Nový sortiment

Paprika Flame je fantasticky vybarvená odrůda tetraploidní denivky, která vypadá jako výbuch na marockém trhu s kořením. Dokážete si představit explozi pytle s paprikou, šafránem a kurkumou? Přesně takové odstíny se mísí v této plnokvěté odrůdě. Nese květy široké přibližně 12 cm, které mají sytě oranžovou až červenooranžovou barvu s tmavším středem a zlatavým hrdlem. Okvětní plátky jsou jemně zvlněné, s lehkým řasením. Kvete v červenci, někdy i v srpnu, a patří mezi spolehlivé rebloomery. Květy se objevují na stoncích vysokých kolem 60 cm, nad kompaktním trsem středně zelených, obloukovitě převislých listů. Habitus je pevný, trs dobře drží tvar i bez opory. V zahradě je nepřehlédnutelná jak díky své barvě, tak i tvarem květu. 

Za odrůdou 'Paprika Flame' stojí americký šlechtitel David Kirchhoff, který ji zaregistroval v roce 2000. Kirchhoff patřil k nejvýraznějším osobnostem moderního šlechtění denivek – nejen jako tvůrce, ale i jako popularizátor. Měl cit pro kompozici: jeho denivky nebyly jen květy, ale živé obrazy, které měly v zahradě své místo a účel. Spolu s kolegou Mortem Morssem vedl hybridizační stanici Daylily World v Kentucky, kde vznikly desítky kultivarů známých pro svou barevnou intenzitu, vůni a schopnost opakovaného kvetení. Byl také aktivní v Americké denivkové společnosti (AHS), kde působil jako prezident a později jako editor odborného časopisu. Jeho práce ovlivnila celou generaci šlechtitelů – nejen technicky, ale i esteticky. 

Denivky mají silné, sytě zelené, zdravé listy, které zdobí zahradu od jara až do zimy. Netrpí na škůdce ani choroby, slimáci je napadají jen výjimečně. Dopřejte jim plné slunce nebo mírný stín, a pro bohatší kvetení každé jaro lehce přihnojte. Snášejí jakoukoliv půdu, i suchou, ale lépe se jim daří ve vlhké zemině. Jsou vhodné i do venkovních květináčů. Po odkvětu je možné celý trs ostříhat nebo výrazně protrhat staré listy, které bývají unavené. Listy lze odstranit i na konci sezóny, ale není to nutné — rostlina si poradí sama. Mrazuvzdornost je výborná, až do –40 °C.

Poslední revize 11-11-2025

Denivka citronová je statná, opadavá trvalka s úzkými, obloukovitě převislými listy, které tvoří elegantní trsy vysoké až 80 cm. Květní stvoly jsou bezlisté, větvené, často přesahují výšku listů a mohou nést až 70 poupat. Květy jsou sírově žluté, až 15 cm dlouhé, s dlouhou trubkou a nápadně úzkými, dozadu prohnutými okvětními plátky. Otevírají se navečer a často vydrží až do dopoledne následujícího dne, což je u denivek výjimečné. Vůně květů je jemná, sladká, připomínající citrusy. Rostlina kvete od června do července, v příznivých podmínkách i déle. Na rozdíl od většiny moderních kultivarů působí Hemerocallis citrina přirozeně a vzdušně, s lehkostí divoké rostliny.

V zahradě působí denivka citronová jako elegantní solitér, ale dobře se uplatní i ve větších skupinách, kde její večerní květy vytvářejí zvláštní atmosféru. Díky výšce a vzdušnému habitu se hodí k výsadbě mezi nižší trvalky jako jsou řebříčky (Achillea), kakosty (Geranium) nebo šalvěje (Salvia). V přírodních zahradách může doplnit výsadbu travin, zejména kostřav (Festuca) nebo bezkolenců (Molinia). Je vhodná i do blízkosti posezení, kde její večerní vůně vynikne. Vzhledem k jedlým pupenům lze uvažovat i o výsadbě v užitkové zahradě, ale vždy s důrazem na správnou sklizeň a tepelnou úpravu. Pro mě to bývala hlavně květina konce školního roku, protože ji maminka, která ji roky pěstovala, tradičně řezala do malé kytice pro mou třídní učitelku při předávání vysvědčení na konci června.

U denivky citronové se nároky na pěstování příliš neliší od ostatních druhů, ale přesto si zaslouží pár specifických poznámek. Dopřejte jí plné slunce, případně lehký polostín, zejména v teplejších oblastech. Nejlépe prospívá ve vlhké, humózní půdě, ale snese i sušší stanoviště, pokud má dostatek prostoru pro kořeny. Je vhodná i do přírodních zahrad, kde může růst bez zásahu, ale v kultivovaném záhonu ocení jarní přihnojení kompostem nebo slabou dávkou organického hnojiva. Slimáci ji napadají jen výjimečně, chorobami netrpí. Po odkvětu je možné celý trs ostříhat nebo výrazně protrhat staré listy, které bývají unavené. Listy lze odstranit i na konci sezóny, ale není to nutné – rostlina si poradí sama. Mrazuvzdornost je výborná, až do –40 °C.

Poslední revize 11-11-2025

Denivka Bettylen zaujme už na první pohled svými velkými, asi 13 cm širokými květy v sytě purpurové barvě, které lemují výrazné krémově bílé okraje s jemným zoubkováním. Hrdlo květu je žlutozelené a tvoří kontrastní střed, který dodává květu hloubku. Kvete v první polovině léta, obvykle od června do července, a patří mezi tzv. rebloomery – tedy odrůdy, které za příznivých podmínek vykvétají znovu. Květy se objevují na stoncích vysokých kolem 55 cm, nad kompaktním trsem obloukovitě rostoucích, trávovitých listů. Každý stonek může nést až 15 poupat, což zajišťuje dlouhé období kvetení. Odrůda je tetraploidní a opadavá.

Za vznikem této odrůdy stojí americký šlechtitel James Hall z Floridy, který ji zaregistroval v roce 1993. Hall se specializoval na výrazné barevné kombinace a rebloomingové typy, které měly nejen estetickou hodnotu, ale i praktické využití v zahradní architektuře. 'Bettylen' je pojmenována po jeho manželce Betty a dceři Len, což odráží osobní vztah k rostlině i rodinnou tradici šlechtění. Hallova práce je ceněna pro důraz na vůni, výdrž květu a schopnost rostliny odolávat horku a vlhkosti, což je v podmínkách jihovýchodních států USA klíčové.

Denivky mají silné, sytě zelené, zdravé listy, které zdobí zahradu od jara až do zimy, tzn. že nevadnou jako například odkvetlé cibuloviny. Netrpí na škůdce ani choroby. Pokud v okolí není nic chutnějšího, mohou je napadnout slimáci. Dopřejte denivkám plné slunce nebo nanejvýš mírný stín a pro bohatší kvetení můžete každé jaro mírně přihnojit. Jinak snáší jakoukoliv půdu, i suchou, přestože se jí daří lépe ve vlhké zemi. Vhodná i do venkovních květináčů. Po odkvětu je možné celý trs ostříhat nebo výrazně protrhat staré listy, které bývají unavené. Listy lze odstranit i na konci sezóny, ale není to nutné – rostlina si poradí sama. Naprosto mrazuvzdorná do min. –40 °C.

Poslední revize 11-11-2025

Toto je odrůda Totem, už samotný název leccos napovídá. Totem je extrémně úzký, sloupovitý kultivar cypřiše stálezeleného, který připomíná zelený meč zapíchnutý do země. Roste pomalu, ale vytrvale, a drží tvar jako voják na stráži. Jehlice jsou sytě zelené, bez modrozeleného nádechu typického pro základní druh, a působí živěji než u kultivaru ‘Pyramidalis’. Jsou hustě přitisklé k větvičkám, které jsou kratší a pevnější, takže se nevylamují při vichřicích ani po zatížení sněhem. Plodí velmi málo a až v dospělém věku. Totem je zřejmě nejštíhlejší známý jehličnan, což ocení každý, kdo nemá místo na široké stromy. Vznikl roku 1984 na Novém Zélandu díky šlechtitelům Trevoru Daviasovi a Cyrilu Watsonovi. Jejich cílem bylo vytvořit kultivar, který obstojí i v moderních zahradách, kde je prostor vzácný – a podařilo se jim to. Od té doby se Totem stal naprostým bestsellerem všude tam, kde lze stálezelený cypřiš pěstovat.

Díky obzvláště štíhlé formě je cypřiš Totem ideální pro formální zahrady, kde potřebujete přísně vertikální akcent – třeba po obou stranách vstupu, aby vytvořil slavnostní rám. Skvěle se hodí do řad podél cest, kde působí tak trochu jako alej palem na Sunset Boulevard. V moderních minimalistických zahradách se uplatní jako solitér v trávníku nebo v nádobě na terase, kde dodá prostoru architektonickou čistotu. Ve středomořsky laděných aranžmá navodí letní atmosféru a výborně vypadá buď vysazený ve třech kusech vedle sebe, nebo v trojkombinaci opačně tvarovaných keřů: štíhlý + plochý + kulatý, což je ikonickou signaturou středozemního stylu. 

Cypřiš stálezelený se v Evropě i na Blízkém východě přirozeně nachází v rámci středomořského tvrdolistého lesa, nejčastěji v jeho keřových formacích zvaných makchie (macchia), kde se považuje za nepůvodní, ale díky svým nárokům snadno přizpůsobený. Tyto porosty tvoří převážně stálezelené keře a roztroušené stromy na suchých, horkem vyprahlých pláních a skalách s minimem kvalitní půdy a omezeným přísunem vláhy. Cypřiš dokáže vytvořit hluboké kořeny mezi kameny, kde hledá živiny a trochu podzemní vody, a umí načerpat vzdušnou vlhkost (zejména v noci a nad ránem) díky velké listové ploše. Pokud mu podobné podmínky vytvoříme i u nás, bude spokojený.

Cypřiš stálezelený poroste pouze v dobře odvodněné půdě – ideálně suché až mírně vlhké, s přednostně alkalickou nebo neutrální reakcí, nesnáší trvale zamokřená stanoviště. Vyžaduje plné slunce; při jeho nedostatku začne na zastíněných partiích řídnout. Je přirozeně úzký, ale lze jej lehce tvarovat či krátit – nejlépe koncem zimy po odeznění mrazů, případně v polovině léta. Nikdy neřežte do starého dřeva bez jehličí, protože neobrazí. Při výsadbě vzrostlých exemplářů nebo těch s menším kořenovým balem použijte šikmé kůly jako oporu na první 2–3 roky, aby jej vítr nevyvrátil, než zakoření. Zálivku omezte jen na nezbytně nutnou dobu po výsadbě; později zalévejte pouze při dlouhém suchu. Hnojení není nutné, případně pouze k dovyživení slabších rostlin, ideálně pomalu rozpustnými hnojivy pro jehličnany na jaře. Je odolný vůči chorobám i škůdcům a dlouhověký. V nádobách jej lze pěstovat jen jako přenosná rostlina ve velkých nádobách s perfektní drenáží do doby, než přeroste. Zatím byl vyzkoušen v teplejších oblastí Česka v teplých nížinách (Praha až Mělnicko), jižní Moravy a jižního Slovenska, kde je bezproblémový při teplotách do –18 °C při dobrém zamulčování během silnějších zim. Ale nadšení pěstitelé již hlásí i silnější odolnost, kterou právě ověřujeme. 

Poslední revize 09-11-2025

Na první pohled působí štědřencovec Adamův jako obyčejný štědřenec – vzpřímený keř až menší strom s řídkou korunou a hladkou šedozelenou kůrou. Ale už při letmém pohledu na větve je jasné, že tu něco nehraje. Některé výhony nesou typické trojčetné listy štědřence, jiné mají drobnější, oválné lístky janovce, a pak jsou tu takové, které vypadají jako kompromis mezi oběma – listy s nejasně definovaným okrajem, mírně asymetrické, jako by si rostlina nebyla jistá, ke kterému rodu vlastně patří a křičela „Pomoc! Nevím, čí jsem!“ 😊. Tento vizuální zmatek je však jen předehrou k tomu, co se odehrává v květenství.

V době květu, obvykle na přelomu května a června, se štědřencovec promění v botanickou paletu. Na jediné rostlině se objevují hrozny květů ve třech barvách: zářivě žluté (typické pro štědřenec), sytě purpurové (charakteristické pro janovec) a zvláštní měděně růžové, které nemají obdoby – právě tyto květy vznikají v zóně srůstu, kde se genetické vrstvy obou rodičů překrývají. Tvar květů se rovněž liší: některé jsou klasicky motýlovité, jiné drobnější a sevřenější, jako by se rostlina snažila vyjádřit obě identity zároveň. Květy se často objevují na různých větvích podle toho, která buněčná vrstva převládla – a někdy i na jedné větvi v různých kombinacích.

Růst chiméry je zpravidla pomalejší než u štědřence, s menší vitalitou a nižšími přírůstky. Habitus bývá nepravidelný, často s asymetrickým větvením, což jen podtrhuje její hybridní původ. Výška obvykle nepřesahuje 3–4 metry, šířka bývá menší, ale závisí na podmínkách a způsobu vedení. Vzhledem k tomu, že se jedná o vegetativní chiméru, nelze ji množit semeny – pouze řízkováním nebo opětovným štěpením, což omezuje její dostupnost a činí z ní sběratelskou raritu. V zahradě ji umístěte jako solitéru na viditelném místě, kde vynikne její neobvyklý vzhled a proměnlivé květy. Díky svému nepravidelnému habitu se hodí do přírodně laděných kompozic, kde nebude působit rušivě, ale spíše jako exotická kuriozita a dobře ji podtrhnou opadavé keře či nízké stromy s odlišně vybarvenými listy, jako např. černý bez ‚Black Lace‘ a vrba ‚Golden Sunshine‘.

Štědřencovec není náročný na půdu, ale nejlépe prospívá na lehkých, dobře propustných substrátech s neutrální až mírně zásaditou reakcí. Vyžaduje slunné stanoviště – ve stínu trpí slabším kvetením a vyšší náchylností k chorobám. Vláhu snáší spíše střídmě, nesnáší trvale zamokřené půdy. Hnojení není nutné. Řez se nevyžaduje, ale po odkvětu můžete stříhat pro zmlazení nebo lehké – protože jde o chiméru, je citlivější na mechanické poškození v místě srůstu, proto se nedoporučuje radikální tvarovací řez. Všechny části rostliny jsou jedovaté, zejména semena. Mrazuvzdornost je srovnatelná se štědřencem, tedy přinejmenším do –30 °C a nevyžaduje žádnou zimní ochranu.

Poslední revize 27-10-2025

Vonokvětka pilovitá je jedním z nejvoňavějších zástupců svého rodu – její drobné, bílé květy dokážou na podzim naplnit horský vzduch v lesích západní Číny sladkou, jasmínovou vůní, která se šíří daleko za hranice jejího nenápadného vzhledu. Tento druh pochází z provincie S’-čchuan, kde roste v nadmořských výškách kolem 2000 metrů jako součást stálezeleného podrostu horských lesů. Botanicky ji popsal Alfred Rehder v roce 1916 na základě sběrů slavného sběratele E. H. Wilsona, který ji objevil poblíž města Baoxing – oblasti známé nejen výskytem vzácných rostlin, ale i jako domovina pandy velké. Do Evropy se dostala již v roce 1912, kdy byla vysazen v Královské botanické zahradě v Kew, ale dodnes zůstává spíše sbírkovou raritou než běžnou zahradní dřevinou.

Co ji odlišuje od většiny ostatních, je její kompaktní, hustý habitus, který si zachovává přirozenou eleganci i bez zásahu zahradnických nůžek a tvar listů. Ty jsou úzce vejčité až protáhle eliptické, kožovité, se špičkami mírně stočenými dolů, díky čemuž vypadá unikátně. Jejich povrch je jen slabě lesklý až saténový. Druhové jméno získala díky jemně pilovitému okraji listů, který se u větších rostlin může vytrácet a stávat se hladkým (celokrajným). Květy se objevují na podzim, u nás obvykle od konce září do konce října či začátku listopadu a tvoří krátké svazečky v paždí listů. Jsou drobné, bílé, čtyřčetné a věrné jménu celého rodu vonokvětka, protože nádherně a intenzivně voní směsí jasmínu, meruněk a citrusových květů. Po odkvětu se tvoří modročerné, elipsoidní, nejedlé ale nejedovaté plody, které dozrávají na podzim. 

