Nový sortiment

Denivka Lullaby Baby je už na první pohled roztomilou, jemně působící odrůdou s měkkým pastelovým zjevem. Nese spíše menší, asi 9 cm široké, pevné květy s mírně řasenými okraji, které si i v teplejších dnech drží pěkný tvar. Patří k odrůdám, u nichž se barevná proměnlivost mezi rostlinami od různých pěstitelů a z odlišných klimatických podmínek může lišit poměrně výrazně. Nejčastěji je měkce béžová se zlatavým přelivem, ale viděl jsem i rostliny s lososovým nádechem, stejně jako takové, které působily jako citrónový sorbet jen s lehounkým dotekem žluté. My jsme měli nejčastěji štěstí na rostliny sytě béžové až světle oranžové se zlatými odlesky. Hrdlo je nápadně žlutozelené a kromě nektaru pro hmyz nabízí i příjemnou, sladkou a překvapivě výraznou vůni. Kvete v časné až střední sezóně, přičemž každý květ vydrží otevřený déle než obvykle (extended bloom type). Rostlina tvoří nízký, kompaktní trs o výšce kolem 40–50 cm s úzkými, trávovitými listy, které zůstávají svěží i v teplejších obdobích. Celkový dojem je klidný, harmonický, s půvabem starých amerických hybridů sedmdesátých let.

Kultivar Lullaby Baby pochází z dílny Williama Spaldinga a byl registrován roku 1975. Spalding patřil k americkým hybridizátorům, kteří ve své době hledali rovnováhu mezi krásou, vůní a zahradní spolehlivostí. Jeho denivky se vyznačují jemnými pastelovými odstíny, příjemnou vůní a dlouhou trvanlivostí květu. Spaldingovy kultivary jsou dodnes ceněny pro svou přirozenou eleganci a stabilní růst — neokázalou, ale trvalou, přesně takovou, jakou má i tato „ukolébavka“ mezi denivkami.

Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.

Poslední revize 14-05-2026

Longfields Model je atraktivní tetraploidní denivka z nizozemské série Longfields z roku 2021 s velkými, přibližně 18 cm širokými květy. Základní barva je tmavě purpurově vínová, doplněná o světlejší břidlicově růžový vodní znak nad zeleným hrdlem. Okvětní lístky jsou pevné, široké, s hladkým okrajem a sametovým povrchem, který zvýrazňuje sytost barvy. Kvete ve střední sezóně a patří mezi opakovaně kvetoucí, takže může remontovat i později v létě. Stvoly dosahují výšky kolem 80 cm a nesou mnoho poupat, což zajišťuje rovnoměrné kvetení. List je trávovitý, opadavý až částečně stálezelený. 

Série Longfields pochází z nizozemské školky Heemskerk, která se denivkami zabývá již od roku 1965. Patří mezi tradiční evropské producenty zaměřené na velkokvěté, barevně výrazné a zahradnicky spolehlivé kultivary. Jejich práce je charakteristická důrazem na robustní habitus, syté barvy a kultivary vhodné pro masovou výsadbu i domácí zahrady. American Daylily Society, kde se kultivary registrují, do roku 2026 již eviduje úctyhodných 43 odrůd v této sérii a to jak diploidních, tak i tetraploidních. 

Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.

Poslední revize 13-05-2026

Heavenly Angel Ice je diploidní denivka z roku 2004 s velkými, přibližně 20 cm širokými květy. Základní barva je čistě bílá, bez výrazného žilkování, doplněná o zelenožluté hrdlo, které směrem ke středu přechází do světle zeleného tónu. Patří mezi kultivary typu Unusual Form – Crispate, takže okvětní lístky jsou nápadně tvarově rozvolněné, s charakteristickým kroucením a nepravidelným protažením, které dodává květu výrazně plastický vzhled. Kvete středně pozdě, obvykle od poloviny července, a patří mezi opakovaně kvetoucí, takže může remontovat i později v sezóně. Stvoly dosahují výšky kolem 90 cm, nesou až pět větví a přibližně 27 poupat, což zajišťuje dlouhé a rovnoměrné kvetení. List je opadavý, takže rostlina dobře přezimuje i v chladnějších oblastech. Celkově jde o spolehlivý bílý kultivar s výraznou neobvyklou formou, velkým květem a velmi dobrou zahradní výkonností.

Jamie Gossard je americký hybridizátor působící v Ohiu, známý svým dlouhodobým zaměřením na velkokvěté linie, neobvyklé formy a výrazné morfologické rysy květů. Patří mezi nejaktivnější šlechtitele počátku 21. století a v registru American Daylily Society je uveden jako autor rozsáhlé řady introdukcí, které často kombinují robustní habitus, vysoký počet poupat a výraznou tvarovou variabilitu. Jeho práce je ceněna pro systematické budování linií s pevnou substancí, dobrou plodností a důrazem na typy Unusual Form, zejména crispate a cascade. Heavenly Angel Ice patří mezi jeho ranější diploidní kultivary, které ukazují jeho zájem o čisté světlé barvy, velké květy a morfologicky výrazné formy s dobrou zahradní spolehlivostí.

Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.

Poslední revize 13-05-2026

Chocolate Candy je tetraploidní denivka s velkými, přibližně 14–15 cm širokými květy, které mají tmavě rudou až mahagonově čokoládovou barvu s vínovým podtónem a žlutým hrdlem. Barva je poměrně stabilní, i když v extrémních vedrech může mírně světlat. Květy jsou trubkovité až široce nálevkovité, s hladkými okraji a dobrou substancí, takže dobře drží tvar i za horka. Kultivar kvete středně brzy až středně pozdě, obvykle červenec, a je spolehlivě remontantní, takže po krátké pauze nasazuje druhou vlnu květů. Vůně se v registru neuvádí, ale mně voní příjemně a poměrně výrazně. Květy se otevírají ve dne, nejsou nočního typu. Stonky dosahují výšky přibližně 65–70 cm, nesou střední počet poupat a kvetení je rovnoměrné. List je opadavý, takže rostlina dobře přezimuje i v chladných oblastech. Celkově jde o spolehlivý, výrazně barevný kultivar s dlouhou sezónou kvetení.

‘Chocolate Candy’ vyšlechtil Patrick Stamile, jeden z nejvýznamnějších amerických hybridizátorů denivek druhé poloviny 20. a počátku 21. století. Spolu se svou ženou Grace působil nejprve na Floridě a později v Jižní Karolíně, kde vytvořil stovky kultivarů, které zásadně ovlivnily moderní sortiment. Stamile se specializoval na tetraploidní linie, velkokvěté typy, výrazné okraje, silné kontrasty a kultivary s vysokou odolností a bohatým kvetením. Mnohé jeho odrůdy získaly prestižní ocenění Stout Silver Medal nebo Award of Merit. Jeho práce je ceněna pro kombinaci výrazné estetiky a zahradní spolehlivosti, díky čemuž patří mezi nejcitovanější šlechtitele v databázích American Daylily Society i mezi sběrateli.

Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.

Poslední revize 08-05-2026

Gold Spark patří mezi panašované odrůdy černého bezu, ale pravdou je, že jeho listy jsou velmi elegantní a barevnost držená na uzdě jako studentky historické internátní školy. Ty listy jsou opadavé, lichozpeřené, složené z 5 až 7 lístků, každý s nepravidelným žlutým až krémovým lemem nebo jen nepravidelnými skvrnkami při okrajích. Barva je nejvýraznější na jaře, s příchodem letních veder je tlumená. Listy jsou vonné jako u každého černého bezu. 

V květnu až červnu se objevují plochá, 10 až 15 cm široká květenství složená z drobných bílých až krémových květů s jemnou vůní. Jsou bohaté na nektar a pyl, takže přitahují opylovače. Po odkvětu nasazuje převislé hrozny lesklých černých plodů, které dozrávají od srpna do října. Plody jsou dekorativní a jedlé, stejně jako u běžného bezu černého. Používají se na šťávy, mošty, sirupy i domácí vína a díky své výrazné chuti dobře fungují v džemech, omáčkách a koláčích. ‚Gold Spark‘ tvoří vzpřímené až široce trychtýřovité keře, obvykle 2,5 až 3 metry výšky i šířky, přičemž pravidelný jarní řez jej udrží nižší a kompaktnější. Kultivar je v odborných katalozích uváděn také pod jménem ‘Alcsam’, ale žádný dostupný zdroj neuvádí šlechtitele, rok vzniku ani přesný původ. Zatím neexistuje patent, registrace ani oficiální popis.

