Polystichum setiferum 'PROLIFERUM' kapraď štětinonosná
Polystichum
Rod Polystichum, česky kapraďovec, patří k největším a zároveň nejdéle studovaným skupinám kapradin vůbec. Botanici dnes rozlišují přibližně pět set druhů, rozšířených téměř po celém světě, od mírného pásma severní polokoule až po horské oblasti tropů, přičemž největší druhová pestrost se soustřeďuje ve východní Asii, zejména v Číně a Japonsku. Právě zde se polystichy vyvíjely po miliony let v relativně stabilních lesních ekosystémech, což nepřímo dokládají i fosilní nálezy kapradin s velmi podobnou stavbou listů z období třetihor. Rod je řazen do čeledi Dryopteridaceae a jeho systematické vymezení patří k nejsložitějším kapitolám kapradinové taxonomie, protože zahrnuje množství přechodových forem, přirozených hybridů i apomiktických druhů, které se rozmnožují bez oplození. První formální popis rodu publikoval Albrecht Wilhelm Roth (1757–1834) na přelomu 18. a 19. století, v době, kdy se evropská botanika začala kapradinami zabývat nejen jako součástí lesního podrostu, ale jako samostatnou a evolučně pozoruhodnou skupinou rostlin.
Samotný název Polystichum vychází z řeckých slov polys a stichos a odkazuje na husté, pravidelně uspořádané řady výtrusnic na spodní straně listů, které jsou pro tento rod typické a při bližším pohledu působí až překvapivě geometricky. V 19. století se kapraďovce staly součástí fenoménu známého jako pteridománie, kdy kapradiny doslova ovládly evropské zahrady, skleníky i interiéry a byly sbírány s vášní, kterou dnes známe spíše ze světa orchidejí nebo sukulentů. Díky stálezeleným listům a schopnosti růst ve stínu se mnohé druhy dostaly do zahradní kultury dříve, než byly botanicky důkladně prozkoumány. Přestože by se mohlo zdát, že rod s tak dlouhou historií už nemá čím překvapit, moderní molekulární metody ukazují, že výzkum kapraďovců zdaleka není uzavřený a jejich příbuzenské vztahy i původ jednotlivých druhů se stále přehodnocují.
Kapradina štětinonosná lze považovat za vzor typické kapradiny. Nese vzpřímené, měkce až sytě zelené vějíře listů, jež vydrží i v zimě do cca -15°C pěkné a stálezelené, a teprve při nižších teplotách se ukládají k spánku stejně jako kořeny, aby zjara vyrašily listy nové.
Odrůda Proliferum má 2x zpeřené listy, což znamená, že podél hlavního řapíku nejsou jednodílné protáhlé listy, ale další řapíky a teprve ty nesou drobné, bohatě vykrajované lístečky, díky nimž tato kapradina vypadá velmi nadýchaně a něžně, přestože tvoří poměrně pevný trs. Velmi nápadný je její trojbarevný efekt, kdy hlavní řapík je oranžově načervenalý a listy přechází od tmavě zelené uprostřed do světle zelené při krajích.
Kapraďovce jsou lesní kapradiny vhodné do stínu až polostínu, do humózní, dobře propustné půdy s dostatkem organické hmoty. Nejsou citlivé na pH a rostou v mírně kyselých až neutrálních půdách. Nesnášejí přemokření ani dlouhodobé sucho. Organický mulč z listí nebo rozloženého dřeva je vhodný po celý rok a pomáhá udržet stabilní vlhkost i půdní strukturu. V běžných zahradních půdách, které postrádají přirozenou lesní mikroflóru, je při výsadbě vhodné použít mykorhizní přípravek; výrazně tím podpoříte zakořenění, stabilitu a dlouhodobou vitalitu rostliny. Nejlépe prospívá na stanovišti chráněném před zimním sluncem a vysušujícím větrem. Dobře reaguje na hnojení a čím více živin jí poskytnete, tím bohatšího olistění se dočkáte. Mrazuvzdorná do cca -27°C.
Poslední revize: 18-01-2013;27-03-2026
