeden z mužů, kteří tehdy skládali asijskou flóru do evropského botanického jazyka, druh po druhu, rod po rodu.

Kalimeris incisa, japonsky Nokon‑giku (ノコンギク), volně přeloženo jako polní chryzantéma, nemá uznané české vědecké jméno a v praxi se používá překlad z angličtiny – japonská astra. Druhové jméno incisa (vyříznutý) odkazuje na výrazně vykrajované, zářezovité okraje listů, které působí, jako by byly jemně naříznuté nožem. Rostlina pochází z Japonska a patří k těm, které si člověk snadno oblíbí právě proto, že nejsou okázalé. Není to sběratelská kuriozita ani trofej, ale prostě pěkná a nenáročná kytička, vysazovaná kolem domů, podél cest i v běžných zahradách, kde bez zvláštní péče kvetla celé léto jako nenápadná součást každodenního života, která přirozeně zapadala do krajiny i místních zvyklostí. Druh poprvé vědecky popsal Carl Johann Maximowicz (1827–1891), jeden z nejvýznamnějších botaniků 19. století, který zasvětil život studiu flóry východní Asie. V tamním botanickém světě měl podobnou váhu, jakou si Linné vysloužil v evropské tradici, protože jeho práce zásadně pomohla pojmenovat a popsat obrovské množství rostlin, které se do té doby v Evropě jen mlhavě tušily. Maximowicz byl baltský Němec působící v ruských službách a většinu profesního života strávil v Petrohradské botanické zahradě, kde se stal i jejím ředitelem. Jeho jméno dnes nese celá řada druhů, od dřevin po trvalky.