Černý bez prospívá na plném slunci i v polostínu a nejlépe roste v živných, čerstvých až vlhčích půdách s dobrou propustností; bez problémů snáší i méně příznivé podmínky, nesnáší však trvale mokrou zem. Je to rychle rostoucí, silně regenerující keř, který dobře reaguje na řez – každoroční jarní zmlazení podporuje hustotu, vitalitu a tvorbu mladých výhonů, starší keře lze jednou za několik let výrazněji seříznout. Plody i květy jsou využitelné v kuchyni: plody na šťávy, mošty, sirupy, džemy či domácí vína, květy syrové, na sirupy, šumivé nápoje, čaje nebo smažené jako tradiční kosmatice. Rostlina je plně mrazuvzdorná do min. –34 °C, nenáročná, dobře snáší vítr i městské prostředí a nevyžaduje zvláštní ochranu. Dá se pěstovat i v nádobách, ale jen za určitých podmínek: potřebuje velký květináč (spíše širší než vyšší), který je chráněný před přehříváním, pravidelnou zálivku a perfektní odtok přebytečné vody, protože jeho mělké kořeny v omezeném prostoru rychle vysychají a trpí teplem. Pokud má dost prostoru, vlhka a ochranu před letním žárem, zvládne několik let prospívat i na terase nebo balkoně, i když dlouhodobě se mu vždy lépe daří v zemi.

Poslední revize 08-05-2026

Ruffled Apricot je tetraploidní denivka z roku 1972 s velkými, přibližně 18 cm širokými květy. Základní barva je meruňková, doplněná o levandulově růžové středové žilky a zlatavě meruňkové hrdlo, které směrem ke středu přechází do světle zeleného tónu. Okraje okvětních lístků jsou zřetelně zvlněné, což kultivaru dodává jemný, dekorativní výraz. Kvete raně až středně raně, obvykle od konce června. Květy mají příjemnou vůni a patří mezi typy s prodlouženou výdrží, takže zůstávají otevřené déle než běžných 16 hodin. Stonky dosahují výšky přibližně 70 cm, nesou střední počet poupat a kvetení je rovnoměrné. List je opadavý, takže rostlina dobře přezimuje i v chladnějších oblastech. Celkově jde o kultivar s teplou pastelovou barevností, výrazným zvlněním okrajů a velmi dobrou zahradní spolehlivostí.

S. H. Baker byl americký hybridizátor aktivní v 2. polovině 20. století, patřící k té generaci pěstitelů, která rozvíjela první tetraploidní linie denivek po jejich zavedení do praxe. Působil v USA, pravděpodobně v severnějších státech, kde se soustředil na velkokvěté pastelové typy a na zlepšování substancí okvětních lístků. V registru American Daylily Society je uveden jako autor několika introdukcí ze 60. a 70. let, které ukazují jeho zájem o teplé meruňkové tóny, jemné žilkování a pevnou stavbu květu. Patří mezi šlechtitele, kteří sice nezanechali rozsáhlé portfolio, ale jejich práce je dodnes ceněna pro solidní zahradní vlastnosti a pro podíl na formování rané tetraploidní éry.

Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.

Poslední revize 08-05-2026

Kalina modroplodá Rock & Rolla® je odrůda, která si své místo na výsluní zaslouží. A to doslova. Byla vybrána hlavně pro své nezvykle velké a atraktivně tvarované a zbarvené listy. Mladé výhony raší v nápadných měděně červených odstínech, které se postupně mění v tmavě zelenou. Kožovité listy jsou stálezelené, mají charakteristicky zakřivené okraje, nápadný reliéf žilek a jsou širší a zaoblené. Keř roste přirozeně vzpřímeně a udržuje si úhledný tvar bez řezu. V zimě se objevují jasně růžová až purpurová poupata, která se od prosince (ve Středozemí) nebo na jaře (ve Střední Evropě) otevírají do velkých, čistě bílých květenství. Květy jsou seskupené do hustých chocholíků a působí mnohem robustněji než u běžných odrůd. Po odkvětu následují kovově modré, nejedlé plody, které přetrvávají do léta a přitahují ptáky. 

Šlechtitel uvádí, že kalina Rock & Rolla® dorůstá přibližně 1,2 m výšky a 0,7 m šířky, ale budoucnost ukáže, jestli nebude umět ještě o něco více. Každopádně je ideální pro menší zahrady, předzahrádky i nízké neformální plůtky. Její kompaktnost je genetická, nikoli výsledkem řezu, což byl jeden z hlavních důvodů její selekce. Odrůdu objevil Thijs Veldhuijzen z Nizozemí a na trh byla uvedena po roce 2020. 

Kalina modroplodá má u nás pověst choulostivého středomořského keře, ale zkušenost z pěstování od roku 2004 ukazuje pravý opak. Přežila i extrémní zimu 2006/2007 s teplotami kolem minus 27 °C, kdy sice omrzla až k zemi, ale z nepoškozené báze znovu spolehlivě vyrašila. Listy jsou citlivé na silný mráz pod minus 17 °C pouze v kombinaci s přímým zimním sluncem, takže nejjistější je výsadba na místo chráněné před ranním světlem nebo do zápoje s jinými keři. I když to neuděláte, nejhorší možný scénář je poškození horních částí větví, které na jaře jednoduše odstraníte. Kořenová mrazuvzdornost sahá přibližně k minus 27 °C, takže v chladnějších regionech ji lze pěstovat i jako trvalku, která při poškození větví spolehlivě obráží ze spodní části a tvoří nízké, velmi husté keříky.
o
Kalina modroplodá je u nás překvapivě zdravá a netrpí na choroby ani škůdce. Nejlépe roste v živné, humózní a dobře propustné půdě, ale snáší i mnohem chudší stanoviště, pokud nejsou dlouhodobě podmáčená. Na pH není náročná, i když lehce kyselá zem zvýrazní barvu listů. Stanoviště může být slunné i polostinné, přičemž plné slunce jí vyhovuje nejvíc a po zakořenění je výborně odolná dlouhodobému letnímu suchu. V suchých zimách jí prospěje jednorázové hluboké zalití jednou do měsíce. Tvarovací řez nepotřebuje, protože si drží kompaktní habitus sama, ale snáší jakýkoli střih. Nejvhodnější doba je jaro po odkvětu, kdy lze upravit tvar nebo zkrátit výhony s odkvetlými květenstvími, i když tím přijdete o podzimní plody. Na zimu je vhodné keř zamulčovat, aby kořeny netrpěly teplotními výkyvy, a mladé rostliny lze chránit chvojím. V oblastech s dlouhotrvajícími mrazy pomůže zimní stín, který zabrání spálení listů ranním sluncem. Ve dřevě je plně mrazuvzdorná do cca -17 °C a na kořenech odolává krátkodobě až -27 °C na chráněném stanovišti.

Poslední revize 08-05-2026

PINK REVOLUTION je odrůda hybridní heucherelly, jejíž jméno není přehnané ani trošku. Jedná se opravdu o zlomový bod ve šlechtění, protože je snad první odrůdou, která kromě atraktivních listů nabízí opravdu bohaté kvetení, které nenechá nikoho na pochybách, že tohle je revoluce. Jednotlivé květy jsou sytě růžové, nikoli jen světle narůžovělé, a díky vysoké hustotě působí květenství téměř pěnově, což je u heucherell výjimečné. Jsou výrazně větší, hustší a početnější než u srovnatelných kultivarů, nesená na pevných stoncích, které vytvářejí nad listy souvislou vrstvu růžových květů. V dobrých podmínkách kvete souvisle od jara až do podzimu, nikoli jen v jedné vlně, což je u heucherell výjimečné a v praxi znamená, že růžová vrstva květů drží celé měsíce. Listy mají hluboce laločnatý tvar po tiarelle, ale pevnost, textura a celoroční výdrž odpovídají moderním dlužichám. Snadno v nich uvidíte výrazný kontrast mezi tmavším středem a světlejším okrajem a oceníte i stabilitu barvy během sezóny, což je u hybridů tohoto typu ceněná vlastnost. Habitus je kompaktní, rovnoměrně vyplněný, s dobrou odolností vůči teplu a schopností držet tvar bez vyholování.