Protože je vonokvětka pilovitá poměrně vzácná, asi si ji každý sběratel a milovník nevšedních stálezelených dřevin umístí podle svého. Ale mohl-li bych něco doporučit, dal bych ji do kompozice se stálezelenými keři s odlišnými listy, které díky rozdílné textuře nabídnou atraktivní kontrast: dlanitolistá choísie, drobnolistá cesmína vroubkovaná, kapradinolisté mahónie, kožolisté ptačí zoby, vzdušné a šustivé nandiny a na zem třeba černolistý sedoulek a fialově kvetoucí liriope. Co říkáte? 😊 

Dopřejte vonokvětce dobrou, pro sytější barvu listů kyselou (ale není to podmínkou) půdu s dostatkem živin a určitě ji bohatě zamulčujte jako ochranu proti rychlému promrzání. Pro bohaté kvetení doporučujeme pěstovat výhradně na plném slunci, ale máte-li obavu o její odolnost, protože bydlíte v chladnějším regionu, dopřejte jí takové umístění, kde na ni v zimě nebude svítit přímé slunce, a naopak v létě jej bude mít dostatek. Doporučujeme vysazovat silnější rostliny se zralým dřevem, ale pořídíte-li si mladou rostlinu, přenášejte ji na několik prvních zim dovnitř, než jí zesílí větve a vyzraje dřevo. Podobně jako ostatní podzimně kvetoucí osmanthusy nevyžaduje zimní zálivku, pokud ji před příchodem mrazů jednou dostatečně zalijete, protože jakmile se dobře zakoření (po cca 2 letech od výsadby), snese i delší období sucha, zejména v dobře propustné půdě. Přesto bude během horkých letních týdnů za trochu vody navíc moc ráda, zejména v lehké nebo písčité půdě. Naopak přemokření nesnáší – trvale vlhká půda může vést k hnilobě kořenů. Mulčování pomáhá udržet vláhu a chránit kořenový systém před výkyvy teplot. Vonokvětky jsou dlouhověké dřeviny, které většinou netrpí na choroby a podle dosavadních pozorování vonokvětka pilovitá moc nechutná lalokonoscům. Doposud vyzkoušená mrazuvzdornost je do -17 °C bez poškození a naše testování pokračuje – předpokládá se odolnost až do cca -23 °C.

Poslední revize 27-10-2025

Pokud milujete trávy a jejich charakter, určitě si oblíbíte i tuto netrávu, chceme-li být botanicky korektní 😊 Jmenuje se Ogon a je to odrůda puškvorce, která díky své barvě listů září jako šperk. Vaši pozornost si přitáhne svým zářivě žlutým listem s jemnými, olivově zelenými pruhy, které se elegantně kloní jako vodní stuhy. Habitus je nízký, tvoří husté trsy vysoké kolem 30 cm, které se pomalu rozrůstají pomocí oddenků. Listy jsou aromatické, polostálezelené a v mírných zimách zůstávají dekorativní. Květy jsou nenápadné, zelenožluté, objevují se od jara do léta, ale nemají žádnou okrasnou hodnotu. Odrůda se liší od základního druhu především barvou listů a kompaktnějším růstem. Původní šlechtitel není jednoznačně znám, ale odrůda se objevila v japonských zahradách již v druhé polovině 20. století. Název 'Ogon' znamená v japonštině „zlatý“, což přesně vystihuje její vzhled.

V zahradní kompozici působí 'Ogon' jako světlý akcent, který dokáže rozzářit i tmavší zákoutí. Skvěle se hodí k okrajům jezírek, do dešťových zahrad nebo jako lemování vlhkých cest. Zajímavé je, že trs nehoustne od středu – podobně jako u kosatců zůstává střed rostliny lehce otevřený, zatímco nové listy vyrůstají spíše po obvodu. Díky tomu celý trs vypadá jako fontána přetékající zlatem a zelení, dodává rostlině vzdušnost a umožňuje jí dobře se kombinovat s jinými druhy. Například s rostlinami jako japonský kosatec, měsíčnice roční nebo lobelka nádherná vytváří harmonické společenství, které nejen dobře vypadá, ale i prospívá. V nádobách může být efektní solitérou, pokud je zajištěna trvale vlhká půda. V přírodních zahradách pomáhá stabilizovat břehy a zabraňuje erozi.

Pěstování puškvorce není nenáročné, pokud dodržíme základní pravidla. Vyžaduje vlhkou až mokrou půdu, ideálně s mírně kyselým pH (6–7). Nejlépe prospívá na plném slunci, kde se jeho zlaté listy nejvíce vybarvují. Snese i polostín, ale v příliš tmavých místech může ztrácet barvu a růst být řídký. V horkých oblastech ocení odpolední stín, který chrání listy před spálením. Rostlina není vhodná pro dlouhodobé pěstování v suchých nádobách, ale v trvale vlhkých podmínkách vynikne. Je odolná vůči chorobám, škůdcům i lesní zvěři. Jedovatost ani alergenní účinky nejsou známy. Pro udržení vitality je vhodné ji jednou za několik let rozdělit a přesadit. Mrazuvzdornost je velmi dobrá: až do -29 °C.

Poslední revize: 26-10-2025

Kalokvět EVER SAPPHIRE je jako modrý plamen, který se vynoří z trsu svěže zelených listů a rozhoří se do plné krásy uprostřed léta. Jeho květy mají hluboký, sametově modrý odstín s nádechem fialové, který připomíná noční oblohu těsně po západu slunce. Jsou uspořádány do pevných okolíků na štíhlých, ale pevných stoncích, které vyrůstají z kompaktního trsu listů. Listy jsou středně zelené, řemenovité, s mírným leskem, který dodává rostlině svěží vzhled i mimo dobu květu. Celkový habitus je nízký a pevný – rostlina tvoří husté trsy vysoké kolem 50-60 cm, které působí upraveně a zároveň přirozeně. Kvete v červenci a srpnu. Tato odrůda patří do série EVERPANTHUS® vznikla v roce 2007 v Hartebeespoortu v severozápadní provincii Jihoafrické republiky jako výsledek šlechtitelské práce botanika Quinton Beana, který zkřížil hybridní formu Agapanthus caulescens s hybridem Agapanthus campanulatus. Je chráněna patenty č. PP26336 (USA – 2015) a EU 55541 (Evropa – 2016).

Kalokvěty v zahradě působí sebevědomě a aby ne – jejich modrá barva květů je v našem klimatu výjimečná, tak ji využijte co nejlépe. Kalokvět EVER SAPPHIRE můžete zkombinovat s rostlinami jemnějších textur, jako jsou kompaktní šanty nebo bochánkově rostoucí mateřídoušky a tymiány, které navodí pocit středozemní zahrady. Trochu více stepní rytmus nabídne kombinace s kostřavou, kavylem a svíčkovcem. A maximální estetiky i moderního šmrcu dosáhnete v ambiciózní kompozici se stříbrolistými trvalkami či polokeři typu smil, pelyněk, svatolina nebo starček. 

Kalokvět pěstujte ve výživné zemi, která musí být velmi dobře odvodněná, aby kořeny přes zimu neshnily. Od pozdního jara do konce léta rostlina uvítá hnojení a občasnou zálivku, přestože díky dužnatým kořenům výborně zvládá i dočasné sucho. Ve Středozemí patří k nejoblíbenějším letním rostlinám jak do nádob, tak do zahrad. U nás je výborný do letních kompozic k bazénům a letním terasám, kde si léto užíváte nejdéle. Nechutná slimákům. Jako ochranu před mrazy mu v zóně 7 postačí zamulčování suchou kůrou nebo listím na konci podzimu, ale v chladnějších oblastech s tuhými zimami můžete rostlinu zasypat větším množstvím kůry, a navíc ochránit nepromokavým krytem. Na konci zimy, co nejdříve po nebezpečí nejsilnějších mrazů, odstraňte kryt a polovinu kůry a vyčkejte do opravdového jara (březen/duben), kdy můžete odhrabat i kůru, odstranit zbytky listů a nechat rostlinu opět vyrašit. Doposud vyzkoušená mrazuvzdornost je -17 °C a předpokládá se, že snese ještě o něco více. 

Poslední revize 26-10-2025

Jabloň Gloster tvoří velká jablka, kuželovitá až zvonkovitá, často připomínající tvarem odrůdu ‘Starking Delicious’. Slupka je zelená, téměř celá překrytá temně červeným zbarvením se silným ojíněním, což jim dodává výrazný a atraktivní vzhled. Dužnina je nazelenalá, křehká, šťavnatá a aromatická, s příjemně navinulou chutí. Sklízí se v polovině října, konzumní zralost nastupuje v prosinci a plody vydrží uskladněné až do března, přičemž si dobře zachovávají kvalitu i vzhled. Díky své velikosti a dlouhé skladovatelnosti je vhodný jak k přímému konzumu, tak i pro kuchyňské zpracování. Jako podnož se nejčastěji používá M9 pro intenzivní výsadby, případně MM106 pro středně velké stromy s delší životností.

Odrůda vznikla v Německu roku 1951 křížením odrůd ‘Glockenapfel’ (Zvonkové) a ‘Richared Delicious’. Do tehdejšího Československa byla zapsána v roce 1986 a v Německu se dodnes pěstuje jako spolehlivá zimní odrůda. Strom roste bujně a vytváří užší pyramidální koruny s načervenalým dřevem i řapíky listů. Kvete středně pozdně, což snižuje riziko poškození květů jarními mrazíky, a je cizosprašný, proto potřebuje vhodné opylovače. Nejlépe se hodí ‘Golden Delicious’, ‘Coxova reneta’ nebo ‘Gala’, přičemž ‘Gloster’ je zároveň dobrým opylovačem pro jiné odrůdy. Vyznačuje se vysokou a pravidelnou plodností, značnou odolností vůči padlí a dobrou zimní odolností, takže je spolehlivou volbou i pro chladnější oblasti.

Jabloně nejsou vůbec náročné, co se týče pěstování. Nejlépe prospívají na slunném stanovišti s úrodnou, hlinitou až hlinitopísčitou půdou, která je dobře propustná a mírně vlhká. Optimální je pH od slabě kyselého po neutrální. Nesnášejí trvale podmáčená místa ani extrémně suché a větrné polohy, kde mohou plody snadno opadávat. Mladé tenké stromky a polokmeny upevněte k jednomu kůlu, aby rostly rovně a vysokokmenným formám pořiďte pevný zavětrovací úvaz na první tři roky a po celou tuto dobu (a raději i nadále) udržujte zem nad kořeny čistou bez trávy a plevelů. Hnojení stačí mírné, ideálně organické, ale není nutné. Otázka řezu je dnes vnímána jinak než dříve – většina odborníků se shoduje na tom, že by se řezat neměly vůbec, pouze odstraňovat staré či nemocné větve. Starý zvyk každoročního řezu koncem zimy od předchozích generací totiž vede k tvorbě vlků a přehuštěným korunám bez plodů. Jabloně si při správném stanovišti utvářejí vyrovnanou korunu samy a plodí spolehlivě i bez zásahů. Většina odrůd je velmi mrazuvzdorná a bez problémů zvládá i teploty pod –30 °C, takže v našich podmínkách nevyžadují zimní ochranu. Při sklizni a skladování s plody zacházejte opatrně, protože i drobná otlačení mohou zkrátit jejich trvanlivost.

Poslední revize 24-10-2025

• Složení: řepkový olej 55 %, lecitin 2 %

• Mechanismus účinku: fyzikální – olej obalí povrch listů a mycelium hub, čímž omezuje dýchání a růst patogenu; lecitin podporuje odolnost rostlin

• Charakteristika: pomocný prostředek ve formě emulgovatelného koncentrátu, biologický přípravek s vedlejším účinkem i na některé savé škůdce
   

• Dávkování: 5–50 ml / 1 l vody (200 ml balení vystačí na cca 40 l postřiku)

• Použití: okurky, rajčata, angrešt, rybíz, vinná réva, růže, další okrasné rostliny

• Aplikace: preventivně nebo při prvních příznacích, opakovat v intervalu 4–10 dní; aplikovat navečer nebo za oblačného počasí

• Ochranná lhůta: 0 dní

• Výrobce / značka: Forestina – řada Zdravá zahrada

• Složení: emulgovatelný koncentrát z potravinářských olejů a surovin

• Mechanismus účinku: fyzikální – obalí tělo škůdce, ucpe dýchací otvory a naruší voskovou vrstvu kutikuly → škůdce hyne během hodin až dnů

• Charakteristika: pomocný prostředek na ochranu rostlin, insekticidní účinek bez syntetických pesticidů

• Je vhodný i pro ekologické pěstování.
   

• Dávkování: 10 ml / 1 l vody (tj. 200 ml balení vystačí na cca 20 l postřiku)

• Použití: zelenina, ovocné stromy, bobuloviny, okrasné rostliny, pokojovky

• Aplikace: postřikem do počátku skanutí, nutné škůdce zasáhnout a smáčet; opakovat po 5–14 dnech dle potřeby

• Ochranná lhůta: 0 dní (plody lze konzumovat hned po omytí)

• Výrobce: AgroBio Opava, s.r.o.

• Složení: min. 95 % CaCO₃ (uhličitan vápenatý), vlhkost 4–8 %, granulace 3–6 mm

• Charakteristika: přírodní minerální hnojivo s vysokou reaktivitou, rozkládá se do 2 měsíců od aplikace

• Mechanismus účinku: neutralizuje kyselost půdy, zvyšuje dostupnost vápníku, podporuje buněčné stěny a fyziologické procesy rostlin
   

• Dávkování:

  • Slabě kyselé půdy: 3–4 kg / 100 m²

  • Středně kyselé půdy: 4–5 kg / 100 m²

  • Silně kyselé půdy: 5–6 kg / 100 m²

  • Orientačně: 0,5 kg vystačí na cca 8 m² půdy

• Použití: zelenina (rajčata, papriky, okurky), ovocné stromy (jabloně, višně), jahody, trávníky, okrasné rostliny

• Aplikace: jaro i podzim, zapravení do půdy nebo rozpuštění ve vodě (při akutním nedostatku lze granule rozdrtit a použít jako zálivku)

• Výrobce: Hnojík.cz

• Účinná látka: spinosad (0,08 %) – přírodní insekticid získaný fermentací půdních bakterií Saccharopolyspora spinosa

• Mechanismus účinku:

  • Působí jako požerový jed – narušuje nervový systém hmyzu

  • Mravenci látku přenášejí do hnízda, kde způsobí úhyn celé kolonie

• Charakteristika: biocidní přípravek, nikoli prostředek povolený pro ekologické zemědělství (na rozdíl od některých jiných spinosadových přípravků v ochraně rostlin).
   

• Aplikace:

  • Domečky umístit přímo na cestičky mravenců

  • Nechat působit 6–8 týdnů, nebo dokud mravenci nezmizí

• Dávkování:

  • Při nízkém zamoření 1 domeček na 12 m²

  • Při silném zamoření 2 domečky na 12 m²

  • Max. 11 aplikací ročně

• Použití: byty, domy, terasy, zahrady

• Výrobce / držitel povolení: AgroBio Opava, s.r.o.

• Účinné složky: Zn 1,95 %, Mo 0,05 %, extrakt z Mimosa tenuiflora

• Mechanismus účinku:

  • Zinek a molybden – kofaktory enzymů, podporují metabolismus dusíku a fotosyntézu

  • Mimóza – obsahuje třísloviny, flavonoidy a další látky s antimikrobiálním účinkem

  • Kombinace působí jako biostimulant a zároveň supresivně proti patogenům

• Charakteristika: přírodní korektor výživy a biostimulant, nikoli pesticid ve smyslu registrace

• Je povolen pro použití v ekologickém zemědělství.
   

• Aplikace:

  • Postřikem na listy (hlavní použití) – 25–50 ml / 10 l vody, opakovat každých 7–15 dní

  • Zálivkou – 20–30 ml / 100 m² (2–3 ml / 10 m²)

• Použití: zelenina (rajčata, brambory, okurky, cukety, dýně), jahody a drobné ovoce, ovocné stromy (jádroviny, peckoviny), réva vinná, okrasné rostliny a dřeviny

• Výrobce / držitel povolení: AgroBio Opava, s.r.o.

