Nandina domestica 'Seika' OBSESSED nandina domácí, nebeský bambus
Nandina
Rod Nandina je botanicky překvapivě skromný – zahrnuje jediný druh Nandina domácí, což je v rámci čeledi dřišťálovitých spíše výjimka než pravidlo. Původem pochází z východní Asie, především z Číny a Japonska, kde roste v podrostu světlých lesů, na okrajích křovin a v horských údolích. První vědecký popis publikoval Carl Peter Thunberg (1743–1828) v roce 1781 ve svém díle Flora Japonica. Thunberg byl žákem Carla Linného (1707–1778) a při popisu nandiny vycházel z jeho systému vědeckého pojmenovávání rostlin, který Linné shrnul ve svém zásadním díle Species Plantarum, o které se opíráme dodnes. Právě tam se však nandina ještě neobjevuje – Linné ji nikdy neviděl a zemřel tři roky před vydáním Thunbergova popisu. Fosilní záznamy rodu nejsou známy, což naznačuje spíše mladší evoluční historii, kulturní stopa nandiny je však naopak hluboká – v Asii byla po staletí pěstována v zahradách chrámů i městských dvorů jako symbol štěstí, vytrvalosti a ochrany domu.
Samotný druh Nandina domestica je úzce spjatý s lidským osídlením, což se odráží i v jeho druhovém jménu: domestica zde neoznačuje domestikaci v užitkovém smyslu, jak ji známe u ovocných dřevin, ale spíše „rostlinu patřící k domu“. Thunberg se s nandinou setkával především jako s pěstovaným keřem v zahradách, dvorech a chrámových areálech Japonska, nikoli jako s ryze planou lesní dřevinou, a právě tento kulturní kontext se pravděpodobně otiskl do jejího jména. V japonské kultuře je známá pod jménem nanten (南天), což znamená jižní nebe a tradičně se objevuje v novoročních aranžmá jako přání dobrého osudu. Do Evropy se dostala v 19. století v rámci tehdejší módní vlny zájmu o nové okrasné rostliny z východní Asie, kdy botanické zahrady a soukromé sbírky systematicky vyhledávaly druhy z Číny a Japonska, které by spojovaly exotický vzhled s dobrou přizpůsobivostí evropskému klimatu. U nás ji uvádějí Bedřich Berchtold a Jan Svatopluk Presl ve svém díle Rostlinář aneb O přirozenosti rostlin už v roce 1825.
Nandina OBSESSED byla nalezená jako samovolná mutace odrůdy Gulf Stream a zasloužily se o ni April Hering a Adriana Garza z amerického Texasu v roce 2005. Jejími hlavními znaky jsou pomalý růst, kompaktní habitus a atraktivní výrazně vínově červené rašení mladých listů. V mírných zimách jsou neopadavé, lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou kopinaté, v létě jsou středně zelené a na podzim osluněné části keře nabírají úchvatně zářivě bronzově červenou barvu. Patent získala v roce 2011 pod číslem 21891.
Nandina vyžaduje slunné až mírně přistíněné, teplé stanoviště a propustnou, humózní půdu s dobrou drenáží. Přestože pochází z oblastí východní Asie s vyšší vzdušnou i půdní vlhkostí, je po zakořenění dobře odolná vůči suchu a je mnohem citlivější na zimní přemokření než na letní sucho. Péče se omezuje na občasné zalití v dlouhých obdobích letního sucha a před zimou, zejména u mladých rostlin. Netýkají se jí významné choroby ani škůdci. Řadí se mezi stálezelené až poloopadavé dřeviny, což znamená, že při silnějších mrazech může část listů ztratit a na jaře je znovu nahradí. Protože listy jsou dlouhé a vyrůstají přímo z prutů, může jejich opad působit dojmem, že odpadla celá „větvička“. Tato odrůda je dobře mrazuvzdorná, odolává teplotám do cca -23°C. Přesto ji zatím nemůžeme doporučit na exponovaná stanoviště s častým studeným prouděním (náhorní plošiny, vršky kopců bez větrolamů, otevřená pole), kde není vyzkoušená.
Poslední revize 06-04-2017