PINK REVOLUTION vyšlechtil Joke Dragt v nizozemském Zuidwolde jako součást programu zaměřeného na dlouhokvetoucí, zimovzdorné heucherelly. Vznikla řízeným křížením mateřské linie Heuchera sanguinea s Kultivarem Tiarella ‘Pink Skyrocket’. Dragt rostlinu objevil v roce 2015 a odrůda byla uvedena na trh po udělení amerického patentu USPP30656 a evropských práv CPVO 52369 (PBR) v roce 2019. Joke Dragt se dlouhodobě specializuje na hybridy Heucherelly a Heuchery s důrazem na dlouhé kvetení, pevné květní stonky, odolnost vůči padlí a spolehlivý zahradní výkon, a PINK REVOLUTION patří zatím k jeho nejvýraznějším výsledkům.

Heucherella PINK REVOLUTION funguje v zahradě jako barevný maják. Na několik týdnů spolehlivě rozsvítí své okolí fascinující růžovou barvou a poté nabídne atraktivní texturu a barvu listů, kterém budou skvěle sekundovat kapradiny, bergénie, plicníky, ostřice a další trvalky do polostínu. Výborně pracuje v lesních a přírodních výsadbách, kde bude lepší držet zelený tón v barvě listů, aby kompozice vypadala co nejpřirozeněji. Ve venkovské zahradě si už můžete dovolit větší pestrost a použít k ní třeba kakosty s tmavými listy nebo neobvyklé dymnivky. V moderních výsadbách bude nejhezčí jako monokultura – vysazená ve větších jednodruhových hnízdech ať už v záhonu nebo v okrasných nádobách. 

Heucherelly patří mezi trvalky, které nejlépe prospívají ve vláčné, humózní půdě, kde kořeny drží chlad a rostlina nepřechází do letního útlumu. Stabilní kondici udržuje mulč z listovky nebo jemné kůry, který chrání mělký kořenový systém a udržuje rovnoměrnou vlhkost. Kvetení prodlouží kromě občasného pohnojení i pravidelné odstřihávání odkvetlých stvolů, zatímco listová hmota zůstává kompaktní i bez zásahů. Jednou za dva až tři roky prospěje přesazení do čerstvé půdy nebo lehké rozdělení trsu, které obnoví vitalitu. Heucherelly obecně dobře snášejí vlhčí období, ale nesvědčí jim dlouhodobé přemokření; v horku ocení stínění kořenů a rovnoměrnou zálivku. Díky podílu tiarelly bývají odolnější k padlí a nevyžadují chemickou ochranu. V zimě jsou spolehlivě mrazuvzdorné, ale v bezsněžných zimách pomůže tenká vrstva listí, která chrání krček rostliny před střídáním mrazu a tání. A praktický tip: na jaře reagují nejlépe na malou dávku kompostu, která podpoří růst i kvetení bez rizika přehnojení. Jsou mrazuvzdorné do cca -40 °C a lze je pěstovat celoročně i ve venkovních kontejnerech. 

Poslední revize 08-05-2026

Screamcicle je tetraploidní denivka z roku 2003. Květy jsou velké, téměř 20 cm široké, s výraznou oranžovou barvou a červenooranžovým okem nad žlutavě oranžovým hrdlem. Okvětní lístky jsou zvlněné a lehce kroucené, typické pro neobvyklou Crispate Form, takže květ působí živě a plasticky. Kvete raně až středně raně, často remontuje, takže přináší druhou vlnu květů v pozdním létě. Květy se otevírají ve dne, mají dobrou substanci a v plném slunci si zachovávají sytý odstín. Stonky dosahují výšky kolem 89 cm, nesou asi 28 poupat na 5 větvích, což zajišťuje dlouhé a bohaté kvetení. List je opadavý, rostlina dobře přezimuje. Celkově jde o kultivar s výraznou, teplou barevností, dynamickým tvarem květu a spolehlivou vitalitou v zahradních podmínkách.

Cochenour je americký hybridizátor působící na přelomu 20. a 21. století, patřící k té generaci pěstitelů, která posunula estetiku Unusual Form denivek směrem k výraznějšímu pohybu a barevné energii. V registru American Daylily Society je uveden jako autor několika tetraploidních kultivarů, které spojuje silná oranžová paleta, kontrastní červenooranžové oko a práce s genetikou linií ‘Primal Scream’ a ‘Outrageous’. Jeho kultivary se vyznačují výraznou substancí květu, vysokým počtem poupat a schopností remontovat, což z nich dělá spolehlivé zahradní rostliny. Ačkoli jeho portfolio není rozsáhlé, Cochenour patří mezi hybridizátory, kteří pomohli definovat moderní podobu UF Crispate denivek – květů s uvolněnými, kroucenými lístky a dynamickým výrazem. ‘Screamcicle’ je jeho nejznámější introdukcí a dodnes patří mezi kultivary, které se objevují v záhonech i sbírkách díky své barevné intenzitě a charakteristickému tvaru.

Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.

Poslední revize 08-05-2026

Supaga je lotyšská odrůda stolní révy s velmi světlými, téměř bílými bobulemi, které na keři působí čistě a jemně. Hrozny jsou středně velké až velké, kuželovité, často s krátkými křidélky, takže působí přirozeně nepravidelně. Bobule jsou oválné až lehce zašpičatělé, se tenkou, průsvitnou slupkou, která se na slunci zbarvuje do světle žlutých tónů. Dužnina je měkká, šťavnatá a sladká, s lehce navinulým tónem a typickou „foxy“ příchutí, tedy jemně jahodovým, lehce květinovým aroma, které připomíná americké odrůdy, ale není těžké ani vtíravé. Má semena. Zraje raně, obvykle v první polovině srpna, a díky bujnému růstu a dobrému vyzrávání dřeva dává spolehlivé úrody i v chladnějších oblastech. Odrůda dobře snáší vlhčí klima a má zvýšenou odolnost vůči houbovým chorobám, což ji činí vhodnou pro severnější zahrady.

Supaga vznikla v Lotyšsku roku 1959 křížením odrůd Madeleine Angevine × Dvietes Zila, které provedl šlechtitel Pauls Sukatnieks; vybrána byla v roce 1968. Jde o mezidruhový kříženec s plně doloženým rodokmenem potvrzeným SSR markery a je zapsána v evropském katalogu. Kombinuje jemnost evropského rodiče s odolností a aromatickým charakterem východobaltských interspecifických linií, což z ní činí spolehlivou stolní révu pro severnější vinařské oblasti.

Réva potřebuje výhřevné, slunné a vzdušné stanoviště, kde listy po dešti rychle osychají. Nejlépe prospívá na svazích nebo u zdí, které akumulují teplo. Půda má být propustná, středně živná, s reakcí neutrální až mírně zásaditou; kyselé půdy réva nesnáší a na těžkých, zamokřených místech trpí kořenovými chorobami. Mulčování je vhodné jen tam, kde je půda příliš lehká a rychle vysychá – jinak je lepší nechat povrch půdy volný, aby se přes den prohříval a po dešti rychle osychal. Zálivka je důležitá hlavně do začátku léta; později zaléváme jen při dlouhém suchu a vždy ke kořenům, nikdy přes listy. 
o
Zimní řez se provádí po odeznění nejhorších mrazů. Na loňských postranních výhonech se ponechávají 2–3 očka, protože réva plodí na dvouletém dřevě. Od poloviny července se nové výhony zaštipují několik centimetrů nad hroznem, aby rostlina soustředila sílu do dozrávání. V létě lze postupně odstraňovat listy, které stíní hrozny, čímž se zlepší provzdušnění i vybarvení. Opadané listí je vhodné pravidelně odstraňovat, protože může obsahovat spory plísní a přezimující škůdce. Hnojení má být střídmé – přebytek dusíku vede k bujnému růstu na úkor kvality hroznů. Před rašením lze použít postřik proti roztočům; při výskytu padlí je nutné ošetření vhodným fungicidem. Vosy je vhodné odchytávat do lapačů, aby nepoškodily dozrávající bobule. Supaga lépe snáší chladné a vlhké regiony a odolává teplotám do cca -25 °C, přesto ocení slunné a výhřevné stanoviště.