• Účinné složky: zinek (Zn) 3 % + extrakt ze skořice (Cinnamomum sp.)

• Mechanismus účinku:

  • Zinek – esenciální mikroprvek, podporuje metabolismus a růst

  • Skořicový extrakt – přirozené fungistatické a repelentní účinky, omezuje růst patogenů a odpuzuje savé škůdce

• Charakteristika: kapalný rostlinný biostimulant, nikoli pesticid ve smyslu registrace.

• Je schválený i pro použití v ekologickém zemědělství.
   

• Aplikace: postřikem na listy při prvním výskytu škůdců nebo chorob, případně preventivně

• Dávkování: 20–30 ml / 10 l vody / 100 m²; interval 7–14 dní během vegetace; při výskytu svilušek opakovat po 5 dnech

• Použití: zelenina (rajčata, papriky, okurky, cukety, dýně), ovocné stromy (jádroviny, peckoviny), réva vinná, okrasné rostliny, skleníkové kultury

• Výrobce / držitel povolení: AgroBio Opava, s.r.o.

• Účinná složka: Trichoderma atroviride, kmen KE100M, min. ${10}^{7}10^7$ KTJ/g (kolonie tvořících jednotek).

• Mechanismus účinku:

  • Mykoparazitismus – houba napadá a rozkládá hyfy patogenních hub

  • Kompetice o prostor a živiny v půdě

  • Produkce enzymů a metabolitů, které inhibují růst patogenů

• Efekt na rostliny: stimulace kořenového systému, lepší příjem živin, vyšší biomasa, zvýšená tolerance k suchu a chladu.

• Aplikace: zálivkou nebo postřikem půdy před výsevem, výsadbou, po sklizni; možné i máčení sadby (brambory, česnek, chřest).

• Dávkování:

  • zahrádky: 10 g na 50 m² (zálivka 5 g/10 l vody na 25 m²)

  • pole: 2 kg/ha

• Podmínky: po aplikaci udržovat půdu vlhkou, houba je aktivní od 4–5 °C; při nižších teplotách přezimuje a znovu se aktivuje na jaře.

• Omezení: 2 týdny před a po aplikaci nepoužívat půdní fungicidy ani dezinfekční látky.

• Výrobce / registrant: MONAS Technology s.r.o.

Název odrůdy hrušně Sommerblut, tedy „letní krev“, odkazuje jak na dobu zrání, tak na sytě červenou barvu dužniny, která působí překvapivě a atraktivně. Její plody dozrávají v srpnu až září a patří mezi menší až středně velké, tvarem připomínají drobnější máslovky. Na první pohled zaujmou zelenožlutou slupkou s červeným líčkem, ale skutečné překvapení se skrývá uvnitř – dužnina je sytě červená až vínová, šťavnatá a křehká. Chuť je sladkokyselá, osvěžující, s jemným lesním tónem, který ji odlišuje od klasických máslovek. Díky vysokému obsahu antokyanů působí nejen vizuálně atraktivně, ale i nutričně zajímavě. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci, ale nejvíce vyniknou ve šťávách, moštech a ciderech, kde rubínová barva dodává nápoji jedinečný vzhled a chuťový charakter. Nejdou skladovat.

Strom roste středně silně a vytváří pravidelnou, spíše vzpřímenou korunu, která se s věkem rozkládá do šířky pěti až sedmi metrů. Na semenáči dorůstá výšky deseti až patnácti metrů a je dlouhověký, na slabších podnožích, jako jsou kdouloň nebo Pyrodwarf, zůstává menší a rychleji vstupuje do plodnosti. Kvete v květnu bílými květy, které jsou cizosprašné, proto potřebuje v okolí vhodné opylovače. Nejlépe se hodí odrůdy kvetoucí ve stejném období, například ‘Conference’, ‘Williamsova’, ‘Clappova’ nebo ‘Boscova lahvice’. Díky své odlišnosti a atraktivnímu vzhledu plodů je ‘Sommerblut’ vítaným zpestřením zahrad i sbírek raritních ovocných dřevin.

Hrušně nejsou na pěstování náročné. Nejlépe prospívají na slunném stanovišti, ale snesou i polostín. Půda by měla být hlinitá až hlinitopísčitá, dobře propustná a mírně vlhká, ale nikdy trvale podmáčená, s pH od slabě kyselého po neutrální. V prvních letech po výsadbě je potřeba malé stromky vyvázat ke kůlu a vysokokmeny do pevného zavětrovacího úvazu, aby se vytvořil rovný kmen a stabilní kořenový systém. Hnojení stačí mírné, spíše organické, ale není nutné. Řez hrušní není nutný, jen lehké prosvětlení koruny je možné na konci zimy, ale spíše se jedná jen o estetický zákrok. Strom je mrazuvzdorný minimálně do –34 °C a nevyžaduje žádnou zimní ochranu. 

Poslední revize 22-10-2025

Plody Čisteckého lahůdkového patří mezi středně velká až větší jablka, ploše kulovitá, se slupkou tenkou a jemnou, která v plné zralosti přechází ze zelenavé do žluté, často s narůžovělým líčkem. Dužnina je sněhově bílá, velmi jemná, křehká a šťavnatá, s příjemně sladce navinulou chutí a jemným aromatem. Zajímavostí je, že po rozkrojení nehnědne (odolná vůči rychlé oxidaci), což z ní činí ideální ovoce do salátů či dezertů, kde si zachovává svěží vzhled. Konzumní zralost nastupuje v říjnu a plody vydrží do ledna, v ideálních skladovacích podmínkách až do března. Jako podnož se nejčastěji doporučuje MM106 nebo M7, protože dávají vyrovnaný strom střední velikosti, který brzy plodí a přitom je dostatečně odolný. Na tradiční vysokokmeny do krajiny se hodí A2 nebo semenáč Antonovky, které zajistí dlouhověkost a odolnost.

Samotný příběh odrůdy je pozoruhodný. Přestože byla vyšlechtěna v Kanadě kolem roku 1860 šlechtitelem L. Woolvertonem v Grimsby, Ontario, do českého prostředí se dostala díky školce dr. Herlese v Čisté u Rakovníka. Právě odtud se rozšířila a získala své dnešní jméno ‘Čistecké lahůdkové’, díky kterému je u nás často mylně považována za starou českou odrůdu. V zahraničí ji známe pod názvy ‘Princess Louise’ či ‘Marquis of Lorne’, což jí dodává aristokratický nádech. Strom roste středně bujně, koruna je zpočátku kulovitá, později mírně převislá. Kvete ve středně raném až středním termínu a je cizosprašný, proto potřebuje vhodné opylovače. Nejlépe se hodí odrůdy kvetoucí ve stejném období, například ‘Jonathan’, ‘Ontario’, ‘Oldenburgovo’, případně i ‘James Grieve’ nebo ‘Lord Lambourne’.

Jabloně nejsou vůbec náročné, co se týče pěstování. Nejlépe prospívají na slunném stanovišti s úrodnou, hlinitou až hlinitopísčitou půdou, která je dobře propustná a mírně vlhká. Optimální je pH od slabě kyselého po neutrální. Nesnášejí trvale podmáčená místa ani extrémně suché a větrné polohy, kde mohou plody snadno opadávat. Mladé tenké stromky a polokmeny upevněte k jednomu kůlu, aby rostly rovně a vysokokmenným formám pořiďte pevný zavětrovací úvaz na první tři roky a po celou tuto dobu (a raději i nadále) udržujte zem nad kořeny čistou bez trávy a plevelů. Hnojení stačí mírné, ideálně organické, ale není nutné. Otázka řezu je dnes vnímána jinak než dříve – většina odborníků se shoduje na tom, že by se řezat neměly vůbec, pouze odstraňovat staré či nemocné větve. Starý zvyk každoročního řezu koncem zimy od předchozích generací totiž vede k tvorbě vlků a přehuštěným korunám bez plodů. Jabloně si při správném stanovišti utvářejí vyrovnanou korunu samy a plodí spolehlivě i bez zásahů. Většina odrůd je velmi mrazuvzdorná a bez problémů zvládá i teploty pod –30 °C, takže v našich podmínkách nevyžadují zimní ochranu. Při sklizni a skladování s plody zacházejte opatrně, protože i drobná otlačení mohou zkrátit jejich trvanlivost.

Poslední revize 23-10-2025

Morel patří mezi staré, tmavoplodé, středně rané odrůdy třešně typu chrupka. Plody jsou střední až větší, kulaté, s temně červenou až téměř černou slupkou. Dužnina je pevná, šťavnatá a sladká, s výraznou, čistou chutí vhodnou ke stolnímu konzumu i ke konzervaci. Zrání nastává ve 4.–5. třešňovém týdnu, tedy zhruba na přelomu června a července v našich podmínkách, s vyrovnanou sklizní a dobrou odolností plodů proti praskání v běžném letním počasí. Odrůda je cizosprašná a ke spolehlivé násadě potřebuje opylovače se shodným termínem kvetení; osvědčují se klasické středně pozdní odrůdy jako ‘Hedelfingen’, ‘Schneiders Späte Knorpelkirsche’ nebo ‘Büttnerova’. Vhodná kombinace zajišťuje plnou násadu i v proměnlivém jarním počasí.

Strom roste středně silně, koruna je v mládí vzpřímená a později se rozšiřuje do širšího oválného tvaru, vytváří pevné kosterní větve a dobře snáší tvarovací řez. Přesto se řez třešní (a peckovin obecně) nedoporučuje, protože velké rány špatně srůstají a i menší řezy se mohou stát vstupní branou pro houbové choroby, např. moniliovou spálu. Výjimkou je však výchovný nebo udržovací řez, jehož cílem je udržet strom v menší velikosti a dobře přístupný pro sklizeň – ten se provádí v létě po sklizni, kdy se rány lépe hojí. Co se týče podnože, nejčastěji se volí tyto: ptačka pro dlouhověké a mohutné stromy s hlubším zakořeněním, mahalebka pro sušší a vápenité půdy, Colt pro středně velké zahrady s rychlejším nástupem plodnosti a dobrou mrazuvzdorností a Gisela 5 pro menší výsadby, kde je cílem kompaktní růst a raná úroda.

Třešně vyžadují plné slunce, hlubší, živné a dobře odvodněné půdy se slabě kyselou až neutrální reakcí, pravidelný závlahový režim v suchých obdobích a přiměřené hnojení bez přebytku dusíku. Po výsadbě je nutná pevná opora – u mladých stromků a polokmenů stačí i kůl ke kmeni nebo šikmo, zatímco vysokokmeny vyžadují kompletní zavětrovací úvaz (trojnožku) alespoň na tři roky po výsadbě. Po tuto dobu nenechte nad kořeny růst trávu ani jiný plevel; i později je vhodné udržovat půdu čistou. Třešně obecně vytvářejí silný, často mělce rozprostřený kořenový systém, který zajišťuje stabilitu a schopnost čerpat vodu z okolí, ale může narušovat dlažby, chodníky či nízké zídky, pokud jsou stromy vysazeny příliš blízko stavebních prvků. Mrazuvzdornost je minimálně –29 °C, proto je vhodná i do chladnějších oblastí střední Evropy.

Poslední revize: 22-10-2025

Victoria je výjimečná odrůda třešně typu chrupka s užším růstem, díky čemuž se často řadí mezi tzv. sloupovité ovocné stromky. Tvoří velké, kulaté plody s tmavě červenou až červenohnědou slupkou. Dužnina je pevná, šťavnatá a sladká, s příjemným aromatem vhodným ke stolnímu konzumu i ke konzervaci. Dozrávání spadá do střední sezóny, obvykle začátkem července v našich podmínkách, s vyrovnanou sklizní a dobrou odolností plodů vůči praskání v běžném letním počasí. Výraznou předností je samosprašnost – odrůda plodí spolehlivě i jako solitér, bez nutnosti vysazovat opylovače se shodným termínem kvetení.

Sám od sebe strom roste úzce a vzpřímeně, s plody nasazovanými v krátkých hroznech podél hlavního osového výhonu, což mu dodává charakteristický sloupovitý habitus; díky tomu je ideální do menších zahrad, úzkých prostor a vhodný i pro pěstování ve větších nádobách o objemu 40 litrů a více. Řez není nutný a u třešní (a peckovin obecně) se nedoporučuje, protože velké rány špatně srůstají a i menší řezy se mohou stát vstupní branou pro houbové choroby, např. moniliová spála. Výjimkou je výchovný nebo udržovací řez, jehož cílem je udržet kompaktní, sloupovitý tvar a přístupnost pro sklizeň – ten se provádí v létě po sklizni, kdy se rány lépe hojí; postranní výhony se zkracují na 20–40 cm, hlavní výhon se vede vzhůru. Co se týče podnože, nejčastěji se volí kompaktní podnože typu Gisela 5 pro ranou plodnost a stabilní sloupovitý růst, případně Colt pro o něco robustnější, ale stále přiměřeně kompaktní strom v zahradních podmínkách.

Třešně vyžadují plné slunce, hlubší, živné a dobře odvodněné půdy se slabě kyselou až neutrální reakcí, pravidelný závlahový režim v suchých obdobích a přiměřené hnojení bez přebytku dusíku. Po výsadbě je nutná pevná opora – u mladých stromků a polokmenů stačí i kůl ke kmeni nebo šikmo, zatímco vysokokmeny vyžadují kompletní zavětrovací úvaz (trojnožku) alespoň na tři roky po výsadbě. Po tuto dobu nenechte nad kořeny růst trávu ani jiný plevel; i později je vhodné udržovat půdu čistou. Třešně obecně vytvářejí silný, často mělce rozprostřený kořenový systém, který zajišťuje stabilitu a schopnost čerpat vodu z okolí, ale může narušovat dlažby, chodníky či nízké zídky, pokud jsou stromy vysazeny příliš blízko stavebních prvků. Mrazuvzdornost je minimálně –29 °C, proto je vhodná i do chladnějších oblastí střední Evropy.

Poslední revize: 22-10-2025

Hruškojeřáb ouškatý je středně vysoký strom, který v dospělosti dorůstá 12–15 metrů. Koruna bývá zaoblená, větve bez trnů a kůra šedohnědá, jemně vrásčitá. Listy jsou vejčité až obvejčité, na líci tmavozelené a lesklé, na rubu stříbřitě plstnaté, což stromu dodává zvláštní sametový vzhled. Kvete v květnu bohatými chocholíky bílých květů, které jsou samosprašné a lákají včely i motýly. Plody dozrávají v září – jsou to malé hruškovité malvice, obvykle 2–3 cm dlouhé, žluté s červeným líčkem na slunné straně. Dužnina je sladká, šťavnatá, s jemnou máslovitou strukturou, chuťově připomíná drobné hrušky, ale s lehkým jeřábovým podtónem. Nevydrží však dlouhé skladování – brzy moučnatí, proto je nejlepší zpracovat je hned po sklizni. Hodí se na marmelády, povidla, mošt i ovocné víno, a díky vysokému obsahu pektinu želírují téměř samy.

Strom se uplatní jako solitér v zahradě, kde zaujme svým neobvyklým původem i podzimními barvami listů, které se mění do žlutooranžových až červenooranžových tónů, někdy s nádechem do purpurova. A plody na stromech visí ještě poté, co listy opadají. Nadšenci jedlých lesů a tvůrci sadů s netradičním ovocem jej rádi vysazují jako atraktivní obohacení sbírky i zpestření podzimní sklizně. Dobře se kombinuje s dřevinami podobných nároků – s mišpulí, dřínem, temnoplodcem nebo rakytníkem. V jedlém lese může tvořit vyšší patro, pod nímž se daří keřům a bylinám. Jeho plody jsou navíc vítanou potravou pro ptáky, čímž strom přispívá i k biodiverzitě.

