Home > Katalog > Prunus laurocerasus 'Zsófi' SOFIA
5005_1.jpeg
Ilustrační foto.
5005_2.jpeg 5005_3.jpeg 5005_4.jpeg

Prunus laurocerasus 'Zsófi' SOFIA bobkovišeň lékařská

vzrůst
střední keř,malý keř
běžná výška
0,5-1,5m
běžná šířka
0,5-1,5m
kategorie list
listnatý stálezelený
barva listů
zelená
kategorie květ
nevýrazné květy / nekvete
nároky na slunce
slunce a polostín a stín
nároky na půdu
kyselá (s vysokým obsahem rašeliny)
nároky na vlhkost půdy
mírně vlhká ale s dobrou drenáží
USDA zóna (nejnižší)
5b   (do -27°C)
kód zimní ochrany
 
pro zóny 5+6
Kód zimní ochrany zóna 5+6
pro zónu 7
Kód zimní ochrany zóna 7
zařazena do kategorií

Prunus

Rod Prunus je docela obsáhlý a hlavně rozmanitý – zahrnuje na 350 různých druhů, z nichž některé byste do stejného pytle rozhodně nehodili. Jeho zástupce najdete od Asie přes Evropu a severní Afriku až po severní Ameriku. Jedná se o stromy a keře ceněné většinou pro bohaté a atraktivní kvetení nebo ovocné dřeviny s lahodnými plody, a v tomto konkrétním případě o stálezelený druh, jehož neopadavé listy jsou důležitým prvkem hlavně v období vegetačního klidu, kdy ostatní dřeviny jsou bez listí. Jmenuje se bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) a jeho starší jméno, které možná lépe vystihovalo její charakter, znělo střemcha vavřínolistá. Pochází z oblastí kolem Černého moře, z Kavkazu a severního Turecka, kde roste v podhorských lesích a na vlhkých, stinných svazích. Její lesklé, kožovité listy připomínají vavřín, a právě díky této podobnosti získala své jméno — „lauro cerasus“, tedy „vavřínová třešeň“. Do Evropy se dostala už v 16. století a díky své mrazuvzdornosti i u nás patří k nejzásadnějším stálezeleným druhům. 

Bobkovišeň byla vědecky popsána v roce 1753 Carlem Linném ve slavném díle Species Plantarum, kde získala své dnešní jméno Prunus laurocerasus. Její pěstování a využívání je ale doloženo už ze starověku – zmiňují ji Theofrastos, Dioskoridés i Plinius, kteří ji popisovali jako rostlinu podobnou vavřínu a upozorňovali na její zvláštní účinky. Listy obsahují kyanogenní glykosidy, především prunasin a v menší míře amygdalin, z nichž se při správném zpracování uvolňovala kyselina kyanovodíková. Právě tyto látky stály za vznikem destilátu známého jako aqua laurocerasi, který se s patřičnou opatrností využíval jako sedativum.

Popis rostliny

Bobkovišeň SOFIA je atraktivním doplňkem rozrůstající se skupiny stálezelených novinek z Maďarska, odkud potěšeně přibývá čím dál více nových mrazuvzdorných odrůd. Vyšlechtil ji Gábor Péter Németh a licenční zastoupení mají v Evropě na starosti Breederplants V.O.F. Evropský patent č. EU 53851 vyšel roku 2020 a o rok dříve vyhrála zlatou medaili na prestižním veletrhu novinek Plantarium 2019.

SOFIA je velmi pěkná zakrslá odrůda bobkovišně, kterou nejspíš v sekci bobkovišní přehlédnete jako omyl, protože na první pohled vypadá spíše jako cesmína. Její neopadavé listy jsou totiž úzké, krátké a při krajích nápadně vroubkované (nikoli ostré), což vynikne zejména při první jinovatce. Jsou kožovité, tmavě zelené a nápadně lesklé. Větvičky jsou světle zelené a jsou hustě posety dokonale poskládanými listy, až si říkáte, zda je rostlina opravdu živá. Roste pomalu, cca 5-15 cm za rok a tvoří hustě, výborně větvené keře. Konečná výška se odhaduje kolem 1,5 m. Kvetení zatím nebylo zaznamenáno. Pokud chcete rostlinu stříhat, pro podporu větvení můžete poprvé v polovině jara před rašením nových listů a v polovině léta pro tvarování plotů.

Pěstební nároky a péče

Bobkovišně vyžadují vlhkou, ale dobře propustnou, ideálně kyselou až neutrální půdu bohatou na živiny. Neprodyšnou, těžce jílovitou, bahnitou či trvale podmáčenou zem netolerují. Jsou citlivé na vápno v půdě, což se nejčastěji projeví tzv. chlorózou – listy ztrácejí zeleň a vystupuje kresba žilnatiny. K podobným příznakům může dojít i při nedostatku živin. V obou případech pomůže přidání hořké soli, organických živin (hnojení) nebo úprava půdní reakce směrem ke kyselé. Lze je jakkoli stříhat; výborně snášejí i zmlazovací hluboký řez do starého dřeva, ze kterého ochotně regenerují. Nejvhodnější doba řezu je zjara po mrazech, tvarovací střih se provádí v polovině léta. Protože mají listy po celý rok – i v zimě – a neustále z nich odpařují vodu, potřebují dostatečný přísun vláhy. Než si vytvoří hlubší kořenový systém, je vhodné je během suché zimy alespoň jednou za měsíc zalít, aby netrpěly vysoušením a následným popálením listů ostrým zimním sluncem. Pro udržení vlhkosti i jako ochranu proti teplotním výkyvům doporučujeme celoroční mulčování. Šlechtitel uvádí plnou mrazuvzdornost do min. -25 °C bez poškození listů a je možné, že zvládne ještě více. Mrazuvzdornost v nádobách zatím nebyla testována.

Poslední revize 09-09-2021; 22-12-2025

VELIKOSTI A CENY
MOMENTÁLNĚ NENÍ V PRODEJI
RYCHLÝ NÁHLED CEN A VELIKOSTÍ
MOMENTÁLNĚ NENÍ V PRODEJI
×
Produkt byl přidán do košíku