Poslední revize 06-05-2026

Rhea je moderní slovenská stolní odrůda vinné révy s růžově zbarvenými bobulemi, která na keři působí velmi elegantně. Hrozny jsou středně velké až velké, válcovitě kuželovité, často s menšími křidélky. Bobule mají tenkou, růžovou až růžově červenou slupku, která se na osluněné straně vybarvuje do teplejších tónů. Dužnina je šťavnatá, masitá, s neutrální, čistou chutí bez muškátových či liščích tónů, takže působí velmi univerzálně – neurazí, ale ani nevnucuje výrazné aroma. Semena jsou jen zakrnělá (rudimentární), takže při jídle téměř nepřekážejí a odrůda je v praxi vnímána jako téměř bezsemenná. Keř roste středně bujně, dobře vyzrává dřevo a tvoří pravidelné, vyrovnané úrody, pokud má dostatek slunce a tepla.

Rhea byla vyšlechtěna na Slovensku v roce 1969 ve Výskumnom ústave vinohradníckom a vinárskom (VSSVVM) šlechtitelkou Dorotou Pospíšilovou. Jde o čistou Vitis vinifera subsp. sativa, vzniklou křížením odrůd Chaouch Rozovyi (Ceaush Roz) × Nedeltcheff Magvatlana, tedy dvou východoevropských stolních kultivarů s velkými, atraktivními hrozny. Odrůda má plně doložený rodokmen i SSR markery a je zapsána v evropském katalogu (ochrana od roku 2009). Svým charakterem představuje moderní stolní révu: růžově zbarvené, atraktivní hrozny, téměř bezsemenné bobule, neutrální chuť a spolehlivou plodnost v podmínkách střední Evropy.

Réva potřebuje výhřevné, slunné a vzdušné stanoviště, kde listy po dešti rychle osychají. Nejlépe prospívá na svazích nebo u zdí, které akumulují teplo. Půda má být propustná, středně živná, s reakcí neutrální až mírně zásaditou; kyselé půdy réva nesnáší a na těžkých, zamokřených místech trpí kořenovými chorobami. Mulčování je vhodné jen tam, kde je půda příliš lehká a rychle vysychá – jinak je lepší nechat povrch půdy volný, aby se přes den prohříval a po dešti rychle osychal. Zálivka je důležitá hlavně do začátku léta; později zaléváme jen při dlouhém suchu a vždy ke kořenům, nikdy přes listy. 
o
Zimní řez se provádí po odeznění nejhorších mrazů. Na loňských postranních výhonech se ponechávají 2–3 očka, protože réva plodí na dvouletém dřevě. Od poloviny července se nové výhony zaštipují několik centimetrů nad hroznem, aby rostlina soustředila sílu do dozrávání. V létě lze postupně odstraňovat listy, které stíní hrozny, čímž se zlepší provzdušnění i vybarvení. Opadané listí je vhodné pravidelně odstraňovat, protože může obsahovat spory plísní a přezimující škůdce. Hnojení má být střídmé – přebytek dusíku vede k bujnému růstu na úkor kvality hroznů. Před rašením lze použít postřik proti roztočům; při výskytu padlí je nutné ošetření vhodným fungicidem. Vosy je vhodné odchytávat do lapačů, aby nepoškodily dozrávající bobule. Rhea patří k mezidruhovým křížencům, kteří lépe snáší chladné a vlhké regiony a odolává teplotám do cca -25 °C, přesto ocení slunné a výhřevné stanoviště.

Poslední revize 06-05-2026

Vinná réva Primus působí jako odrůda, která se nesnaží zaujmout efektem, ale spolehlivostí. Bílé hrozny s tenkou slupkou mají čistou, neutrální chuť bez liščích tónů, což je u mezidruhového křížence překvapivě příjemné. Réva roste vyrovnaně, dobře vyzrává dřevo a netrpí přehnanou bujností. Hrozny jsou středně velké a kompaktní, bobule drží pevně a nepraskají. Primus dozrává poměrně brzy, což odpovídá jeho rodičovským liniím a lépe snáší vlhčí podmínky i tlak chorob než čisté Vitis vinifera. V chuti nepřináší aromatické výstřelky, ale spíše čistotu a jednoduchost, která se hodí pro lehká vína nebo jako stolní hrozen s minimem semen.

Odrůdu vyšlechtil Alberto Pirovano (1884–1973) v Itálii roku 1901 křížením Madeleine Royale a Ferdinand de Lesseps, přičemž genetické analýzy později upřesnily, že skutečným mateřským rodičem je Madeleine Angevine. Primus je typickým představitelem rané éry mezidruhových kříženců: spojuje jemnost evropské révy s odolností amerických druhů, má kompletně doložený rodokmen i SSR markery a je registrován v evropském katalogu. Jeho jméno Primus = první odkazuje na ambici stát se předvojem nové generace odrůd, které měly nabídnout stabilitu v době, kdy Evropa hledala cestu z révokazové krize a to se podařilo.

Réva potřebuje výhřevné, slunné a vzdušné stanoviště, kde listy po dešti rychle osychají. Nejlépe prospívá na svazích nebo u zdí, které akumulují teplo. Půda má být propustná, středně živná, s reakcí neutrální až mírně zásaditou; kyselé půdy réva nesnáší a na těžkých, zamokřených místech trpí kořenovými chorobami. Mulčování je vhodné jen tam, kde je půda příliš lehká a rychle vysychá – jinak je lepší nechat povrch půdy volný, aby se přes den prohříval a po dešti rychle osychal. Zálivka je důležitá hlavně do začátku léta; později zaléváme jen při dlouhém suchu a vždy ke kořenům, nikdy přes listy. 
o
Zimní řez se provádí po odeznění nejhorších mrazů. Na loňských postranních výhonech se ponechávají 2–3 očka, protože réva plodí na dvouletém dřevě. Od poloviny července se nové výhony zaštipují několik centimetrů nad hroznem, aby rostlina soustředila sílu do dozrávání. V létě lze postupně odstraňovat listy, které stíní hrozny, čímž se zlepší provzdušnění i vybarvení. Opadané listí je vhodné pravidelně odstraňovat, protože může obsahovat spory plísní a přezimující škůdce. Hnojení má být střídmé – přebytek dusíku vede k bujnému růstu na úkor kvality hroznů. Před rašením lze použít postřik proti roztočům; při výskytu padlí je nutné ošetření vhodným fungicidem. Vosy je vhodné odchytávat do lapačů, aby nepoškodily dozrávající bobule. Primus lépe snáší vlhčí podmínky a má vyšší přirozenou odolnost vůči chorobám, takže vyžaduje méně zásahů proti plísním. Dozrává brzy, proto je vhodné nezaštipovat výhony příliš pozdě, aby nedošlo ke zpomalení zrání. Mrazuvzdornost je mírně vyšší než u klasických evropských odrůd (cca -25 °C), ale stále ocení výhřevné, chráněné stanoviště.

Poslední revize 06-05-2026

Rotundifolium je na první pohled velmi roztomilý keříček. Jedná se o kompaktní, pomalu rostoucí kultivar stálezeleného japonského ptačího zobu se zakulacenými listy, které mu daly odrůdové jméno. Listy jsou neopadavé, malé, kožovité, tmavě zelené, na okrajích mírně zvlněné, s lesklým povrchem. V mládí mají světlejší odstín, později tmavnou do syté zeleně. Rostlina vytváří hustý, pravidelný keř, který si zachovává tvar i bez častého řezu. Kvetení je možné, ale velmi vzácné. Rostlina kvete výrazně méně než základní druh a květy se objevují obvykle jen u starších exemplářů a v omezeném množství; většina pěstitelů se s kvetením v praxi nesetká. Květy jsou bílé, drobné a vonné, objevují se v červnu až červenci. Plody jsou malé, černé, lesklé bobule, které často přetrvávají do zimy.

Díky svému kompaktnímu růstu a hustému olistění je ‘Rotundifolium’ ideální pro nízké živé ploty, lemování cest nebo výsadbu do nádob, které je nutné na zimu uschovat před mrazem ve světlé místnosti. V menších zahradách působí jako stálý zelený prvek, který udržuje strukturu i v zimě. Dobře snáší řez, městské prostředí i sucho a je vhodný i pro tvarované výsadby. V kombinaci s rostlinami jemnějšího habitu (např. azalky, choísie) vytváří výrazný texturový kontrast.