Na pěstování není hruškojeřáb náročný. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti, ale snese i polostín. Půda může být hlinitá či hlinitopísčitá, s pH od mírně kyselého po zásadité, hlavně však dobře propustná a vlhká. V prvních letech po výsadbě je vhodné vyvazovat hlavní výhon, aby se vytvořil rovný kmen. Kmenné formy – stromy – vyžadují pevný zavětrovací úvaz na první 3 roky po výsadbě a udržovat zem nad kořeny čistou – bez trávy a plevelů. Řez není nutný, ale lehké prosvětlení koruny na konci zimy podpoří plodnost. Plodit začíná obvykle až po 8–10 letech, což vyžaduje trpělivost, ale odměnou jsou plody s chutí, kterou jinde nenajdete. Mrazuvzdornost sahá přinejmenším až k –30 °C, někteří severští sousedé uvádějí i více, takže bez problémů zvládá i drsnější zimy střední Evropy.

Poslední revize 22-10-2025

Mirabelle Ruby je téměř sloupovitá odrůda mirabelky, která roste štíhle a vzpřímeně, jako by se chtěla dotknout nebe. Dorůstá výšky kolem 2,5 až 3 metrů, přičemž si zachovává kompaktní šířku do jednoho metru. Strom téměř netvoří boční větve – plody vyrůstají přímo z kmene, což působí až pohádkově. Plody jsou velké, překvapivě švestkově oválné a nikoli kulaté jako u běžné mirabelky, s výrazně červenou slupkou, která na slunci září jako rubín. Dužnina je žlutočervená, velmi šťavnatá, sladká, s jemně kořeněnou chutí, která připomíná broskve. Pecka se odděluje snadno, což ocení každý, kdo rád mlsá přímo ze stromu. Dozrává na přelomu srpna a září, a je vhodná jak k přímé konzumaci, tak k dalšímu zpracování – kompoty, džemy i koláče získají díky ní nový rozměr.

Strom je samosprašný, ale přítomnost jiných odrůd – například ‘Mirabelle de Nancy’, ‘Opal’, ‘Ontario’ nebo ‘Victoria’ – výrazně zvyšuje úrodu. Nejčastěji se roubuje na podnož Saint Julien A, která zajišťuje středně bujný růst a dobrou adaptaci na různé půdní podmínky. V některých školkách se používá i myrobalán, zejména pro výsadbu do těžších nebo sušších půd, kde se osvědčuje svou odolností, byť vyžaduje pravidelné odstraňování výmladků.

Pěstování mirabelky je radost i pro začátečníky. Nejlépe se jí daří na slunném stanovišti a často se uvádí, že na místě chráněném před větrem – u jižní zdi nebo v závětří, ale není to nutné. Půda by měla být výživná, humózní, dobře propustná, s pH mezi 6,0 a 7,5. Zvládá pěstování i v nádobách o objemu alespoň 40 litrů, pokud je pravidelně zalévaná a přihnojovaná. Hnojení je vhodné provádět na jaře organickými hnojivy s vyšším obsahem draslíku. Mrazuvzdornost se pohybuje mezi –27  a -29 °C, což ji činí vhodnou i pro středoevropské podmínky. Řez není nutný, ale pokud chcete udržet štíhlý tvar, postačí lehké zkrácení výhonů na jaře. Mladé stromky je vhodné přivazovat ke kůlu, aby se nevyvrátily při silném větru. Plody nejsou náchylné k praskání, ale v deštivých letech může být strom citlivý na moniliovou hnilobu – prevencí je vzdušná koruna a včasná sklizeň.

Poslední revize 20-10-2025

Shiro je odrůda japonské švestky nesoucí velké a kulaté plody s hladkou, zlatavě žlutou slupkou, která může mít jemně červené líčko na osluněné straně. Dužnina je světle žlutá, velmi šťavnatá, měkká a sladká, s cukernatostí kolem 16–18 °Brix. Chuť je jemná, medová, bez výrazné kyselosti, což ji činí ideální pro čerstvou konzumaci – zejména u dětí nebo citlivějších strávníků. Aroma je decentní, připomíná směs jablka a meruňky. Plody dozrávají ve středoevropských podmínkách obvykle mezi 10. a 20. červencem, což z ní činí jednu z nejranějších švestek vůbec. Zralost poznáte podle jemného povolení plodu a zlatavého lesku slupky. Kvůli tenké slupce jsou plody náchylné k otlakům, takže je vhodné je sklízet ručně a konzumovat co nejdříve po sklizni. Hodí se i do kompotů, ovocných salátů nebo jako sladký kontrast k sýrům.

Strom roste středně bujně, tvoří rozložitou, lehce převislou korunu a dorůstá výšky kolem 3 metrů. V prvních letech je vhodné jej vyvazovat ke kůlu, protože mladé výhony jsou měkké a citlivé na vítr. Kvete velmi brzy – často už koncem března – světle růžovými květy, které jsou samosprašné, ale přítomnost jiných odrůd (např. Santa Rosa nebo Methley) může zvýšit násadu plodů. Nejčastěji se roubuje na podnož Citation, která zajišťuje polokompaktní růst, ranou plodnost a dobrou adaptaci na vlhčí půdy. V těžších nebo sušších půdách se osvědčila i podnož myrobalán, která však vyžaduje pravidelné odstraňování výmladků a v Evropě se běžně využívá i St. Julien A. 

Japonská švestka není náročná na pěstování. Nejlépe se jí daří na slunném stanovišti, chráněném před silným větrem, zejména v prvních letech po výsadbě. Půda by měla být hlinitá až písčitohlinitá, dobře propustná, v těžších půdách je nutné zajistit drenáž nebo strom vyvýšit. Strom potřebuje pravidelnou zálivku, zejména v období růstu plodů, ale nesnáší trvale přemokřenou půdu. Hnojení je vhodné provádět na jaře a začátkem léta – ideálně organickým hnojivem s vyšším obsahem draslíku. Mrazuvzdornost se pohybuje mezi -27 až -29 °C. V nádobách o objemu minimálně 50 litrů plodí spolehlivě, pokud je pravidelně zalévaná a přihnojovaná. Strom není náchylný k chorobám, ale v deštivých letech může být citlivý na moniliovou hnilobu – prevencí je vzdušná koruna a včasná sklizeň.

Poslední revize 20-10-2025

Sangue di Drago, tedy „dračí krev“, je odrůda, která si své jméno nevysloužila náhodou. Plody této čínsko-japonské slívy mají totiž dužninu tak sytě rudou, že připomíná právě krev bájného tvora. Jsou velké, kulaté, s tmavě červenou slupkou pokrytou jemným ojíněním. Dužnina je pevná, středně šťavnatá, sladkokyselá, s výraznou aromatickou linkou, která připomíná lesní ovoce. Šťáva je intenzivně karmínová, a právě díky ní se tato odrůda výborně hodí do kuchyně – nejen do marmelád a kompotů, ale i do ovocných omáček, sorbetů, domácích limonád nebo jako přírodní barvivo do pečiva a dezertů. Dozrává obvykle v srpnu, ale v chladnějších oblastech může sklizeň probíhat až koncem léta. Plody nejsou náchylné k praskání.

Výnosy jsou a pravidelné a pro domácí pěstování nevyžaduje opylovače, protože je částečně samosprašná. Ale pokud má strom vhodné opylovače, nabídne vysoký hospodářský výnos. Vhodní partneři jsou například ‘Golden Japan’, ‘Morettini 355’ nebo ‘Santa Rosa’. Strom roste bujně, tvoří širokou, rozložitou korunu a dorůstá výšky až 6–9 metrů. Listy jsou široce vejčité až kopinaté, tmavě zelené, květy jednoduché, hvězdicovité, bílé, objevují se v dubnu. Díky své atraktivitě láká nejen zahrádkáře, ale i motýly, včely a ptáky. Vzhledem ke své velikosti se hodí spíše do větších zahrad nebo sadů, kde má dostatek prostoru pro rozvoj kořenového systému. Pěstování v nádobách se nedoporučuje – strom potřebuje hlubokou půdu a stabilní mikroklima. V Evropě se japonské švestky nejčastěji roubují na myrobalán, který vyniká silným růstem a výbornou přizpůsobivostí různým půdám. Pro menší stromy se využívá St. Julien A s mírnějším vzrůstem, zatímco Marianna 2624 nabízí dobrou odolnost vůči chorobám a Citation kompaktní růst a ranou plodnost, byť je v Evropě méně běžná a používá se zejména na rarity typu pluot apod.

Japonská švestka není náročná na pěstování. Nejlépe se jí daří na slunném stanovišti, chráněném před silným větrem, zejména v prvních letech po výsadbě. Půda by měla být hlinitá až písčitohlinitá, dobře propustná, v těžších půdách je nutné zajistit drenáž nebo strom vyvýšit. Strom potřebuje pravidelnou zálivku, zejména v období růstu plodů, ale nesnáší trvale přemokřenou půdu. Hnojení je vhodné provádět na jaře a začátkem léta – ideálně organickým hnojivem s vyšším obsahem draslíku. Mrazuvzdornost se pohybuje mezi -27 až -29 °C. V nádobách o objemu minimálně 50 litrů plodí spolehlivě, pokud je pravidelně zalévaná a přihnojovaná. Strom není náchylný k chorobám, ale v deštivých letech může být citlivý na moniliovou hnilobu – prevencí je vzdušná koruna a včasná sklizeň.

Poslední revize 20-10-2025

Pluot® Purple Candy® vypadá, jako by o půlnoci tajně utekl ze stromu purpurových blum a pochytal na své slupce hvězdný prach. Jeho plody mají sytě fialovou slupku s jemným leskem, připomínající karamelku obalenou v ovocném sirupu. Dužnina je sytě červená, velmi šťavnatá, s výraznou sladkostí a jemnou kyselinkou, která dodává chuti šmrnc. Cukernatost se pohybuje kolem 19 °Brix, ale díky vyváženému poměru cukrů a kyselin působí chuť svěže a harmonicky. Aroma je ovocné, s tóny švestek, malin a lehkým nádechem tropického ovoce. Plody dozrávají ve středoevropských podmínkách obvykle mezi 20. a 30. červencem. Zralost poznáte podle syté barvy slupky a jemného povolení plodu při lehkém stisku – tehdy je chuť nejintenzivnější. Slupka je pevná, což umožňuje krátké skladování i přepravu, ale nejlépe chutnají čerstvé, ideálně vychlazené. Hodí se i do dezertů, marmelád nebo jako barevný kontrast k sýrům.

Strom roste středně bujně, s kompaktní korunou, která se dobře tvaruje a udržuje v menších rozměrech. Dorůstá výšky kolem 2,5 metru a je vhodný pro výsadbu do volné půdy i větších nádob. Kvete v první polovině dubna světle růžovými květy. Purple Candy je samosprašná, ale přítomnost jiných odrůd – například Flavor Candy nebo Dapple Dandy – může zvýšit násadu plodů. Nejčastěji se roubuje na podnož Citation, která podporuje polokompaktní růst, ranou plodnost a dobrou adaptaci na vlhčí půdy. V těžších nebo sušších půdách se osvědčila i podnož myrobalán, která však vyžaduje pravidelné odstraňování výmladků. Strom je vhodný i pro pěstování v nádobách o objemu alespoň 40 litrů, kde při pravidelné péči plodí spolehlivě – i když s mírně nižšími výnosy než při výsadbě do země.

Pluot vyžaduje slunné stanoviště chráněné před ostrým nebo trvalým větrem a hlubokou, dobře propustnou půdu s pH mezi 6,0 a 7,0. Nesnáší přemokření, proto je v těžších půdách nutná drenáž nebo výsadba na vyvýšené záhony. Strom roste středně bujně, v prvních letech je vhodné jej vyvazovat ke kůlu. Pravidelná zálivka v suchých obdobích a přiměřené hnojení podpoří zdravý růst i násadu plodů. Mrazuvzdornost se pohybuje mezi -27 až -29 °C, což umožňuje její pěstování ve většině oblastí střední Evropy. Strom není náchylný k chorobám, ale v deštivých letech může být citlivější na moniliovou hnilobu. Co se řezu týče, názory se různí, ale my doporučujeme pouze občasný prosvětlovací řez přehuštěných větví v koruně v letním období. Semena skrytá v peckách obsahují stopové množství amygdalinu, proto se nekonzumují.

Poslední revize 20-10-2025

Pluot® Flavor Supreme® si své jméno (něco jako 'Král chuti') musel zasloužit – a nosí ho právem, neboť jeho chuť patří mezi nejvýraznější ze všech pluotů. Plody mají sametově tmavě červenou až vínovou slupku s jemným ojíněním, která působí jako švestka v gala kabátku. Dužnina je sytě červená, velmi šťavnatá, s intenzivní vůní a chutí, která připomíná směs švestek, třešní a malin. Cukernatost se pohybuje kolem 18–20 °Brix, ale díky nižší aciditě působí chuť plně a kulatě, bez ostrých tónů. Plody dozrávají v mírném klimatu obvykle mezi 15. a 25. červencem, tedy o něco dříve než Flavor Candy. Zralost poznáte podle jemného povolení plodu a výrazného ovocného aroma, které se nejlépe rozvine při pokojové teplotě. Slupka je středně pevná, takže plody snesou krátké skladování i přepravu, ale nejlépe chutnají čerstvé – ideálně vychlazené, kdy jejich aroma připomíná ovocný sorbet.

Strom roste středně bujně, s mírně rozložitou korunou, která se časem zaobluje do pravidelného tvaru. Dorůstá výšky kolem 2,5 metru a je vhodný pro výsadbu do volné půdy i větších nádob. Kvete velmi brzy, obvykle již začátkem dubna, světle růžovými květy. Flavor Supreme je cizosprašný, což znamená, že potřebuje opylovače – nejlépe se osvědčily odrůdy jako Flavor King, Flavor Queen nebo Santa Rosa, ale i jiné pluoty zajistí potřebný pyl. Nejčastěji se roubuje na podnož Citation, která zajišťuje polokompaktní růst, ranou plodnost a dobrou adaptaci na vlhčí půdy. V sušších nebo těžších půdách se osvědčila i podnož myrobalán, ale je třeba počítat s pravidelným odstraňováním výmladků. Strom je vhodný i pro pěstování v nádobách o objemu alespoň 50 litrů, kde při pravidelné péči plodí spolehlivě – i když s mírně nižšími výnosy než při výsadbě do země.

Pluot vyžaduje slunné stanoviště chráněné před ostrým nebo trvalým větrem a hlubokou, dobře propustnou půdu s pH mezi 6,0 a 7,0. Nesnáší přemokření, proto je v těžších půdách nutná drenáž nebo výsadba na vyvýšené záhony. Strom roste středně bujně, v prvních letech je vhodné jej vyvazovat ke kůlu. Pravidelná zálivka v suchých obdobích a přiměřené hnojení podpoří zdravý růst i násadu plodů. Mrazuvzdornost se pohybuje mezi -27 až -29 °C, což umožňuje její pěstování ve většině oblastí střední Evropy. Strom není náchylný k chorobám, ale v deštivých letech může být citlivější na moniliovou hnilobu. Co se řezu týče, názory se různí, ale my doporučujeme pouze občasný prosvětlovací řez přehuštěných větví v koruně v letním období. Semena skrytá v peckách obsahují stopové množství amygdalinu, proto se nekonzumují.

Poslední revize 20-10-2025

Pluot® Pink Candy® je jako letní pohlednice z Kalifornie – její plody září pastelově růžovou slupkou s jemným mramorováním, které připomíná akvarelový štětec na zralé broskvi. Dužnina je světle oranžová, velmi jemná a šťavnatá, s překvapivě komplexní chutí, která kombinuje sladkost tropického ovoce s lehkou kyselinkou připomínající rybíz. Cukernatost se pohybuje kolem 18–19 °Brix, což ji řadí mezi sladší odrůdy, ale díky vyšší aciditě nepůsobí fádně – naopak, chuť je živá, osvěžující a výborně se hodí i do salátů nebo jako součást dezertů. Plody dozrávají o něco dříve než u Flavor Candy, obvykle mezi 10. a 20. červencem. Zralost poznáte podle jemného povolení plodu a výrazného ovocného aroma, které se nejlépe rozvine při pokojové teplotě. Slupka je tenčí než u jiných pluotů, takže plody jsou citlivější na otlak – doporučuje se je sklízet ručně a konzumovat čerstvé, případně zpracovat do džemů nebo ovocných omáček.

