.jpg)
Sciadopitys verticillata 'GRÜNE KUGEL' (GREEN BULLET) pajehličník přeslenitý
Sciadopitys
Pajehličník přeslenitý patří k nejstarším dochovaným jehličnatým druhům a představuje pozůstatek flóry, která byla rozšířená již ve třetihorách. Z botanického hlediska jde o mimořádnou dřevinu: je jediným žijícím druhem rodu Sciadopitys a zároveň jediným zástupcem celé čeledi Sciadopityaceae, bez přímých příbuzných mezi současnými jehličnany. To z něj činí skutečný evoluční relikt, který přežil v nezměněné podobě miliony let. Do dnešního dne budí zájem především díky stavbě svých jehlic. Ty sice na první pohled připomínají tučnolistou borovici, ve skutečnosti však mají mnohem blíže k dávno vymřelým přesličkám. Ve své domovině je ceněn nejen pro unikátní vzhled, ale i pro dlouhověkost, stálost a schopnost přežívat v proměnlivých podmínkách. V japonské kultuře má dlouhou tradici jako posvátný strom, často vysazovaný v okolí šintoistických svatyní a buddhistických chrámů.
Ve volné přírodě roste pouze v Japonsku, konkrétně v horských lesích ostrovů Honšú a Šikoku. Jeho hlavní přirozené naleziště se nachází na hoře Kója a v údolí řeky Kiso v provincii Wakajama, kde tvoří součást vlhkých, stinných porostů s kyselou půdou. Evropské botanice byl pajehličník představen v roce 1842, kdy jej na základě materiálu dovezeného z Japonska formálně popsali Philipp Franz von Siebold a Joseph Gerhard Zuccarini. První živý stromek poslal do Anglie botanik Thomas Lobb v roce 1853, avšak nepřežil. V 60. letech 19. století byla do Evropy opakovaně dovezena semena, která umožnila jeho další šíření. První doložený výskyt v českých zemích pochází z roku 1859, kdy byl pajehličník pěstován na buquoyovském panství v Nových Hradech v jižních Čechách.
Grüne Kugel je nádherná odrůda pajehličníku z Německa, mnohem hezčí než její odrůdové jméno, se kterým si zřejmě nikdo nedal příliš práce: „Zelená koule“. O něco výstižněji působí alespoň alternativní anglické označení Green Bullet („Zelená střela“), které lépe vystihuje kompaktní, soustředěný charakter rostliny. Jedná se o zakrslý, velmi pomalu rostoucí jehličnan s mimořádně uhlazeným, skutečně kulovitým až krátce válcovitým tvarem. Jehlice jsou tmavě zelené, dlouhé, lesklé, masité a měkké, vyrůstající v hustých přeslenech připomínajících listy přesliček, což dává rostlině pevný, až sochařský výraz. Dospělá výška i šířka se obvykle pohybují kolem 1 až 1,5 metru, při ročních přírůstcích zhruba 8 až 10 cm, přičemž tvar zůstává stabilní i bez jakýchkoli zásahů.
V zahradě bude ‘Grüne Kugel’ působit jako zelený šperk, důmyslný solitér malého měřítka tam, kde vynikne jeho tvar i textura. Hodí se do větších skalek, štěrkových záhonů, japonsky laděných kompozic nebo sbírkových výsadeb pomalu rostoucích dřevin. Díky své velikosti je ideální i do menších zahrad či předzahrádek v kombinaci s kameny, mechem nebo jemnějšími trvalkami. Odrůda vznikla v Německu jako selekce zaměřená na extrémně kompaktní růst a stabilní kulovitý tvar. V odborné literatuře je uváděn rok uvedení do prodeje 1990, kdy jej zmiňuje Karel Hieke ve své Encyklopedii jehličnatých stromů (2008). Přesný rok selekce ani jméno šlechtitele nejsou jednoznačně doloženy, v evropských školkařských nabídkách se však objevuje od konce 20. století.
I přes své exotické vzezření můžeme potvrdit, že pajehličník přeslenitý není žádná choulostivka. Pokud dobře vyberete stanoviště, s následnou péčí si – kromě zálivky v prvním roce po výsadbě – nemusíte dělat starosti. Základem je kyselá, humózní a dobře propustná půda s rovnoměrnou vlhkostí, bez dlouhodobého přemokření i vysychání; ideální je ponechat půdu trvale zamulčovanou. Nejlépe prospívá na světlém místě, ve vlhké půdě však velmi dobře zvládá i celodenní úpal. Pěstování je možné i ve stínu, kde se více táhne za světlem, a proto bývá štíhlejší a řidší. Nevhodné jsou naopak otevřené, návětrné polohy – nejenže zde jeho měkké větve kopírují směr větru, ale zároveň může docházet k opadu jehlic. Hnojení nevyžaduje, ale udělá mu dobře. Řez není nutný, přesto je možný; zejména pečlivé školky jej využívají k tomu, aby byl strom v prodejní velikosti kompaktní a hustý. Starší literatura pajehličník často uvádí jako málo odolnou dřevinu, což však neodpovídá současným zkušenostem ani novějším zdrojům. Sami můžeme potvrdit, že bez jakéhokoli poškození zvládl několikadenní mrazy až do −27 °C a některé moderní databáze jej dokonce řadí do USDA zóny 4b až 5 (do −32 °C). Pajehličník je zároveň mimořádně dlouhověký strom, který se může dožívat několika stovek let a po celou dobu si zachovává stabilní tvar i vitalitu – nejde tedy o dřevinu pro rychlý efekt, ale o klidnou, trvalou součást zahrady, jejíž hodnota s časem roste.
Poslední revize 13-08-2019; 19-02-2026