‘Rotundifolium’ je historická zahradní forma japonského ptačího zobu, popsaná již roku 1851 botanickým autorem Blume. Pravděpodobně pochází z Japonska, kde vznikla jako spontánní mutace nebo raná zahradní selekce. V literatuře se objevuje také pod synonymem ‘Coriaceum’. Jde o velmi starý kultivar, jehož přesná šlechtitelská historie se nedochovala.
Stálezelený ptačí zob vyžaduje dobře propustnou, středně živnou půdu a prospívá na slunci i v polostínu; v hlubokém stínu méně kvete a ztrácí kompaktní tvar. Trvale zamokřená, jílovitá nebo jinak nepropustná půda vede k problémům s kořeny a odumírání. Po zakořenění výborně snáší dlouhodobé sucho během sezóny a vysoké letní teploty, naopak v zimě je zvyklý na dostatek srážek, proto v suchých zimách je nutné jej v bezmrazém období jednou za měsíc vydatně zalít. Mulčování kořenové zóny udrží vláhu a chrání před mrazem – doporučujeme bohatý mulč po celý rok. Hnojení není nutné, ale je možné jednou ročně na jaře vyváženým hnojivem. Pro povzbuzení hustoty, tvarování nebo omezení růstu stříhejte po odkvětu nebo pozdě v zimě, nikdy neodstraňujte více než třetinu koruny najednou. Plody a listy jsou mírně toxické, proto zabraňte konzumaci dětmi a zvířaty. Pro živé ploty sázejte 0,6–1,2 m od sebe, pro solitér nebo tvarované prvky ponechte 2–4 m. Odolnost odrůdy Rotundifolium se pohybuje kolem -20 °C a vyžaduje chráněné stanoviště.

Poslední revize 04-05-2026

Plody meruňky Goldrich jsou velké až velmi velké, široce oválné, s hladkou, pevnou slupkou sytě oranžové barvy a jemným červeným líčkem na osluněné straně. Dužnina je oranžová, pevná, středně šťavnatá, s vyváženým poměrem cukrů a kyselin, chuť sladká, osvěžující, lehce kořeněná. Pecka je velká, dobře odlučitelná. Strom roste silně, tvoří rozložitou korunu s dlouhými, silnými výhony a bohatým plodonosným obrostem. Kvete středně pozdě, květy jsou bílé, středně velké. Odrůda je částečně samosprašná, pro plnou násadu vyžaduje opylovače (např. ‘Hargrand’, ‘Harcot’).

‘Goldrich’ byla vyšlechtěna v USA (Washington State University, Pullman) v roce 1969 z křížení ‘Sungold’ × ‘Perfection’. Do evropského sortimentu byla zavedena v 80. letech a dodnes patří mezi nejrozšířenější velkoplodé odrůdy pro tržní produkci. Vyznačuje se vysokou odolností vůči mrazu, zejména dřeva, a dobrou odolností vůči pozdním jarním mrazům, což ji činí vhodnou i pro střední Evropu. Zraje středně raně až středně pozdě, přibližně 7–10 dnů po ‘Velkopavlovické’. Plody jsou velmi atraktivní, pevné, dobře snášejí transport a skladování, proto se často používají pro exportní trh. Chuťově je vyvážená, méně aromatická než u jižních odrůd, ale stabilní a spolehlivá. Pro střední Evropu je ‘Goldrich’ velmi vhodná: dobře snáší zimní mrazy (dřevo až −25 °C), květní pupeny jsou středně odolné (−18 °C), strom má silný růst a vysokou vitalitu. Vyžaduje slunné, teplé stanoviště a propustnou půdu; ve vlhčích polohách může trpět klejotokem. V optimálních podmínkách poskytuje velké, vyrovnané plody s vysokou tržní hodnotou a spolehlivou úrodou.

Meruňka vyžaduje teplé, vzdušné stanoviště s hlubokou, propustnou půdou, protože mnohem lépe snáší krátkodobé sucho než trvalé přemokření, které vede k odumírání kořenů a rakovinovým nekrózám. V prvních letech po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku, později je vhodnější střídmá voda a mulč než přehnané zavlažování. Dusík je u meruněk problematický: podporuje bujný růst, ale zhoršuje vyzrávání dřeva, zvyšuje citlivost k mrazům a podporuje moniliovou hnilobu plodů, proto je lepší doplňovat spíše draslík a hořčík. Řez je nutné vést s rozvahou – meruňka plodí na dvouletém a starším dřevě a nesnáší těžké zimní zásahy do starých větví, zejména za vlhka a chladu, kdy se snadno otevírá cesta rakovinám. Nejlepší je střídmý letní až pozdně letní řez, který udržuje korunu vzdušnou, odstraňuje přetížené nebo křížící se větve a postupně obnovuje plodonosný obrost, ale neměl by se provádět mechanicky každý rok. Velké rány je vhodné dělat jen tehdy, když je to nezbytné – u meruněk neexistuje „omlazovací řez“ v pravém slova smyslu, protože staré dřevo reaguje špatně.
o
Z chorob jsou nejvýznamnější moniliová spála květů a výhonů, moniliová hniloba plodů, rez meruňková a různé formy rakoviny větví a kmene. Moniliová spála napadá květy za chladného, vlhkého počasí, květy zhnědnou a zůstávají viset, výhony zasychají a silně gumují; stejný patogen později způsobuje hnilobu plodů, zejména pokud na stromě zůstávají „mumie“. Rez meruňková vede k předčasnému opadu listů a oslabení stromu. Základem ochrany je hygiena: odstraňovat mumifikované plody, silně napadené větve a nenechávat pod stromem ležet shnilé ovoce. Chemické zásahy mají smysl jen tehdy, když se trefí do rizikových období – vlhké jaro v době květu a období před sklizní – jinak je lepší nechat strom být a nesnažit se řešit každou skvrnu. Meruňka je krátkověká jádrovina: v dobrých podmínkách se může dožít 40–50 let, ale období skutečně kvalitní, pravidelné plodnosti trvá obvykle 15–25 let. Starší stromy mají větší výkyvy v úrodě, častěji odumírají větve a roste náchylnost k rakovinám; v určitém bodě je rozumnější vysadit nový strom než se snažit udržet přestárlý jedinec. Evropské meruňky mají obecně dobrou mrazuvzdornost ve dřevě do min. –25 °C, ale mezi odrůdami jsou výrazné rozdíly. Goldrich odolává ve dřevě teplotám kolem –25 °C.

Poslední revize 03-05-2026

Plody meruňky Rouge du Roussillon jsou malé až středně velké (35–55 mm v průměru), kulaté až mírně oválné, se sytě oranžovou základní barvou a jemnými červenými tečkami či líčkem, které pokrývá část povrchu. Slupka je tenká, jemně sametová, dužnina měkká, šťavnatá, velmi aromatická, s vysokým obsahem cukrů: nad 12 °Brix a nízkou kyselostí. Chuť je sladká, plná, s tóny broskve a nektarinky, typická pro roussillonské meruňky. Pecka je malá, dobře odlučitelná. Strom roste středně silně, tvoří rozložitou korunu s bohatým obrostem na krátkých větévkách. Kvete raně, květy jsou bílé až narůžovělé, středně velké. Odrůda je samosprašná, ale přítomnost dalších meruněk zlepšuje násadu.

‘Rouge du Roussillon’ je tradiční regionální odrůda pěstovaná v jihofrancouzském Roussillonu již od 19. století – první písemné zmínky pocházejí z roku 1825. V polovině 20. století tvořila dvě třetiny všech meruněk v regionu, než ji postupně vytlačily moderní odrůdy s většími plody.  Dnes je součástí chráněného označení původu AOP „Abricots Rouges du Roussillon“, které zahrnuje i odrůdy Aviéra, Royal Roussillon a Avikandi. Odrůda je velmi raná, sklízí se od konce června do začátku července. Díky jemné dužnině a vysoké aromatičnosti je ideální pro čerstvou konzumaci, džemy a cukrářské využití. Plody se sklízí ručně při plné zralosti, protože jsou měkké a citlivé na otlak. Pro střední Evropu je vhodná pouze do nejteplejších oblastí, s dlouhým létem a chráněnými polohami. Mrazuvzdornost dřeva je střední (-20 až -22°C). V chladnějších oblastech trpí nepravidelnou násadou a slabším vybarvením. V optimálních podmínkách však poskytuje výjimečně aromatické, sladké plody s charakteristickým červeným tečkováním, které ji činí jednou z nejpůvabnějších historických meruněk Středomoří.