Strom roste spíše slaběji, s elegantní, mírně převislou korunou, která připomíná mladou slivoň. Dorůstá výšky kolem 2 metrů a je ideální pro menší zahrady nebo pěstování v nádobách. V prvních letech je vhodné jej chránit před silným větrem, protože výhony jsou tenké a pružné. Kvete velmi brzy, obvykle již v první polovině dubna, světle růžovými květy, které jsou samosprašné, ale přítomnost jiných raných odrůd – například Santa Rosa nebo Dapple Dandy – výrazně zvyšuje úrodu. Nejčastěji se roubuje na podnož Krymská, která podporuje kompaktní růst a dobrou adaptaci na sušší půdy. Výborně se osvědčila také podnož Citation, zejména v zahradách s vlhčí půdou nebo tam, kde je žádoucí polokompaktní růst a raná plodnost. V těžších půdách se uplatní i myrobalán, ale je třeba počítat s pravidelným odstraňováním výmladků. Strom je vhodný pro pěstování v nádobách o objemu alespoň 40 litrů, kde při pravidelné zálivce a přihnojování plodí spolehlivě – i když s mírně nižšími výnosy než při výsadbě do volné půdy.

Pluot vyžaduje slunné stanoviště chráněné před ostrým nebo trvalým větrem a hlubokou, dobře propustnou půdu s pH mezi 6,0 a 7,0. Nesnáší přemokření, proto je v těžších půdách nutná drenáž nebo výsadba na vyvýšené záhony. Strom roste středně bujně, v prvních letech je vhodné jej vyvazovat ke kůlu. Pravidelná zálivka v suchých obdobích a přiměřené hnojení podpoří zdravý růst i násadu plodů. Mrazuvzdornost se pohybuje mezi -27 až -29 °C, což umožňuje její pěstování ve většině oblastí střední Evropy. Strom není náchylný k chorobám, ale v deštivých letech může být citlivější na moniliovou hnilobu. Co se řezu týče, názory se různí, ale my doporučujeme pouze občasný prosvětlovací řez přehuštěných větví v koruně v letním období. Semena skrytá v peckách obsahují stopové množství amygdalinu, proto se nekonzumují.

Poslední revize 20-10-2025

Pluot® Flavor Candy® je jednou z těch odrůd, které svým názvem nelžou – její plody skutečně chutnají jako ovocné bonbóny. Vznikla v roce 1988 jako součást Zaigerova programu cíleného šlechtění a dodnes patří mezi nejvyváženější pluoty pro domácí i komerční pěstování. Plody mají hladkou, dvoubarevnou slupku – zpočátku žlutou s červenofialovým líčkem, která při dozrávání přechází do sytě fialové. Dužnina je jasně žlutá, velmi sladká, šťavnatá a vonná, s cukernatostí přesahující 20 °Brix. Chuťově připomíná meruňku zalitou švestkovým sirupem, bez jakékoli trpkosti. Plody dozrávají koncem července, obvykle mezi 20. a 31. dnem měsíce. Zralost poznáte podle sytě fialové slupky a jemného povolení plodu při lehkém stisku – tehdy je chuť nejintenzivnější. Díky pevné slupce snesou i kratší skladování či přepravu – v chladničce vydrží až dva týdny bez ztráty chuti. Nejlépe chutnají vychlazené, kdy se jejich aroma ještě zvýrazní, ale hodí se i do koláčů, marmelád nebo jako kontrastní prvek k sýrům.

Strom roste středně bujně, tvoří kompaktní korunu a dorůstá do výšky kolem 2,5 metru. V prvních letech je vhodné jej vyvazovat ke kůlu, protože mladé výhony jsou měkké a náchylné k vychýlení větrem. Kvete v dubnu světle růžovými květy, které jsou samosprašné, ale přítomnost jiných odrůd – například Golden Japan nebo Flavor Supreme – výrazně zvyšuje násadu plodů. Nejčastěji se roubuje na podnož Citation, která zajišťuje polokompaktní růst, ranou plodnost a dobrou adaptaci na vlhčí půdy. V našich podmínkách se osvědčila i podnož myrobalán, zejména v těžších půdách nebo na sušších stanovištích – je však třeba počítat s tím, že myrobalán často tvoří výmladky, které je nutné pravidelně odstraňovat, jinak mohou strom oslabit. Strom je vhodný i pro větší nádoby, pokud je pravidelně zaléván a hnojen, ale v takovém případě je třeba počítat s nižší násadou plodů.

Pluot vyžaduje slunné stanoviště chráněné před ostrým nebo trvalým větrem a hlubokou, dobře propustnou půdu s pH mezi 6,0 a 7,0. Nesnáší přemokření, proto je v těžších půdách nutná drenáž nebo výsadba na vyvýšené záhony. Strom roste středně bujně, v prvních letech je vhodné jej vyvazovat ke kůlu. Pravidelná zálivka v suchých obdobích a přiměřené hnojení podpoří zdravý růst i násadu plodů. Mrazuvzdornost se pohybuje mezi -27 až -29 °C, což umožňuje její pěstování ve většině oblastí střední Evropy. Strom není náchylný k chorobám, ale v deštivých letech může být citlivější na moniliovou hnilobu. Co se řezu týče, názory se různí, ale my doporučujeme pouze občasný prosvětlovací řez přehuštěných větví v koruně v letním období. Semena skrytá v peckách obsahují stopové množství amygdalinu, proto se nekonzumují.

Poslední revize 20-10-2025

Zakrslá švestka GOLDUST® na první pohled působí jako miniaturní stromek z pohádky – kompaktní, s drobnou korunou a jemným olistěním, který se vejde i na balkon nebo terasu. Dorůstá jen do výšky 1,5 až 2 metry, ale přesto nese plody, které by mu mohly závidět i vzrostlé stromy. Plody jsou kulaté až lehce oválné, překvapivě zlatožluté, na slunečné straně se při úplné zralosti někdy objeví jemný červený nádech. Slupka je tenká, dužnina šťavnatá, sladká a aromatická, s příjemnou konzistencí, která připomíná máslové renklódy. Pecka se dobře odděluje, což ocení každý, kdo rád zpracovává ovoce bez zbytečného boje. Chuťově patří mezi nejjemnější zakrslé slivoně, s vyváženým poměrem cukru a kyselin, vhodná jak k přímé konzumaci, tak k lehkému zavařování. Odrůda byla vyselektována Gilbertem Cours-Darnem (1909–2001) ve francouzském městečku La Romieu, a po roce 2000 uvedena na trh školkou Pépinières Darnaud pod obchodním názvem Goldust®, přičemž skutečné selekční jméno zní Courod.

Růst této odrůdy je přirozeně zakrslý, což ji činí ideální pro pěstování v nádobách, na terasách, balkonech nebo v malých zahradách. Nejčastěji se roubuje na podnož St.Julien nebo VVA-1, která podporuje kompaktní růst, dobrou mrazuvzdornost a vysokou plodnost i v omezeném prostoru. Stromek vytváří drobnou, pravidelnou korunu, kterou není třeba výrazně tvarovat, ale po sklizni můžete lehce vytvarovat. GOLDUST® je samosprašná, takže nevyžaduje opylovače, ale v přítomnosti jiných slivoní může být výnos ještě o něco vyšší. Kvete středně raně, což zajišťuje dobrou kompatibilitu s většinou běžně pěstovaných odrůd. 

Zakrslé švestky mají rády slunce, ale snesou i polostín. Půda by měla být dobře propustná, ideálně vápenitá nebo neutrální, s pH kolem 6,5. Zalévat je třeba pravidelně, ale opatrně – zvláště v nádobách, kde se voda rychle ztrácí. Mrazuvzdornost je solidní – zvládnou teploty do min. –27 °C, díky čemuž jsou vhodné pro většinu oblastí střední Evropy. V nádobách je vhodné je na zimu chránit jutou nebo přesunout do chráněného kouta a jednou za měsíc zalít, aby úplně nevyschly. Nekonzumujte semena skrytá v peckách peckovin (kromě mandlí) – obsahují amygdalin, který se v těle může přeměnit na kyanovodík, nebezpečný ve větších dávkách.

Poslední revize 19-10-2025

Hanna je zakrslá odrůda švestky, která jako by byla stvořena pro městské zahrady a terasy. Roste kompaktně, s korunou tak úhlednou, že by ji člověk mohl zasadit i do květináče vedle muškátů. Je ideální pro malé prostory, protože dorůstá sotva do dvou metrů. Plody jsou středně velké, oválné, s modrofialovou slupkou, která se leskne jako sametový kabátek. Dužina je žlutá až oranžová, šťavnatá a sladká – a popravdě řečeno, překvapivě kvalitní vzhledem k mnohdy kompromisní chuti zakrslých ovocných stromečků. Snadno se odděluje od pecky, což ocení každý, kdo rád peče koláče nebo vaří džem. Plody nejsou ani velké, ani malé – tak akorát. Něco mezi pološvestkou a pravou švestkou.

Strom kvete v květnu bílými květy, které lákají včely jako magnet. Hanna je samosprašná, takže si vystačí sama – žádné složité párování s jinými odrůdami. Nejčastěji se roubuje na slabě rostoucí podnože typu St. Julien nebo Wavit, které podporují její kompaktní růst a vhodnost pro nádoby. Plody dozrávají v září až říjnu, tedy v době, kdy už je většina peckovin sklizená – Hanna tak prodlužuje ovocnou sezónu podobně jako třeba minikiwi nebo zakrslé broskve.

Co se týče péče, Hanna není žádná primadona. Má ráda slunce, ale snese i polostín. Půda by měla být dobře propustná, ideálně vápenitá nebo neutrální, s pH kolem 6,5. Zalévat je třeba pravidelně, ale opatrně – zvláště v nádobách, kde se voda rychle ztrácí. Mrazuvzdornost je solidní – zvládne teploty do min. –27 °C, což ji činí vhodnou pro většinu oblastí střední Evropy. V nádobách je vhodné ji na zimu chránit jutou nebo přesunout do chráněného kouta a jednou za měsíc zalít, aby úplně nevyschla. Nekonzumujte semena skrytá v peckách peckovin (kromě mandlí) – obsahují amygdalin, který se v těle může přeměnit na kyanovodík, nebezpečný ve větších dávkách.

Poslední revize 19-10-2025

REDLIGHT® (‚Červené světlo‘) je kompaktní hortenzie latnatá, která od začátku července tvoří bohatá květenství vysoká i široká kolem 12–14 cm. Zezačátku kvetení jsou květy bílé až slabě limetkově nazelenalé a postupně během léta nabírají sytější až ostře růžové tóny, díky kterým jsou v září nepřehlédnutelné a mezi odkvétajícími trvalkami nabízí vibraci a šťávu. Listy jsou sytě zelené, opadavé, a pevné, vzpřímené větve drží květenství bez vyvazování. Dospělá rostlina dorůstá přibližně jednoho metru, takže je ideální i do menších zahrad či nádob.

Tato odrůda patří do série Gardenlights®, kterou na trhu zastřešuje firma BREEDIT Nicka van Rosmalena, jež pomáhá šlechtitelům s licencováním a uváděním novinek. Samotným šlechtitelem je však Nizozemec Lendert de Vos ze školky Kwekerij Lendert de Vos v Reeuwijku. Je chráněna pateny č. PP35447 (USA – 2023) a 66445 (EU – 2024).

REDLIGHT® umí v malé zahradě nabídnout krásný keřík ve formě menší solitéry s proměnlivou barvou, ze které se budete radovat celé léto. Nebo – máte-li zahradu o něco větší – rozjeďte to ambiciózně a vytvořte z ní plůtek – zelený předěl v zahradě, který mezi vhodně vybranými společníky bude překrásný. Během léta bude vypadat dobře s pastelově vybarvenými keři, jako jsou latnatce či zakrslé motýlí keře, naopak zář přinesou velkokvěté i drobnokvěté třezalky a drama nabídnou tmavolisté trvalky typu ploštičník, popelivka nebo lobelka. A samozřejmě dobře bude vypadat i mezi stálezelenými keři, kterým může dělat buď popředí, budou-li vyšší, nebo ji s nimi promíchejte, jsou-li zakrslé a zkuste pro zjemnění vložit i nějakou nevelkou trávu – dochan, bezkolence, metlici či třtinu. 

Latnaté hortenzie se nejlépe pěstují na plném slunci, ale snáší i polostín a stín, kde vykvétají později. Nejsou příliš náročné na půdní typ, ale v živné, dobře propustné půdě budou nádherné. Jakmile zakoření, dobře zvládají i letní přísušek, ale v rovnoměrně vlhké zemi budou zdravější. Velmi dobře reaguje na hnojení, nabídne pak vetší květy a mohutnější trs. Snáší jakoukoli světovou stranu a pH půdy. Keř je dobré na jaře před rašením každoročně seříznout přibližně o dvě třetiny, a to tak, že ponecháme pevnou kostru tvořenou několika silnými výhony. Z nich pak vyrostou nové, silné stonky nesoucí velká květenství – kvete na nových výhonech. Mrazuvzdorná do min. -34 °C a vhodná do venkovních nádob.

Poslední revize 17-10-2025

PINKLIGHT® (‚Růžové světlo‘) je kompaktní hortenzie latnatá, která od začátku července tvoří bohatá květenství vysoká i široká kolem 12–14 cm. Zpočátku se otevírají v jemně limetkově krémovém tónu, postupně během léta přecházejí do měkce růžové a na podzim jejich barva ještě více zintenzivní, aniž by byla křiklavá. Díky tomu působí keř jako proměnlivý barevný reflektor, který vnáší do zahrady jemnost i energii. Listy jsou sytě zelené, opadavé, a pevné, vzpřímené větve drží květenství bez vyvazování. Dospělá rostlina dorůstá přibližně jednoho metru, takže je ideální i do menších zahrad či nádob.

Tato odrůda je zařazená do série Gardenlights®, kterou vytvořil Holanďan Nick van Rosmalen, zakladatel firmy BREEDIT, která pomáhá ostatním šlechtitelům při tvorbě nových odrůd. Sám má za sebou více než 25 let šlechtitelských zkušeností. Roku 2012 v nizozemské školce Kwekerij Lendert de Vos zkřížil úspěšnou odrůdu hortenzie latnaté Phantom s nepojmenovanou selekcí a vznikla novinka, kterou trefně nazvali WHITELIGHT®. Ve stejném roce za ni dostali zlatou medaili na mezinárodním veletrhu novinek Plantarium a další odrůdy na sebe nenechaly dlouho čekat. Patent č. PP31237 vyšel roku 2019.

PINKLIGHT® můžete v zahradě postavit na čestné místo jako malou solitéru a těšit se z ní celé léto. Ale možná vás víc potěší, když ji obklopíte dalšími rostlinami – ať už kvůli barvě, nebo jen proto, že záhon pak působí živěji. Zkuste k ní přidat vysoký žlutý řebříček, modré ostrožky, fialové šalvěje, bílé kopretiny nebo jasně růžové kohoutky. Než to všechno vykvete, v popředí se mohou vyjímat kuklíky, které rozzáří záhon už od jara. A pokud máte raději klidnější kompozici, dejte jí do sousedství pár travin, třeba dochany, nebo menší stálezelené keře – bobkovišeň ‘Sofia’, cesmína IMPALA či glabra. Nejsou nijak nápadné, ale právě proto nechají růžové laty PINKLIGHT® zazářit naplno.

Latnaté hortenzie se nejlépe pěstují na plném slunci, ale snáší i polostín a stín, kde vykvétají později. Nejsou příliš náročné na půdní typ, ale v živné, dobře propustné půdě budou nádherné. Jakmile zakoření, dobře zvládají i letní přísušek, ale v rovnoměrně vlhké zemi budou zdravější. Velmi dobře reaguje na hnojení, nabídne pak vetší květy a mohutnější trs. Snáší jakoukoli světovou stranu a pH půdy. Keř je dobré na jaře před rašením každoročně seříznout přibližně o dvě třetiny, a to tak, že ponecháme pevnou kostru tvořenou několika silnými výhony. Z nich pak vyrostou nové, silné stonky nesoucí velká květenství – kvete na nových výhonech. Mrazuvzdorná do min. -34 °C a vhodná do venkovních nádob.

