Cornus kousa (var. chinensis) svída japonská

Svída japonská je okázale kvetoucí a krásně stavěný opadavý keř z Asie. Kvete nejčastěji v červnu a jako mnoho rostlinných druhů je tak trochu podvodník, protože to pěkné, co vidíte na první pohled, nejsou květy samotné, ale barevné listeny vyrůstající kolem pravého květenství. To je tvořeno drobnými, žlutozelenými, nenápadnými pravými květy uspořádanými v kompaktní kulovité hlávce. Obklopují ji čtyři nápadné listeny, úzce vejčité až kopinaté, výrazně špičaté, zpočátku lehce nazelenalé, později krémově bílé, přičemž celé květenství dosahuje průměru zhruba 7 až 13 cm. Protože kvetení probíhá až v plné sezóně na pozadí zralých listů, barevný kontrast je dokonalý a na starších, bohatě kvetoucích rostlinách až dechberoucí.

Listy jsou opadavé, eliptické až vejčité se špičkou, obvykle 4 až 10 cm dlouhé, s mírně zvlněným okrajem a často lehce svěšené, podobně jako u hrušní. Na podzim se výrazně vybarvují do ohnivě oranžových, červených až vínových tónů. Avšak ještě předtím dozrávají plody, nejčastěji na přelomu srpna a září. Jsou to 2–3 cm široké kuličky připomínající litchi, s malinově růžovou slupkou a oranžovou dužinou. Jsou jedlé a u některých klonů i poměrně chutné, obsahují však velká semena, takže dužiny je málo a slupka může být lehce nahořklá.

Svída japonská je rozložitý keř nebo menší strom s charakteristickou stavbou ve tvaru širokého písmene V, botanicky označovanou jako trychtýřovitý habitus. Často je vícekmenná a jen výjimečně se pěstuje jako jednokmenný stromek. Roste středně rychle a má specifické tempo růstu: nejprve vytváří delší výhony, které v dalších letech zahušťuje krátkými postranními větvemi, čímž vznikají plochá, bohatě vrstvená patra podporující typický vrstvený efekt koruny. V našich podmínkách obvykle dorůstá 3 až 5 metrů, zatímco ve své domovině a při ideálních pěstebních podmínkách na volném prostranství může dosáhnout i výrazně větších rozměrů. Starší kmeny vytvářejí dekorativní, skvrnitě se odlupující borku v odstínech šedé až světle hnědé.

Svída japonská byla v minulosti v části svého areálu, zejména v Číně, oddělována jako var. chinensis a po dlouhou dobu byla i ve školkách uváděna jako samostatná jednotka na základě robustnějšího růstu, větších listenů a volnější stavby květenství. Tyto znaky jsou ale stejně proměnlivé napříč přirozeným rozšířením druhu a nepředstavují stabilní diagnostické rozdíly. Současné názvosloví je již nerozlišuje a všechny tyto formy zahrnuje do široce pojatého druhu Cornus kousa. Označení var. chinensis tak dnes přežívá především v zahradnické praxi jako historický nebo obchodní termín pro silně rostoucí populace čínského původu, nikoli jako platná botanická jednotka.

Svídy mají rády kyselou až velmi kyselou, živnou a lehkou půdu, která dlouhodobě nevysychá. Neosvědčilo se jejich vysazování do polostínu, kde by měly být údajně chráněny před letním suchem, protože zde obvykle hůře kvetou a vytvářejí řidší koruny. Mnohem lepší je výsadba na plné slunce, doplněná kvalitním mulčem, který udržuje půdní vlhkost a chrání kořenový systém. V období dlouhotrvajícího sucha je vhodná zálivka, zejména u mladších rostlin. Na slunném stanovišti svídy kvetou bohatěji a rostou hustěji a zdravěji. Pokud se přihnojují, je vhodné používat hnojiva podporující tvorbu květů a zdravý růst listů, nikoli přípravky zaměřené na rychlý vegetativní růst. Řez je nežádoucí. Pouze pro zmlazení starších rostlin lze provést po odkvětu. Svída japonská je plně mrazuvzdorná přibližně do −29 °C.

Poslední revize 01-02-2009; 11-02-2026