Meruňka vyžaduje teplé, vzdušné stanoviště s hlubokou, propustnou půdou, protože mnohem lépe snáší krátkodobé sucho než trvalé přemokření, které vede k odumírání kořenů a rakovinovým nekrózám. V prvních letech po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku, později je vhodnější střídmá voda a mulč než přehnané zavlažování. Dusík je u meruněk problematický: podporuje bujný růst, ale zhoršuje vyzrávání dřeva, zvyšuje citlivost k mrazům a podporuje moniliovou hnilobu plodů, proto je lepší doplňovat spíše draslík a hořčík. Řez je nutné vést s rozvahou – meruňka plodí na dvouletém a starším dřevě a nesnáší těžké zimní zásahy do starých větví, zejména za vlhka a chladu, kdy se snadno otevírá cesta rakovinám. Nejlepší je střídmý letní až pozdně letní řez, který udržuje korunu vzdušnou, odstraňuje přetížené nebo křížící se větve a postupně obnovuje plodonosný obrost, ale neměl by se provádět mechanicky každý rok. Velké rány je vhodné dělat jen tehdy, když je to nezbytné – u meruněk neexistuje „omlazovací řez“ v pravém slova smyslu, protože staré dřevo reaguje špatně.
o
Z chorob jsou nejvýznamnější moniliová spála květů a výhonů, moniliová hniloba plodů, rez meruňková a různé formy rakoviny větví a kmene. Moniliová spála napadá květy za chladného, vlhkého počasí, květy zhnědnou a zůstávají viset, výhony zasychají a silně gumují; stejný patogen později způsobuje hnilobu plodů, zejména pokud na stromě zůstávají „mumie“. Rez meruňková vede k předčasnému opadu listů a oslabení stromu. Základem ochrany je hygiena: odstraňovat mumifikované plody, silně napadené větve a nenechávat pod stromem ležet shnilé ovoce. Chemické zásahy mají smysl jen tehdy, když se trefí do rizikových období – vlhké jaro v době květu a období před sklizní – jinak je lepší nechat strom být a nesnažit se řešit každou skvrnu. Meruňka je krátkověká jádrovina: v dobrých podmínkách se může dožít 40–50 let, ale období skutečně kvalitní, pravidelné plodnosti trvá obvykle 15–25 let. Starší stromy mají větší výkyvy v úrodě, častěji odumírají větve a roste náchylnost k rakovinám; v určitém bodě je rozumnější vysadit nový strom než se snažit udržet přestárlý jedinec. Evropské meruňky mají obecně dobrou mrazuvzdornost ve dřevě do min. –25 °C, ale mezi odrůdami jsou výrazné rozdíly. Rouge du Roussillon odolává ve dřevě teplotám kolem –22 °C.

Poslední revize 03-05-2026

Meruňka Farbaly tvoří středně velké až velké, široce oválné plody se sytě oranžovou slupkou a výrazným, rovnoměrným červeným líčkem, které může pokrývat až polovinu povrchu. Slupka je jemně sametová, pevnější, dobře snáší manipulaci a transport. Dužnina je oranžová, pevná, velmi šťavnatá, s vysokým obsahem cukrů a výrazně aromatickou, sladce kořeněnou chutí, která je pro tuto odrůdu typická. Pecka je středně velká, dobře odlučitelná. Strom roste středně silně, tvoří široce rozložitou, dobře větvenou korunu s bohatým plodonosným obrostem na krátkých větévkách. Letorosty jsou rovné, středně silné, s hladkou oranžově hnědou kůrou. Listy jsou široce vejčité, sytě zelené, na delších řapících, s jemně pilovitým okrajem. Kvete středně brzy, květy jsou bílé až lehce narůžovělé, středně velké, s výraznými prašníky. Odrůda je funkčně samosprašná, ale přítomnost dalších meruněk zlepšuje násadu a velikost plodů.

‘Farbaly’ je moderní francouzská odrůda pocházející ze šlechtitelského programu NEWCOT, zaměřeného na dvoubarevné, kvalitní a spolehlivě plodící meruňky pro teplejší oblasti Evropy. Autorkou je Marie‑France Bois a do evropského sortimentu ji uvedla společnost I.P.S. Montélimar. Pěstuje se od roku 2008–2010; přesné rodičovství nebylo zveřejněno. Zraje krátce po nejranějších typech, jako je Early Orange nebo Luizet, ale nabízí větší, sytěji zbarvené plody s výrazným červeným líčkem a vyšším obsahem cukrů. Oproti klasickým evropským odrůdám typu Velkopavlovická je ranější, barevnější a sladší, ale vyžaduje teplejší stanoviště, aby plně rozvinula chuť a velikost plodů. V chladnějších oblastech může trpět nepravidelnou násadou, slabším vybarvením a nižší cukernatostí, protože její ranost a kvalita jsou výrazně závislé na teplotě a intenzitě slunce. V optimálních podmínkách však patří k nejatraktivnějším raným meruňkám současného sortimentu.

Meruňka vyžaduje teplé, vzdušné stanoviště s hlubokou, propustnou půdou, protože mnohem lépe snáší krátkodobé sucho než trvalé přemokření, které vede k odumírání kořenů a rakovinovým nekrózám. V prvních letech po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku, později je vhodnější střídmá voda a mulč než přehnané zavlažování. Dusík je u meruněk problematický: podporuje bujný růst, ale zhoršuje vyzrávání dřeva, zvyšuje citlivost k mrazům a podporuje moniliovou hnilobu plodů, proto je lepší doplňovat spíše draslík a hořčík. Řez je nutné vést s rozvahou – meruňka plodí na dvouletém a starším dřevě a nesnáší těžké zimní zásahy do starých větví, zejména za vlhka a chladu, kdy se snadno otevírá cesta rakovinám. Nejlepší je střídmý letní až pozdně letní řez, který udržuje korunu vzdušnou, odstraňuje přetížené nebo křížící se větve a postupně obnovuje plodonosný obrost, ale neměl by se provádět mechanicky každý rok. Velké rány je vhodné dělat jen tehdy, když je to nezbytné – u meruněk neexistuje „omlazovací řez“ v pravém slova smyslu, protože staré dřevo reaguje špatně.
o
Z chorob jsou nejvýznamnější moniliová spála květů a výhonů, moniliová hniloba plodů, rez meruňková a různé formy rakoviny větví a kmene. Moniliová spála napadá květy za chladného, vlhkého počasí, květy zhnědnou a zůstávají viset, výhony zasychají a silně gumují; stejný patogen později způsobuje hnilobu plodů, zejména pokud na stromě zůstávají „mumie“. Rez meruňková vede k předčasnému opadu listů a oslabení stromu. Základem ochrany je hygiena: odstraňovat mumifikované plody, silně napadené větve a nenechávat pod stromem ležet shnilé ovoce. Chemické zásahy mají smysl jen tehdy, když se trefí do rizikových období – vlhké jaro v době květu a období před sklizní – jinak je lepší nechat strom být a nesnažit se řešit každou skvrnu. Meruňka je krátkověká jádrovina: v dobrých podmínkách se může dožít 40–50 let, ale období skutečně kvalitní, pravidelné plodnosti trvá obvykle 15–25 let. Starší stromy mají větší výkyvy v úrodě, častěji odumírají větve a roste náchylnost k rakovinám; v určitém bodě je rozumnější vysadit nový strom než se snažit udržet přestárlý jedinec. Evropské meruňky mají obecně dobrou mrazuvzdornost ve dřevě do min. –25 °C, ale mezi odrůdami jsou výrazné rozdíly. Farbaly odolává ve dřevě teplotám kolem –22 °C.

Poslední revize 03-05-2026

Meruňka Mombacher Frühe tvoří středně velké, kulaté až lehce zploštělé plody se žlutooranžovou slupkou a jemným červeným líčkem na osluněné straně; povrch je jemně sametový a dužnina oranžová, šťavnatá, jemná, dobře odlučitelná od pecky, s vyváženou, aromatickou chutí. Strom roste středně silně až silně, tvoří široce rozložitou korunu s hustým plodonosným obrostem na krátkých větévkách. Letorosty jsou rovné, středně silné, s hladkou světle hnědou kůrou, která v dospělosti tmavne. Listy jsou široce vejčité, sytě zelené, na dlouhých, často lehce načervenalých řapících, s jemně pilovitým okrajem. Kvete velmi brzy, květy jsou bílé až lehce narůžovělé, středně velké, s červenavými kališními lístky a výraznými prašníky. Odrůda se chová jako funkčně samosprašná, ale přítomnost dalších meruněk zlepšuje násadu.