Poslední revize 16-10-2025

Špirlice bělolistá se pokládá za opadavou trvalku, která si ale během mírných zim může zachovat pár pastí nepoškozených silnými mrazy. Jinak je její růstový cyklus následovný: na jaře jako první vyrůstá květ – vysoký, štíhlý stvol zakončený deštníkovitou strukturou s pěti okvětními lístky, obvykle karmínově červenými. Teprve po odkvětu začínají vyrůstat pastě – duté listy ve tvaru nálevky, které se postupně prodlužují a rozšiřují. Vrcholná fáze nastává v létě, kdy rostlina tvoří největší a nejbarevnější pastě (tehdy je potřeba nejvíce zalévat). Horní část je výrazně bílá, protkávaná červenými žilkami, zatímco spodní část zůstává zelená až vínová. Tento kontrast slouží jako vizuální návnada pro hmyz. Na podzim pastě postupně hnědnou, ale některé zůstávají funkční až do prvních mrazů. V zimě rostlina přechází do dormance – nadzemní části odumírají, zatímco rhizom zůstává aktivní pod povrchem. Celková výška rostliny může dosáhnout až 70 cm, přičemž jednotlivé pastě bývají široké 5–8 cm v průměru.

Od ostatních druhů rodu se tento druh odlišuje právě tímto výrazným barevným kontrastem v horní části pastí – žádná jiná špirlice nemá tak výrazně bílé zbarvení. Zároveň nutno dodat, že s příchodem chladných dnů podzimu se tyto bílé části barví do různých stupňů nachové a purpurové, což působí skvostně. Navíc tvoří pastě později než většina ostatních druhů, což ji činí vhodnou pro prodloužení sezóny v zahradních kompozicích. Její pastě jsou také štíhlejší a elegantnější, s jemnějším žilkováním, které působí téměř jako krajka. V přírodě se často kříží s jinými druhy rodu, což vede ke vzniku přirozených hybridů – některé z nich jsou dnes pěstovány jako samostatné kultivary.

Pěstování Sarracenia leucophylla vyžaduje specifické podmínky, které však lze poměrně snadno napodobit. Rostlina potřebuje plné slunce, kyselý substrát (nejlépe čistou rašelinu nebo směs rašeliny a perlitu) a vodu s nízkým obsahem minerálů – ideálně dešťovou nebo destilovanou. Půda musí být trvale vlhká až bahnitá – rostlina snáší i částečné zaplavení, pokud je rhizom nad hladinou. V zimě vyžaduje období klidu při teplotách kolem 0–5 °C, přičemž dobře zakořeněné rostliny ve volné půdě snesou i hlubší mrazy až do –23 °C. Nevhodné je použití běžné zeminy nebo hnojiv – rostlina je na přebytek živin extrémně citlivá. V nádobách se doporučuje pěstovat v plastových květináčích hlubokých alespoň 15 cm, umístěných v misce s vodou. Rostlina není jedovatá ani alergenní, ale její pastí by se nemělo manipulovat – snadno se poškodí a ztrácí funkčnost.

Poslední revize: 11-10-2025

Ripley Gold je nádherná pestrolistá varieta cesmíny altaklerenské ze druhé poloviny 20. století (bližší údaje o původu bohužel nejsou dochovány). Její neopadavé listy jsou široce vejčité, většinou hladké a bez trnů (celokrajné), mírně zvlněné, tmavě zelené s nepravidelným zlatožlutým melírováním a každý list je unikát. Pokud je poblíž samčí cesmína, jejíž pyl včely přenesou na tuto, po nenápadném jarním kvetení na podzim dozrají lákavě červené bobule, které vydrží až do zimy. Jsou nejedlé až mírně jedovaté, protože obsahují malé množství saponinů, které mohou při konzumaci způsobit zažívací potíže. Keř se vyznačuje hustým, kompaktním habitem a středním vzrůstem – v našich podmínkách dorůstá obvykle 3–4 metry na výšku a 2–3 metry do šířky v úplné dospělosti, což u cesmín může trvat i 50 let.

Někdy se chybně zaměňuje s velmi podobnou odrůdou ‘Lawsoniana’, která má ale vzpřímenější a rychlejší růst a plošnější panašování. ‘Ripley Gold’ je kompaktnější, hustší a v menších zahradách působí elegantněji. Protože je stálezelená a svěže vybarvená, využijete ji všude tam, kde stojíte o celoroční parádu. Skvěle se kombinuje s jinými stálezelenými keři nebo menšími jehličnany. Dá se výborně tvarovat a omezovat velikost řezem. Jarní střih v dubnu podporuje větvení, letní – do konce července – je vhodný ke tvarovaní. Neřežte ji do staršího dřeva.

Cesmíny pěstujte na plném slunci nebo v polostínu, přednostně v kyselé až neutrální, lehké a propustné, živné zemi, která bude dobře odvodněná, ale zůstane vlhká – nemají rády dlouhodobé vyschnutí. Cesmínám většinou nevyhovuje typický český jíl v horních vrstvách půdy, proto je lepší rostlinu vysadit o něco výše a dosypat směsí původní země a kvalitního kyselého substrátu. Naopak za jíl ve spodních vrstvách, kam se samy prokoření, budou vděčné. Hnojení je v chudších půdách důležité a ještě lepší je při výsadbě použít mykorhizní houby. Cesmíny porostou i ve stínu, ale ztratí tam svůj tvar. V oblastech se silnějšími mrazy doporučujeme najít chráněné místo, kde rostlinu nebude vysušovat mrazivý vítr a zimní slunce. Mrazuvzdorná je do cca -25 °C a dobře snáší zimní slunce. Není vhodná do nádob.

Poslední revize 10-10-2025

Chcete euforii? Máte ji mít. Ale žádné pilulky, kytičky! Hortenzie Euphoria Pink je moderní klenot ze skupiny hortenzií pilovitých, který si vás přitáhne, ani nevíte jak. Její listy jsou nejen nápadně bílozeleně panašované, ale při rašení jsou tak svítivě růžové, že jsou nepřehlédnutelné a jako by si domýšlivě říkaly „na co květy, tohle přeci stačí, ne?“. A ejhle – přijde konec června a jsou tu květy, které chtějí trumfnout krásu listů: jsou rovněž zářivě růžové, uspořádané ve vrcholičnatých latách a jsou téměř ploché. Jsou menší – 10-15 cm na šířku a složené z fertilních květů uprostřed a větších, sterilních květů při okrajích – tento typ se nazývá lacecap, protože jsou jako krajka. Růžová barva je v zásaditých půdách, v kyselých se mění do fialové. Habitus je kompaktní a hustý, polokulovitý, kolem 1 metru na výšku i šířku, což ji odlišuje od přírodního druhu, který je výrazně větší. 

Odrůda byla vyšlechtěna japonským šlechtitelem T. Nagasaki a roku 2023 zaregistrována pro ochranu licenčních práv v Evropské Unii, kde zastupuje nizozemská firma Van Son & Koot. T. Nagasaki je známý i díky odrůdě Hydrangea macrophylla ‘Miss Saori’, která v roce 2014 získala ocenění RHS Chelsea Plant of the Year – a právě to je důkaz jeho kvality, protože prosadit se na britské zahradnické scéně, kde se zahradničí již po staletí a mnohdy pod královským velením, nebývá vůbec snadné.

Díky svému kompaktnímu vzrůstu a panašovaným listům je ‘Euphoria Pink’ ideální volbou pro menší zahrady, předzahrádky i pěstování v nádobách na terasách. Chcete jí použít jako světlo? Zkombinujte s tmavolistým černým bezem. Chcete ji jako barevnou změnu? Vložte ji mezi rododendrony, které po odkvětu mají do dalšího jara už jen listy beze změny. Chcete vibraci? Vezměte pět podobně vysokých keřů či trvalek s naprosto odlišnými listy a habitem a udělejte v zahradě výbuch – kapradiny, choísye, brsleny, bobkovišně, ploštičníky či tmavolisté lobelky.

Hortenzie pilovitá má ráda vlhkou, nevysychavou, ale dobře odvodněnou půdu a slunné až polostinné stanoviště. Pokud ji pěstujete na plném slunci, nezapomeňte na pravidelnou zálivku, zejména v prvních letech po výsadbě. Hnojení na podporu kvetení je vhodné. Pro růžové květy je zapotřebí neutrální až mírně zásaditá zem, v kyselé půdě se barva posouvá do fialových tónů. Kvete na loňském dřevě, proto se doporučuje nestříhat – jinak byste se připravili o květy příští sezóny. Tato hortenzie je mrazuvzdornější než hortenzie velkolistá a spolehlivě zvládá teploty až do –25 °C, pravděpodobně i více. 

Poslední revize 10-10-2025

Když se řekne Elsrijk, většina krajinářů si vybaví strom, který „nevybočuje z řady“ – a právě tím je výjimečný. Je to odrůda javoru babyky s pravidelnou, vejčitě kuželovitou korunu, která si drží tvar bez nutnosti řezu, a působí upraveně i bez zásahu člověka. Jeho listy zůstávají zdravé i v podmínkách, kde jiné javory trpí padlím, a celkový habitus působí kompaktně a civilizovaně. Dorůstá výšky kolem 8 metrů, s šířkou kolem 4–6 metrů, a jeho drobnější listy si zachovávají svěží zelenou barvu až do podzimu, kdy se zbarvují do teplé žluté. Právě tato kombinace – tvarová stálost, odolnost vůči chorobám a vyrovnaný růst – z něj udělala favorita mezi kultivary javoru babyka. Ve srovnání s původním druhem působí ‘Elsrijk’ uhlazeněji a kultivovaněji – jako městský bratranec venkovského stromu. Vyselektovala jej městská školka v Amstelveenu (C.P. Broerse) v roce 1953 a pojmenovala podle místní čtvrti Elsrijk. Od té doby se stal stálicí evropské zeleně.

V zahradě se ‘Elsrijk’ uplatní tam, kde je potřeba strom s jasně čitelným tvarem a bezstarostnou údržbou. Díky své kompaktní koruně se hodí k lemování příjezdových cest nebo jako solitér do menších předzahrádek, kde poskytne stín, aniž by přerostl dům. V parcích může tvořit pravidelné řady, ale stejně dobře poslouží i jako kontrastní prvek mezi volně rostoucími keři. Jeho žluté podzimní zbarvení vynikne vedle dřevin s vínovými listy (např. dřišťál, červenolistý buk) nebo v kombinaci s okrasnými travami, které zvýrazní jeho pevný tvar. V menších zahradách se osvědčí i jako „živý architektonický prvek“ – strom, který opticky rozdělí prostor, aniž by jej zatížil.

Javor babyka je nenáročný na půdní typ – zvládne cokoli od kyselé po zásaditou, mokré po suchou, nevadí mu zadláždění, posypová sůl, městské znečištěné ovzduší ani zatravnění nad kořeny. Stromy je pouze nutné na minimálně tři roky po výsadbě upevnit k opoře, než dobře zakoření a zmohutní kmen. Během této doby nedovolte trávníku ani jiným rostlinám růst hustě nad jeho kořeny. Lze jakkoli tvarovat a řezat koncem zimy. Údaje ohledně jeho mrazuvzdornosti se významně liší, nejčastěji se udává kolem -30 °C, ale někteří seveřané jej potvrzují jako spolehlivý i v mrazech do -40 °C. 

Poslední revize 09-10-2025

Odrůda Banshee je fantastickým přírůstkem mezi bezkolenci, který si rozhodně zaslouží pozornost díky své eleganci a proměnlivosti. Tvoří kompaktní, svěže zelené trsy úzkých listů, z nichž od června do podzimu vyrůstají vzdušné, vzpřímené stonky zakončené bohatými latami květů. Ty začínají tmavě purpurovou barvou, postupně přecházejí do jemně růžové a nakonec se zbarvují do světle béžové. Na podzim se stonky i listy vybarvují do zlatavě oranžových tónů, díky čemuž si rostlina i po odkvětu zachovává působivou siluetu, která dodává zahradě strukturu i v zimních měsících.

Odrůda vznikla jako spontánní mutace, kterou objevili Tomasz a Katarzyna Grochowscy ve své školce Szkółka Roślin Ozdobnych Katarzyna i Tomasz Grochowscy v Polsku. O její uvedení na trh v roce 2025 se postaral polský zahradník Artur Maj ve spolupráci s firmou Plantipp. Ve stejném roce získala během prestižní mezinárodní výstavy novinek Plantarium stříbrnou medaili – což je u travin ocenění hodné zaznamenání.

V zahradní kompozici se 'Banshee' uplatní jako jemný, ale výrazný vertikální prvek. Skvěle vypadá ve větších skupinách, kde její proměnlivá barva a lehce se vlnící květenství přinášejí pohyb a světlo do trvalkových záhonů. Výborně se kombinuje s kvetoucími trvalkami, jako jsou třapatkovky, vyšší rozchodníky, astry nebo luční šalvěje, které nabídnou hmotu a kvetení už v době, kdy se 'Banshee' teprve začíná zelenat. Díky své výšce kolem jednoho metru a šířce do 70 cm se hodí i do menších zahrad, kde vytvoří elegantní solitéru nebo součást strukturovaného porostu. V přírodních výsadbách může sloužit jako přechod mezi trvalkami a volnějším porostem. Díky své odolnosti vůči suchu, větru, horku i znečištění je 'Banshee' ideální volbou nejen pro přírodní zahrady, ale i pro městské prostředí či výsadby v blízkosti moře. Navíc je velmi nenáročná na údržbu a sterilní – nešíří se samovolně semeny.

Bezkolenec je pomalu rostoucí tráva, které nějakou dobu trvá, než si na novém místě zvykne. Jedná se o vlhkomilný druh, který zvládá i mírné podmáčení v bahnité půdě a mělké okraje jezírek, ale nutně tolik vody nevyžaduje. Preferuje hlubší a kyselou zem, která nebude úplně vysychat, i když jakmile zakoření, je velmi tolerantní vůči krátkodobým letním přísuškům.  Můžete ho pěstovat na slunci i v polostínu. Zjara před rašením ale po všech mrazech zastřihněte 5-10 cm nad zemí. Roste trsovitě, neplevelí se a do větších trsů se rozrůstá velmi pomalu – zvažte, zda do pěkných hnízd nevysadit více rostlin najednou. Mrazuvzdorný do min. -34 °C.

Poslední revize: 07-10-2025

Odrůda Alley Cat je skvost. Dost možná i umělecké dílo. Představte si svěže zelený plášť excentrického malíře malujícího výlučně bílou barvou za zvuku střídavě Toreadora a Habanery z opery Carmen, a bílá barva mu stříká na vše vůkol včetně jeho pláště. Přesně tak vypadají listy této zmarliky, které si jednoduše zamilujete! Jsou obrovské – 7 až 10 cm v průměru, tvarované jako široké srdce a každý z nich je originál. Důležitou vlastností je i sezónní stálost tohoto panašování, neboť s postupem roku nebledne, což je u panašovaných zmarlik výjimečné a nevadí jim plné slunce. Konečná výška se dost liší dle stanoviště a kvality půdy – v běžné zemi má kolem 4 metrů do výšky a podobnou šířku, ale ve výjimečně živných půdách může mít až o dva metry více. Své větve elegantně rozkládá do stran a vypadá poněkud nonšalantně. Brzy zjara kvete drobnými růžovými květy přímo na holém dřevě. Odrůdu objevil roku 2016 americký zahradník Allen Bush z Jelitto Plants v uličce poblíž jeho domu v Louisville, Kentucky jako spontánní mutaci původního druhu. 

Tahle ‚Kočičanda z uličky‘ (Alley Cat) se v zahradě chová jako noblesní solitér, kočičí aristokratka, která si žádá prostor a chce být viděná, ale přitom se tváří, že jí na tom vlastně nezáleží. Nejlépe vynikne na pozadí tmavších jehličnanů nebo jiných jednobarevných stromů a vyšších keřů. Krásným podrostem budou kapradiny, liriope nebo čechravy. Její panašované listy fungují jako světelný reflektor, který rozjasní i tmavší kouty. V moderních zahradách působí jako výtvarný prvek, v přírodně laděných zase jako překvapivý akcent. Hodí se do městských zahrad i předzahrádek, kde její kompaktní velikost nevyžaduje hektary půdy, ale zároveň nabídne dostatek vizuálního zážitku. 

Zmarlika kanadská není příliš vybíravá, co se půdy týče – spokojí se s běžnou zahradní zeminou, pokud je dobře propustná. Nejlépe však prospívá v mírně až silně kyselé půdě s konstantní vlhkostí, nikoli v přemokřené zemi. V období červnových veder jsme zaznamenali občasné spálení nejmladších listů u rostlin na plném slunci bez dostatečné závlahy. Naštěstí se ukázala jako velmi odolná – poškozené listy rychle nahradila novými, zdravými. Mladé rostliny je vhodné chránit před ostrým jarním sluncem, které může být překvapivě agresivní, a také před vysušujícím zimním větrem, který umí potrápit zejména v otevřených polohách. Přesazování snáší velmi špatně – je to strom, který si na své místo zvykne a nerad ho mění. Lze tvarovat řezem, pokud je mladá, později doporučujeme řez pouze tenkých větviček v období vegetačního klidu – ideálně koncem zimy před rašením. Mrazuvzdornost je výborná, běžně udávaná do -29 °C, ale některé zdroje uvádějí odolnost až do -34 °C (nevyzkoušeno). V nádobách se pěstovat nedoporučuje – potřebuje prostor pro kořeny a stabilní mikroklima, které květináč neposkytne.

Poslední revize 06-10-2025

Cesmína vroubkovaná Dwarf Pagoda patří mezi nejpůsobivější zakrslé formy, které kdy byly vyšlechtěny. Vznikla v USA zásluhou Dr. Elwina Ortona na Rutgers University v roce 1972 a od té doby si získala pověst sběratelského klenotu. Roste nesmírně pomalu, často jen o pár centimetrů ročně, a vytváří hustý, kompaktní keřík s drobnými, téměř kulatými, tmavě zelenými a lesklými lístky připomínajícími miniaturní penízky. Tvar keře je přirozeně stupňovitý – přesně jako silueta pagody – tradiční vícepodlažní věže známé z východoasijské architektury. Jedná se o samičí odrůdu, která v půlce jara bohatě kvete droboučkými, krémovými květy, jež poskytují množství včelí pastvy a pokud je opylena samčí rostlinou v okolí, na podzim nabízí drobné, černé, lesklé plody a ty jsou v zimě pastvou pro ptáky. Pro člověka nejsou jedovaté, ale obsahují malé množství saponinů, které mohou způsobit zažívací obtíže při konzumaci většího množství.

‘Dwarf Pagoda’ je vzácnější odrůda a svým vzhledem skutečný klenot, proto stojí za to zacházet s ní jako s malou solitérou. Přirozeně působí jako miniaturní architektonický prvek, který si udržuje pravidelný tvar i bez zásahu nůžek. Uplatní se v japonské zahradě, v menším stálezeleném aranžmá, ve skalce obsypané kamínky i v elegantní nádobě na terase či u vchodu, kde poskytne celoroční ozdobu. Díky dospělé velikosti kolem 1,2 m po desítkách let nezabere mnoho místa, a přesto působí výrazně. Skvěle se hodí i do bonsajových misek, kde její pomalý růst usnadňuje dlouhodobé tvarování.

Cesmína vroubkovaná je tolerantní k většině typů půd kromě těžkých jílovitých, ale nejlépe prospívá v dobře odvodněné, rovnoměrně vlhké a kyselé zemině, občas obohacené pomalu rozpustným hnojivem. Má silný kořenový systém, který zvládá i horší podmínky a bez problémů se přizpůsobí i omezenému prostoru v nádobách a nepůsobí dojmem strádání. Je mrazuvzdorná přibližně do −27 °C a vhodná i pro venkovní pěstování v kontejnerech s dobrým odtokem vody, kde je však nutné zajistit častější, ale opatrnou zálivku, a to i v zimních měsících.

Poslední revize 01-10-2025

Winter Lightning (‚Zimní blesk‘) je odrůda javoru jasanolistého ceněná zejména pro nápadně žluté větvičky v zimě, které vynikají na pozadí šedých kmenů a holých větví ostatních stromů. Je to středně velký, opadavý strom s lichozpeřenými listy, které na jaře raší svěže žluté s brzkými přechody do pistáciové až žlutozelené a v létě téměř zezelenají. Na podzim mají zářivě zlatavý až jantarově oranžový odstín. Jsou složené nejčastěji z pěti lístků s růžovými řapíky, jsou vejčité až kopinaté, 5-10 cm dlouhé, při okrajích pilovité nebo jen s několika zářezy, výjimečně i celokrajné a poněkud nepravidelné – je to rošťák. Textura listů je lehká a uvolněná, což je vlastně hlavní důvod obliby javoru jasanolistého vůbec. Druh je původem ze Severní Ameriky, kde roste podél řek a v nížinách od Kanady až po Mexiko. Do Evropy byl přivezen už v 17. století a dnes je známý jako rychle rostoucí, přizpůsobivý strom, který se často vysazuje v parcích i městské zeleni. Botanický druh produkuje množství vitálních semen, díky nimž se často rozrůstá i tam, kde ho nechceme – říkal jsem, že je to rošťák – ale moderní odrůdy jsou bezproblémové. 

Kultivar ‘Winter Lightning’ je nejspíš selekcí odebranou z původního druhu po barevné mutaci, ale přesný záznam o jeho vzniku ani registraci chybí. Předpokládá se, že pochází z amerických školek, které v druhé polovině 20. století době uváděly na trh řadu nových javorů, mezi nimi i slavná Princeton Nurseries v New Jersey. Poprvé se objevuje v amerických katalozích koncem 80. let 20. století, odkud se v 90. letech rozšířil i do Evropy a brzy získal ocenění Award of Garden Merit od anglické Královské zahradnické společnosti (RHS). A to je velmi důležité, protože toto ocenění mohl získat JEN proto, že se jedná o neplodný samčí klon, který nepředstavuje invazní riziko – takže tenhle zas takový rošťák není. 

‘Winter Lightning’ dorůstá obvykle do výšky 6–8 metrů, s korunou širokou 4–6 metrů, která je volně rozložitá a nepravidelně polokulovitá. Díky těmto proporcím se hodí do středně velkých zahrad, kde má dostatek prostoru, aby vynikl jeho zimní efekt. Nejlépe působí jako solitér nebo v menší skupině, vždy však s dostatečnými rozestupy. Vynikne zejména na tmavém pozadí – například před stálezeleným živým plotem či tmavšími jehličnany – kde jeho žluté větve v zimě doslova zazáří. Starší stromy mají krásné, silné kmeny s atraktivní texturou. Dobře funguje také v kontrastu s dřevinami, které ať už v létě nebo na podzim hrají červenými tóny a mají odlišný tvar koruny, takže se barevně i strukturálně doplňují. Díky své střední velikosti a nenáročnosti je vhodný i do městských zahrad, kam přinese světlo a barvu.

Javor jasnolistý nevyžaduje žádnou péči. Je odolný silným mrazům, větru, suchu i dočasnému podmáčení. Netrpí na nemoci a prospívá na plném slunci i v polostínu. Nejlépe se mu daří v hlubších, vlhčích, ale dobře propustných půdách, snese však i sušší stanoviště a městské prostředí. V prvních třech letech po výsadbě je nutné strom pevně zavětrovat, aby se dobře ukotvil a kmen rostl rovně. V tu dobu nenechte nad kořeny růst trávu ani jiné rostliny. Mrazuvzdornost je výborná – snáší až cca -45 °C.

Poslední revize 04-10-2025

Lichtenthalii je odrůda cesmíny ostrolisté, jejíž původ zůstává zahalen tajemstvím. Najdete ji tu a tam v zahradách sběratelů, občas v arboretech zaměřených na stálezelené dřeviny, ale nikdo vám nepoví, kde se vzala. Kultivarové jméno přitom odkazuje na Lichtenthal u německého Baden‑Badenu, ale nic víc se neví. Možná za zdmi tamního cisterciáckého kláštera ze 13. století kdysi probíhaly tajné botanické pokusy, záznamy o nichž jsou zamčené v soukromé knihovně. A není to žádný teenager, neboť ve Wakehurst Place v anglickém Sussexu již mají velký a letitý exemplář. Nebo se snad tato cesmína zrodila jako náhodná mutace v klášterní zahradě a nějaký zvědavý botanik uzmul onu větvičku a začal ji množit bez vědomí řeholníků? A později, když ho žralo svědomí, ji aspoň podle kláštera pojmenoval. Nebo možná… a víte co? Nechme tu roušku tajemství raději nestrženou. Právě toto mystérium jí dodává zvláštní kouzlo – jako by nesla v listech příběh, který čeká na své odhalení jako příběh Mony Lisy.

Cesmína Lichtenthalii je právem sběratelský kousek, protože je fascinující a nepodobná žádné jiné. Nese stálezelené, úzké, podlouhlé, typicky lehce zkroucené, zvlněné či stočené listy, které působí jemnějším dojmem než u běžných cesmín. Jsou tuhé – kožovité a velice lesklé. Okraje bývají nepravidelně ostnité a v pozdějším věku téměř celokrajné = dokonale hladké. Barva je tmavě zelená, což kontrastuje se světlejší střední žilkou, která zvýrazňuje jejich tvar. Květy se objevují na jaře, jsou drobné, bílé a přitahují opylující hmyz. Jako samičí kultivar může při přítomnosti samčí rostliny nasazovat červené bobule, které dozrávají na podzim a přetrvávají do zimy, i když plodnost nebývá pravidelná. Plody jsou pro člověka nejedlé až mírně jedovaté, pro ptáky vítaná pastva v zimě.

Celkově jde o pomalu rostoucí, stálezelený keř až menší strom s hustým, spíše rozkladitým až zakulaceným habitem, někdy se jí říká i hedgehog holly – ježčí cesmína. V dospělosti obvykle dorůstá kolem dvou až tří metrů výšky i šířky. Díky svému subtilnímu olistění a kompaktnímu růstu působí jako raritní solitéra, která vynikne v menších zahradách a sbírkách. Jakýkoli řez se doporučuje provádět zjara před rašením, ale po odeznění nejsilnějších mrazů.

Cesmíny pěstujte na plném slunci nebo v polostínu, porostou i ve stínu, ale ztratí tam svůj tvar. Potřebují kyselou až neutrální, lehkou a propustnou, velmi živnou zem (zejména plodící odrůdy), která bude dobře odvodněná, ale zůstane vlhká – nemají rády dlouhodobé vyschnutí. Cesmínám většinou nevyhovuje typický český jíl v horních vrstvách půdy, proto je lepší rostlinu vysadit o něco výše a dosypat směsí původní země a kvalitního kyselého substrátu. Naopak za jíl ve spodních vrstvách, kam se samy prokoření, budou vděčné. Hnojení je v chudších půdách důležité a ještě lepší je při výsadbě použít mykorrhizní houby. Před zimou a během ní, pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte. Lichtenthalii je odolná do min. -24 °C a snáší i krátkodobé výkyvy o pár stupňů níže.

Poslední revize 03-10-2025

Když jsem poprvé dostal sazenici pryšce Galaxy Glow, netušil jsem, čím mě Peter van Rijssen z firmy Plantipp, zastupující práva této odrůdy, chce potěšit. Stačilo ale pár let sledování růstu a vyrazil mi dech. Je to TAK krásná odrůda, že se po zásluze stala dominantou našeho vstupního záhonu v pražské vzorové zahradě. 

Galaxy Glow je kompaktní, ale časem poměrně mohutný a hustě větvený pryšec, který dorůstá do výšky kolem jednoho metru a o něco větší šíře. Nespletete si ho – už mladé výhony nesou nápadný růžový až nachový nádech. Stálezelené listy jsou úzké, podlouhlé, jemně ochlupené, tudíž matné, a drží si pastelově olivově zelený tón po celou sezónu.

Největší ohňostroj přichází koncem jara, kdy se z keře vzedmou špičky stonků nesoucí velká květenství. Květy jsou nejprve brčálově zelené, poté bronzové, později růžové a nakonec nachové až kouřově lososové a tato show trvá mnohem déle než u většiny příbuzných odrůd – od května až do srpna. Mezitím rostlina vyhání nové stonky se svěžími listy, takže odkvetlé části můžete snadno odříznout (v rukavicích - roní dráždivé mléko) a celý trs tak zůstává čistý a svěží.

Odrůda vznikla jako náhodný semenáč, který objevil americký pěstitel Pat McCracken ze Severní Karolíny v USA. Tento nadšenec procestoval 19 zemí světa, aby vyhledal a introdukoval nové druhy, protože jeho vášní je objevovat a zkoušet nové a neokoukané rostliny. Galaxy Glow je pravděpodobně kříženec mezi pryšcem mandloňovým a pryšcem sladkým, což je náš domácí druh, běžně rostoucí v české přírodě, což mu zajistilo spolehlivou mrazuvzdornost i ve středoevropských zimách. Je chráněn patenty 68088 (EU – 2024) a PP28,761 (USA – 2018).

Pryšec ‘Galaxy Glow’ nabídne tak okázalou architekturu, že je vlastně výzvou najít mu sousedy, kteří mu budou dostatečně důstojnou společností. Nám se osvědčila kombinace se stálezelenou magnólií a zakrslou bobkovišní v pozadí, doplněnou vyššími plamenkami a bahenními ibišky. Okolí rámují drobnější keře, třeba ořechoplodec nebo zlatolistá choísie, a úplné popředí patří čemeřicím, jejichž stálezelené, zcela odlišně tvarované listy dodají už tak nápadnému keři potřebné drama.

Pryšec mandloňovitý a jeho hybridy jsou dřevnaté trvalky typické pro teplejší, ale nikoli vyprahlé oblasti Kavkazu a Turecka, tudíž snášejí vysoké teploty, ale zároveň vyžadují více vlhkosti než suchovzdorná vegetace jihoevropských skal a plání. Tomu odpovídá i jejich velká obliba ve Velké Británii, kde díky trvale vysoké vzdušné vlhkosti rostou doslova jako z vody. U nás bude tento pryšec vděčný za středně vlhkou, ale výborně odvodněnou půdu jakékoli reakce (pH). Mladé a čerstvě vysazené rostliny udržujte několik měsíců lehce vlhké, ale častější zálivku, než jakou poskytne běžný déšť, vyžadovat nebudou – zejména pokud je zamulčujete. Hnojení před začátkem kvetení a na konci léta je užitečné, nikoli však nezbytné. Galaxy Glow je mrazuvzdorný až do –25 °C a nevyžaduje zimní kryt. Není vhodný do venkovních nádob, protože nesnáší prudké teplotní a vlhkostní výkyvy.

Poslední revize 01-10-2025

Jeřáb prostřední je pěkný, středně velký strom s nevelkými listy a hustou korunou, která je v mládí úzce pyramidální a později se zaobluje do široce vejčité až oválné. Opadavé listy jsou široce vejčité, mělce laločnaté, svrchu tmavě zelené a lesklé, zespodu hustě běloplstnaté, takže koruna působí stříbřitým dojmem, hlavně když si s listy pohrává vítr – podobně jako u některých topolů. Na podzim se barví do efektních žlutých až oranžových odstínů. V květnu až červnu se objevují krémově bílé a drobné květy, uspořádané v hustých chocholících o průměru 8–12 cm a mají typickou, lehce pronikavou vůni. Plody jsou oranžovočervené malvice, kulovité až vejčité, 1–1,5 cm velké, dozrávají koncem léta a často vytrvávají na stromě až do podzimu. Jsou významným zdrojem potravy pro ptáky, i když pro člověka jsou trpké a málo využívané. Strom obvykle dorůstá mezi 10–15 m výšky a 6–10 m šířky a jeho kmen má dlouho hladkou, šedočernou a ve stáří jemně rýhovanou kůru.

V zahradní a krajinářské kompozici funguje jeřáb prostřední jako spolehlivý solitér i alejový strom. Hodí se do městských ulic, parků a větrolamů, protože dobře snáší sucho, vítr, zasolení i znečištěné ovzduší. Dekorativní je po celý rok – na jaře květy, v létě stříbřitým listem, na podzim barvou listů a plody. Uplatní se i v běžných zahradách a díky běžnému vzezření, které má k exotice daleko, je vhodný i do přírodně laděných zahrad a parků.