‘Mombacher Frühe’ pochází z německého Mombachu u Mohuče a patří mezi nejranější evropské meruňky – zraje výrazně dříve než klasické odrůdy typu Velkopavlovická či Bergeron, časově se blíží nejranějším typům jako Early Orange, ale je aromatičtější a jemnější v dužnině. Kvetením patří k úplně prvním, podobně jako Harcot, ale na rozdíl od něj má menší plody a tradičnější evropský charakter chuti. Je ceněna pro velmi raný vstup do sklizně, pravidelnost plodnosti v teplých oblastech a příjemnou, klasicky meruňkovou chuť. Pěstitelé ji doporučují jako typickou „sezónní“ meruňku pro čerstvou konzumaci i zpracování – zejména na kompoty, džemy, povidla a pálenku – a jako odrůdu, která dokáže zaplnit mezeru před hlavním meruňkovým sortimentem. Citlivost na pozdní mráz je shodná jako u většiny ostatních odrůd.

Meruňka vyžaduje teplé, vzdušné stanoviště s hlubokou, propustnou půdou, protože mnohem lépe snáší krátkodobé sucho než trvalé přemokření, které vede k odumírání kořenů a rakovinovým nekrózám. V prvních letech po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku, později je vhodnější střídmá voda a mulč než přehnané zavlažování. Dusík je u meruněk problematický: podporuje bujný růst, ale zhoršuje vyzrávání dřeva, zvyšuje citlivost k mrazům a podporuje moniliovou hnilobu plodů, proto je lepší doplňovat spíše draslík a hořčík. Řez je nutné vést s rozvahou – meruňka plodí na dvouletém a starším dřevě a nesnáší těžké zimní zásahy do starých větví, zejména za vlhka a chladu, kdy se snadno otevírá cesta rakovinám. Nejlepší je střídmý letní až pozdně letní řez, který udržuje korunu vzdušnou, odstraňuje přetížené nebo křížící se větve a postupně obnovuje plodonosný obrost, ale neměl by se provádět mechanicky každý rok. Velké rány je vhodné dělat jen tehdy, když je to nezbytné – u meruněk neexistuje „omlazovací řez“ v pravém slova smyslu, protože staré dřevo reaguje špatně.
*
Z chorob jsou nejvýznamnější moniliová spála květů a výhonů, moniliová hniloba plodů, rez meruňková a různé formy rakoviny větví a kmene. Moniliová spála napadá květy za chladného, vlhkého počasí, květy zhnědnou a zůstávají viset, výhony zasychají a silně gumují; stejný patogen později způsobuje hnilobu plodů, zejména pokud na stromě zůstávají „mumie“. Rez meruňková vede k předčasnému opadu listů a oslabení stromu. Základem ochrany je hygiena: odstraňovat mumifikované plody, silně napadené větve a nenechávat pod stromem ležet shnilé ovoce. Chemické zásahy mají smysl jen tehdy, když se trefí do rizikových období – vlhké jaro v době květu a období před sklizní – jinak je lepší nechat strom být a nesnažit se řešit každou skvrnu. Meruňka je krátkověká jádrovina: v dobrých podmínkách se může dožít 40–50 let, ale období skutečně kvalitní, pravidelné plodnosti trvá obvykle 15–25 let. Starší stromy mají větší výkyvy v úrodě, častěji odumírají větve a roste náchylnost k rakovinám; v určitém bodě je rozumnější vysadit nový strom než se snažit udržet přestárlý jedinec. Evropské meruňky mají obecně dobrou mrazuvzdornost ve dřevě do min. –25 °C, ale mezi odrůdami jsou výrazné rozdíly. Mombacher Frühe odolává teplotám kolem –25 °C bez problémů a krátkodobě snese i pokles o několik stupňů níže.

Poslední revize 03-05-2026

Barvu poupat mitrovničky Pink Skyrocket její šlechtitel Dan Heims z americké školky Terra Nova popisuje jako krevetově růžovou – a má pravdu. A nejspíš aby odrůdě dodal drama, nazval ji růžová raketa, protože se tyčí k nebi jako střela ohňostroje, která zjara exploduje zářivou barvou na pozadí atraktivního listí. Jednotlivé květy jsou maličké, hvězdicovité a po úplném otevření téměř bílé, což dodává dynamiku celému květenství, které působí jako úzký, špičatý klas.

Listy jsou hluboce vykrajované, na jaře světle zelené s výraznou žilnatinou tmavě vínové barvy. Během sezóny tmavnou a často získávají purpurové až bronzové odstíny, které se zvýrazňují na podzim. Rostlina tvoří kompaktní, pravidelný, mírně klenutý trs s listy těsně nad zemí. V listu dorůstá přibližně 15–20 cm, květní stonky vystupují do výšky kolem 25–30 cm, takže květy působí nad olistěním lehce a vzdušně. Habit je stabilní, bez tendence k agresivnímu rozrůstání. Odrůda je chráněna patenty PP13,382 (USA – 2002) a 13697 (EU – 2004).

Hybridní mitrovničky patří mezi nejspolehlivější trvalky do polostínu a stínu, protože vycházejí z lesních druhů, které přirozeně rostou pod korunami stromů a podél vlhkých potoků. Nejlépe prospívají na stanovišti s rozptýleným nebo ranním sluncem a odpoledním stínem, případně v celodenním přirozeném šeru. V hlubokém stínu sice přežijí, ale méně kvetou a kresba listů může být méně výrazná. Půda by měla být vláčná, humózní a trvale mírně vlhká, nikdy však rozbahněná. Nesnášejí dlouhodobé sucho, ale nevyžadují pravidelnou zálivku – stačí, aby půda nevysychala do prachu. I když jsou jejich listy často stálezelené až poloopadavé, po zimě bývají unavené a doporučujeme je všechny ostříhat co nejdříve před rašením květních stonků. Mitrovničky se výborně hodí jako podsadbová trvalka pod keře a stromy, do stinných záhonů, přírodních lesních partií, k lemování cest nebo do smíšených výsadeb. Hnojení kompostem nebo listovkou podpoří bohatost kvetení i velikost listů. Jsou odolné vůči chorobám i škůdcům, pouze v těžkých, přemokřených půdách mohou trpět hnilobou kořenů. V nádobách prospívají dobře, pokud mají stín a pravidelnou zálivku. Mrazuvzdorné přibližně do –34 až –40 °C podle původu hybridní linie.

Poslední revize 27-04-2026

Mitrovnička Spring Symphony vás uchvátí svou něžností a bohatým kvetením, jakmile v dubnu otevře svá klasovitá květenství, která botanicky nejsou klasy 😉. Se zaslouženou dávkou poetiky působí jako lehká jarní mlha s růžovým nádechem, která se vznese nad listy ještě dřív, než si člověk uvědomí, že zima opravdu skončila. Rostlina tvoří kompaktní, pravidelný trs hluboce laločnatých, světle zelených listů se širokými, tmavě mahagonovými žilkami, které vypadají jako ručně malované. Právě tento kontrast dodává rostlině celoroční dekorativnost, protože kresba zůstává patrná i mimo dobu květu. Květy se objevují s příchodem opravdu teplých dnů jara, většinou v polovině dubna, a jsou uskupeny do vzpřímených hroznů drobných, hvězdicovitých bílých květů, které se otevírají z růžových poupátek postupně odspodu nahoru.

Růst je přirozeně kompaktní, bez tendence k nekontrolovanému rozrůstání, což je rozdíl oproti některým botanickým druhům, které mohou tvořit stolony a rychle obsazovat prostor. ‘Spring Symphony’ drží tvar, tvoří hustý, ale neagresivní trs a díky tomu se hodí i do menších zahrad nebo k podsadbě pod keře. Oproti původním druhům má výraznější kresbu listů, delší dobu kvetení a celkově jemnější, kultivovanější vzhled. Její původ je spojen se šlechtitelským programem Terra Nova Nurseries vedeným Danielem M. Heimsem — šlechtitelem, autorem patentu a zároveň spoluzakladatelem a prezidentem Terra Nova, jedné z nejvýznamnějších amerických školek zaměřených na moderní trvalky. Rostlina získala tyto patenty: PP12,397 (USA – 2002) a 11333 (EU – 2003).