Pro pěstování vyžaduje jeřáb prostřední slunné stanoviště a dobře propustnou, spíše chudší půdu, ale je velmi tolerantní – zvládá i hlinité či jílovité podklady, pokud nejsou trvale zamokřené. Dlouhodobé podmáčení nesnáší, proto je vhodné výsadbu v těžších půdách kombinovat s drenáží nebo mírným vyvýšením. Nejlépe prospívá v čerstvě vlhkých, ale dobře odvodněných půdách; po zakořenění je však velmi odolný vůči suchu a nevyžaduje zálivku. Strom je mimořádně mrazuvzdorný: snáší až –34 °C a výborně odolává i městskému prostředí, včetně zasolení půdy vlivem zimních posypů. Nevyžaduje pravidelný řez, pouze výchovný v mládí a později odstranění suchých či poškozených větví. U stromkové formy je nezbytný zavětrovací úvaz alespoň na první 2–3 roky po výsadbě, dokud kořenový systém dostatečně nezpevní strom v půdě. Díky své odolnosti vůči chorobám, včetně bakteriální spály růžovitých, je ceněn jako dlouhověký a spolehlivý strom pro veřejnou zeleň i soukromé zahrady.

Poslední revize 20-09-2025

Silver Butterfly je odrůda říčního keře, která byla vyselektována v Jihoafrické republice v 90. letech 20. století (šlechtitel: Malanseuns Pleasure Plants, Pretoria) a do evropského sortimentu se dostala krátce poté. Odrůda byla vybrána pro intenzivnější stříbřité zbarvení listů a kompaktnější růst, díky čemuž je vhodná i do menších zahrad nebo nádob. Listy jsou úzké, čárkovité až úzce kopinaté, stříbřitě šedé až šedo‑zelené, s jemným plstnatěním, které vytváří „stříbrný“ dojem; celkový habitus je vzdušný, lehký, ale dostatečně hustý, aby působil jako výrazný světlý akcent v záhonu. Rostlina dorůstá obvykle kolem 1 m na výšku a podobně do šířky.

Květy jsou čistě bílé, hvězdicovité a drobné, přibližně 1–2 cm v průměru, s jemně krémovým až světle žlutým středem tvořeným prašníky. Nesou se ve volných, řídkých hroznech až latách na koncích a horních partiích mladých výhonů, takže při kvetení působí keř dojmem lehkého bílého oparu nad stříbřitým listem a ve větru se jemně pohupuje. Kvetení začíná od pozdního jara a vrcholí v první polovině léta (obvykle květen–červenec), ale spolehlivě nakvétá až do začátku podzimu, má‑li dostatek slunce. Odkvetlé laty lze odstřihnout těsně pod květenstvím; rostlina pak rychle vyraší nové výhony s dalšími latami.

V zahradní kompozici říční keř funguje jako světlý kontrastní prvek. Skvěle se kombinuje s tmavolistými trvalkami, například s barevnými dlužichami nebo černými orlíčky, s levandulemi či s růžemi, kterým dodá jemný podklad. V moderních výsadbách se uplatní i vedle trav, kde jeho stříbrný tón zvýrazní pohyb a barvu okolních rostlin. Díky jemnému habitu se hodí i k vodním prvkům, kde připomíná svůj přirozený biotop. Zároveň může být jednou z dominant tzv. stříbrných zahrad, tedy záhonů s rostlinami se stříbřitými listy – pelyňkem, svatolinou, smilem apod.

Pro pěstování vyžaduje slunné stanoviště a dobře propustnou, spíše chudší půdu. Přestože v přírodě roste u vody, v zahradách chladnějšího klimatu, kde v zimě mrzne, nesnáší trvale zamokřené podmínky – potřebuje vlhko, ale s dobrou drenáží. Hnojení je možné, ale není nutné. V našich podmínkách se Gomphostigma virgatum chová jako polokeř – v mírnějších zimách část dřevnatých výhonů přežije a na jaře jen obrazí z konců, ale při silnějších mrazech může celá nadzemní část odumřít a rostlina pak raší z báze. Proto je nejlepší na jaře vyčkat, co je živé, a seříznout výhony zpět k zelenému pletivu; pokud vše zmrzlo, klidně ji seřízni až k bázi, odkud spolehlivě znovu vyraší. Mrazuvzdornost Silver Butterfly se původně uváděla jen do –15 °C, ale pěstitelská praxe v Evropě potvrzuje, že dobře zakořeněné rostliny zvládají i –22 °C, pokud mají propustnou půdu a chráněné stanoviště. V chladnějších oblastech je proto vhodné zimní přikrytí nebo pěstování v nádobě, kterou lze na zimu přenést do chráněného prostoru.

Poslední revize 19-09-2025

Plicník Miss Elly patří právě do této skupiny hybridů Pulmonaria × cultorum a na trhu se poprvé objevil kolem roku 2008. Vyznačuje se hustým, kompaktním, polštářovitým růstem a v předjaří (duben-květen) rozkvétá trubkovitými květy v sytě tmavě modré barvě beze změny do purpurové. Květy jsou uspořádány v krátkých hroznech na vrcholech dužnatých stonků o výšce cca 20 cm a lákají zejména čmeláky a včely, které se na ně slétají jako na první jarní hostinu. První listy jsou drobnější a jen jemně skvrnité, ale jakmile začnou květy odkvétat, rostlina vytváří nové a mnohem větší listy, které jsou v tomto případě široce kopinaté, tmavě zelené a poseté množstvím nápadně stříbrošedých flíčků. V tomto okamžiku je nejlepší stonky s odkvétajícími květy a drobnými listy odstranit a dát prostor novým, velkým listům, které jsou navíc dobře odolné vůči chorobám. Výška v květu nepřesahuje 30 cm a šířka je podobná. 

Všechny druhy plicníků – botanické druhy i hybridy jsou vhodné jak do moderních, tak i do přírodních či venkovských výsadeb. Můžete je kombinovat s kapradinami, sasankami, dymnivkami, dlužichami nebo pomněnkovci. V moderní zahradě působí jako decentní barevný akcent, který se objeví dřív než většina trvalek a atraktivními listy zdobí záhony dlouho do zimy, neboť jsou částečně neopadavé. Ve venkovské zahradě fungují skvěle jako podrostová výplň a díky časnému kvetení jsou cenným zdrojem nektaru pro opylovače, pro něž je v té doba nabídka kvetoucích dobrot ještě chudá.

Velkolisté formy plicníků vyžadují živou a kyprou půdu, která nebude vysychat ani zůstávat trvale podmáčená, aby se předešlo houbovým chorobám. V přírodě přirozeně rostou pod stromy, jež jim zajišťují ochranu před vysycháním, a v dobré půdě mírně kyselé až neutrální reakce – silně vápenité podloží netolerují. Tyto rostliny preferují polostín nebo stín; na plném slunci mohou jejich listy utrpět popáleniny, s výjimkou odrůd, které slunce tolerují. I když některé listy mohou po zimě zůstat pěkné, brzy zjara – ještě před rašením stonků s květy – je vhodné celý trs seříznout kousek nad zemí. Plicník je mrazuvzdorný až do teplot kolem -34 °C a není příliš vhodný do nádob, protože nelibě snáší střídání sucha a vlhka.

Poslední revize 24-09-2025

Rozchodník SUNSPARKLER® LIME ZINGER pochází z americké šlechtitelské série Sunsparkler®, kterou vytvořil renomovaný šlechtitel Hans Hansen. Tento trvalkový guru je známý jako autor desítek úspěšných echinaceí, heucher, host a dalších zahradních stálic. Jeho práce spojuje botanickou preciznost s estetickým citem pro moderní zahradní kompozice. Lime Zinger je jedním z nejvýraznějších kultivarů série: jeho listy připomínají miniaturní lístky eukalyptu, jsou kulaté, šťavnaté, limetkově zelené s tenkým vínovým lemem v mládí, jako by je někdo obkreslil pastelkou. Kvete drobnými, hvězdicovitými květy v odstínu malinové růžové, které zhusta pokrývají rostlinu, která pak připomíná lákavou malinovou pěnu od konce léta do podzimu. Výška nepřesahuje 15 cm, šířka se však rychle rozrůstá až do 45 cm, takže tvoří nízký, hustý koberec, který se plazí po povrchu jako zahradní deka.

V zahradě se SUNSPARKLER® LIME ZINGER uplatní jako půdopokryvná trvalka, zejména na slunných místech s dobře propustnou půdou. Skvěle se kombinuje s jinými nízkými sukulenty, jako jsou netřesky, kosmatce nebo nízké mateřídoušky. Vynikne i vedle trvalek s tmavými listy, jako je dlužicha nebo čistec, a v kontrastu se stříbřitými listy smilu, starčeku nebo nízkých kultivarů šalvěje. V moderní zahradě působí jako svěží barevný akcent, zatímco v přírodní výsadbě se chová jako nenápadný, ale spolehlivý vyplňovač. Díky svému pozdnímu kvetení poskytuje včelám a motýlům cenný zdroj nektaru na konci sezóny. Odrůda je chráněna patenty č. 40474 (EU – 2015) a PP24632 (USA – 2014).

Potřebuje velmi dobře propustnou půdu a nesnáší přemokření — těžká zemina nebo trvale vlhká místa vedou ke hnilobě stonků a kořenů. Péče je jinak minimální: není třeba hnojit, řezat ani chránit před zimou. Zjara odstraňte staré stonky seříznutím těsně nad zemí a nechte rostlinu vyrašit ze spodních partií. Loňské stonky raději nevylamujte, ale opravdu odřežte, abyste nepoškodili mladé puky na jejich patkách, které se často tvoří již na podzim předchozího roku. Ty mladé listy jsou stočené do malých hlávek, díky kterým se rostlině dříve říkalo zelíčko nebo zaječí zelí. Častěji kontrolujte, zda je neobjevili slimáci a včas zakročte. Je mrazuvzdorný do min. -34 °C a je vhodný i do květináče (bez podmisky).

Poslední revize 23-09-2025

Hybridní azalka Carolina Salmon vychází z odrůdy Carolina s panašovanými květy, ale zde je rozdíl v tom, že Carolina Salmon je pouze jednobarevná. Napadne vás, že to je nuda? Ani náhodou! Kombinace sytě lososové barvy a poměrně velkých květů zaručeně přiláká pozornost. Květy jsou široce rozevřené, působí velkoryse a v množství, v jakém se objevují, připomínají spíš slavnostní záplavu než náhodná světélka. Keř má patrovitou stavbu, větve se skládají do vrstev, které mu dávají přirozenou eleganci, aniž by působil těžce. Listy jsou stálezelené, kožovité, sytě zelené a v zimě se na chráněných místech zbarvují do bronzova, takže i mimo dobu květu si rostlina zachovává dekorativní vzhled.

Carolina Salmon vznikla jako výsledek tzv. reverze – jevu, kdy rostlina spontánně změní některý znak a „vrátí se“ k jednodušší, stabilnější formě. U azalek se to stává nejčastěji u panašovaných nebo vícebarevných květů, protože tyto znaky jsou geneticky méně pevné. V případě Caroliny se část rostliny rozhodla odložit bílý lem a trochu zjemnit sytost purpurového tečkování a nabídla květ jednobarevný. Takové reverze se objevují nepravidelně, někdy jen na jedné větvi, jindy se z nich vyvine celá nová odrůda – a právě tak se zrodila Carolina Salmon, která si zachovala všechny pěstitelské kvality původní Caroliny, ale přináší jiný, čistší estetický dojem.

V zahradní kompozici Carolina Salmon sjednocuje výsadbu. Jednolitá lososová barva květů se snadno kombinuje s rostlinami, které mají výrazné listy – ať už jde o tmavě zelené pěnišníky, modrozelené hosty nebo jemně vykreslené kapradiny. Díky tomu, že květy nejsou panašované, nepůsobí rušivě ani v sousedství jiných kvetoucích dřevin, naopak vytvářejí klidné pozadí, které dovolí vyniknout kontrastním barvám, například bílým kalinám nebo světle růžovým magnoliím. V polostínu pod vyššími stromy se lososová barva rozzáří ještě intenzivněji a dodá prostoru slavnostní, ale přitom harmonický tón. 

Stálezelené azalky potřebují lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejraději neustále vlhkou (nikoli zamokřenou) zem bohatou na železo a fosfor. Používejte speciální hnojiva na rododendrony a azalky, případně i pro vřesovištní rostliny. Pro zachování vlhkosti půdy je nejlepší mít je neustále zamulčované, ideálně kůrou nebo listovkou, která zároveň chrání mělké kořeny před přehříváním a vysycháním. Ideální směs země pro výsadbu je 1/3 rašeliny, 1/3 zetlelého listí nebo vlastního nevápněného kompostu a 1/3 vlastní, nejraději přesáté země z místa, kam ji budete vysazovat. Azalky tvoří mělký kořenový systém rozprostřený do šířky, proto je nesázejte hluboko a v žádném případě do těžké, nepropustné země. Vhodné umístění je polostín nebo rozptýlené slunce pod vysokými korunami stromů; plné slunce zvládnou pouze na část dne, pokud mají dostatek vláhy. Mrazuvzdornost Caroliny je vyzkoušená do -27 °C a rostlina zvládne i celoroční pěstování v širších, ale nepříliš hlubokých venkovních nádobách s izolací proti mrazu. V nádobách je však nutné dbát na občasnou zálivku, protože substrát vysychá rychleji než v záhonu.

Poslední revize 19-09-2025

Jednou z nejaromatičtějších a zároveň nejokázalejších šalvějí je šalvěj muškátová, která se stala symbolem smyslnosti a síly vůně v rámci celého rodu. Pochází ze Středomoří a jihozápadní Asie, kde roste na suchých, slunných stráních a kamenitých svazích. V přírodě ji nelze přehlédnout – už samotná růžice listů působí mohutně a když druhým rokem vyrazí vysoká lodyha, korunovaná působivými květenstvími – vzpřímenými klasy drobných bílých až světle fialových květů, obklopených výrazně zbarvenými růžovofialovými listeny, které dodávají rostlině její opojnou scénografii – stává se opravdovou královnou stanoviště. Rostlina působí jako silueta starověké fontány: mohutná dole, rozevlátá nahoře, a celá voní – květy, listy i stonky mají intenzivní muškátově‑kořenitou vůni. Od jiných šalvějí se liší nejen svou výškou a robustností, ale právě touto vůní, která jí zajistila pevné místo v parfumerii, vinařství i lidovém léčitelství. V minulosti byla ceněna také jako přísada do vín, jimž dodávala muškátový tón, a proto se jí v angličtině říká clary sage – šalvěj, která „projímá jasno“ a zároveň okouzluje svou vůní i vzhledem.

V zahradě se šalvěj muškátová uplatní jako dominantní vertikála, která nejlépe vynikne ve společnosti rostlin se stejnými nároky na slunce a sušší půdu. Skvěle ji doplní perovskie, jejíž stříbřitá, vzdušná textura podtrhne robustní stavbu šalvěje a zároveň s ní ladí aromatickým charakterem. Kontrast tvarů přináší třapatkovka, jejíž ploché květy se staví proti vzpřímeným klasům šalvěje. Do nižší vrstvy se hodí „oslí ouška“ čistce vlnatého se sametově stříbrnými listy, které zvýrazní růžovofialové listeny. Jemnost a pastelovou barevnost přidají různobarevné řebříčky a celek sjednotí fialově kvetoucí šanty. Společně vytvářejí kompozici, která je nejen esteticky vyvážená, ale i dlouhodobě udržitelná v suchomilných výsadbách.

Šalvěj muškátová je nenáročná rostlina, pokud jí dopřejeme podmínky, které odpovídají jejímu původu. Vyžaduje plné slunce a propustnou, spíše vápenitou půdu, v níž dobře snáší sucho a nesnáší přemokření. Nejčastěji se pěstuje jako dvouletka: v prvním roce vytváří mohutnou růžici listů, ve druhém roce pak vykvétá a po odkvětu obvykle odumírá, i když se někdy chová jako krátkověká trvalka. Snadno se vysemeňuje a na vhodném stanovišti se v zahradě udrží sama. Je mrazuvzdorná do našich podmínek, ale v těžkých, nepropustných půdách může v zimě vyhnívat. Péče spočívá hlavně v zajištění suchého stanoviště a případném vyjednocení semenáčků, aby rostliny měly dostatek prostoru k rozvinutí své monumentální stavby. Jako trvalka odolává mrazům přibližně do −25 °C.

Poslední revize 18-09-2025