Hybridní mitrovničky patří mezi nejspolehlivější trvalky do polostínu a stínu, protože vycházejí z lesních druhů, které přirozeně rostou pod korunami stromů a podél vlhkých potoků. Nejlépe prospívají na stanovišti s rozptýleným nebo ranním sluncem a odpoledním stínem, případně v celodenním přirozeném šeru. V hlubokém stínu sice přežijí, ale méně kvetou a kresba listů může být méně výrazná. Půda by měla být vláčná, humózní a trvale mírně vlhká, nikdy však rozbahněná. Nesnášejí dlouhodobé sucho, ale nevyžadují pravidelnou zálivku – stačí, aby půda nevysychala do prachu. I když jsou jejich listy často stálezelené až poloopadavé, po zimě bývají unavené a doporučujeme je všechny ostříhat co nejdříve před rašením květních stonků. Mitrovničky se výborně hodí jako podsadbová trvalka pod keře a stromy, do stinných záhonů, přírodních lesních partií, k lemování cest nebo do smíšených výsadeb. Hnojení kompostem nebo listovkou podpoří bohatost kvetení i velikost listů. Jsou odolné vůči chorobám i škůdcům, pouze v těžkých, přemokřených půdách mohou trpět hnilobou kořenů. V nádobách prospívají dobře, pokud mají stín a pravidelnou zálivku. Mrazuvzdorné přibližně do –34 až –40 °C podle původu hybridní linie.

Poslední revize 27-04-2026

Old Gold patří k těm méně obvyklým huseníkům, které nepěstujeme kvůli jarnímu květu, přestože kvést umí a bohatě, ale především kvůli listům, jejichž barevnost nabízí atraktivitu po celý rok. Vytváří nízké, kompaktní trsy pevně přitisklé k podkladu, takže působí jako drobné sluneční ostrůvky kolem kamenů či ve štěrku. Stálezelené listy jsou svěže zelené uprostřed a nesou tučný, máslově nažloutlý okraj. Jejich tvar je zvláštní – jsou typicky úzce kopinaté – zakončené špičkou, ale ne všechny; některé listy jsou úzce obvejčité – zakončené dokonale dokulata. Jsou pevné, při okrajích jemně chlupaté a spíše lesklé. Květy jsou čistě bílé a objevují se brzy na jaře na vrcholech asi 20 cm vysokých, tenkých stvolů. Jsou uskupené ve vrcholovém hroznu, ale na první pohled připomínají protáhlé laty. Barevnost listů je stabilní a nestává se, že by listy reverzovaly k čistě zelené barvě. Přesný rok introdukce ani jméno šlechtitele jsme nedohledali, ale v zahradnických katalozích se objevuje od 80. let 20. století. 

Huseník Ferdinanda Koburského patří mezi vysokohorské druhy, které vyžadují především dokonale propustné, štěrkovité stanoviště a nesnášejí zimní přemokření. Nejlépe roste na plném slunci v chudém, minerálním substrátu s vysokým podílem drti nebo hrubého štěrku, kde voda rychle odtéká a kořeny nezůstávají dlouho ve vlhku. V těžších nebo úrodných půdách ztrácí kompaktní tvar a může postupně odcházet, zejména po vlhkých zimách. Vhodné je mírné vyvýšení nad okolní terén, suchá zídka nebo štěrkový záhon, kde proudí vzduch a povrch rychle osychá. Zálivku potřebuje jen minimální, spíše v prvním roce po výsadbě; později je spolehlivě odolný vůči suchu. Hnojení není nutné a spíše škodí, protože podporuje příliš bujný růst na úkor kompaktního habitu. V ideálních podmínkách je schopen zvládnout přinejmenším -27 °C.

Poslední revize 26-04-2026

Amazing Grace je oblíbená varieta půdopokryvné plamenky, která se v zahraničních katalozích objevuje nejpozději od 90. let 20. století. I když bez uvedeného šlechtitele, dodnes patří k nejoblíbenějším bílým kultivarům. Její květy jsou sněhově bílé s výrazným purpurově růžovým očkem, které při pohledu zblízka vytváří jemný dvoubarevný efekt, aniž by narušovalo její čistotu, měkkost a harmonii. Kvete od poloviny dubna do května a tvoří husté, stálezelené koberce s kompaktním růstem bez vybočujících větviček. Stálezelené listy jsou úzké až jehličkovité, středně až světle zelené, takže trs působí upraveně i mimo sezónu.

Optimistický zjev a barevná čistota květů nejspíše přiměly neznámého šlechtitele pojmenovat rostlinu po starší, dnes již ikonické duchovní písni Amazing Grace – Úžasná milost. Je to hymnus, jehož význam dávno přesáhl náboženský rámec: vznikl v Anglii, ale hluboce zakořenil v afroamerické kultuře v USA, protože témata pokání, bolesti a naděje silně rezonovala s historií zotročených lidí. Právě černošské sbory mu daly podobu, kterou dnes známe – emotivní, hlubokou a spojenou s lidskou důstojností a osvobozením. Píseň nabízí naději a světlo stejně jako tato nádherná plamenka.

Plamenky potřebují plné slunce a dobře propustnou, spíše chudší půdu. Po zakořenění snášejí dlouhá sucha, výborně zvládají horká, spalující léta a nevyžadují pravidelné hnojení. Na pH nejsou vybíravé. Rostou do stran jako nízké půdopokryvné trvalky, takže je praktické zakrýt okolní půdu mulčovací textilií, aby skrz kvetoucí polštáře neprorůstaly trávy a plevely. Po odkvětu je vhodné rostliny lehce sestřihnout – klidně nůžkami nebo „sekačkovým“ způsobem – což udrží kompaktní tvar a zabrání vyholování uprostřed trsu. Jsou mimořádně mrazuvzdorné, přibližně do −45 °C, a dobře prospívají i v korytech a venkovních nádobách.

Poslední revize 24-04-2026

FABULOUS™ DARK ROSE EYE je asi nejsytější růžově kvetoucí odrůda půdopokryvné plamenky ze série FABULOUS™. Tvoří souvislé, velmi husté koberce, které jsou stálezelené a drží si kompaktní tvar „bez tykadel“ po celý rok. Listy jsou úzké až jehličkovité, středně až světle zelené, takže i mimo sezónu působí trs čistě a upraveně. Květy mají jasně růžovou barvu a typické vykrojené okvětní lístky, díky nimž každý květ vypadá jako malá hvězdička. Střed zdobí malé, výrazně purpurové očko kolem hrdla. Kvetení je překvapivě dlouhé – a nutno říct, že takhle dlouho kvetoucí plamenku jsme ještě neviděli. Až do konce června byla tu a tam posetá pěknými kvítky, i když hlavní vlna proběhla v květnu.

Odrůdu vytvořil Tobias M. Braeunig a pochází ze série FABULOUS™ nizozemské firmy Florensis. Byla vytvořena pro profesionální i hobby pěstitele, kteří potřebují kompaktní, jednotné rostliny s dlouhým kvetením a stabilní barvou. 

Plamenky potřebují plné slunce a dobře propustnou, spíše chudší půdu. Po zakořenění snášejí dlouhá sucha, výborně zvládají horká, spalující léta a nevyžadují pravidelné hnojení. Na pH nejsou vybíravé. Rostou do stran jako nízké půdopokryvné trvalky, takže je praktické zakrýt okolní půdu mulčovací textilií, aby skrz kvetoucí polštáře neprorůstaly trávy a plevely. Po odkvětu je vhodné rostliny lehce sestřihnout – klidně nůžkami nebo „sekačkovým“ způsobem – což udrží kompaktní tvar a zabrání vyholování uprostřed trsu. Jsou mimořádně mrazuvzdorné, přibližně do −45 °C, a dobře prospívají i v korytech a venkovních nádobách.

Poslední revize 24-04-2026

FABULOUS™ BLUE DARK CENTRE je světle fialová odrůda půdopokryvné plamenky ze série FABULOUS™. Květy mají typické vykrojené okvětní lístky, díky nimž každý květ vypadá jako malá hvězdička. Střed zdobí nápadné, tmavě levandulově fialové oko kolem hrdla se zlatožlutými tyčinkami. Tvoří souvislé, velmi husté koberce, které jsou stálezelené a drží si kompaktní tvar „bez tykadel“ po celý rok. Listy jsou úzké až jehličkovité, středně až světle zelené, takže i mimo sezónu působí trs čistě a upraveně. Kvetení je překvapivě dlouhé – a nutno říct, že takhle dlouho kvetoucí plamenku jsme ještě neviděli. Až do konce června byla tu a tam posetá pěknými kvítky, i když hlavní vlna proběhla v květnu.

Odrůdu vytvořil Tobias M. Braeunig a pochází ze série FABULOUS™ nizozemské firmy Florensis. Byla vytvořena pro profesionální i hobby pěstitele, kteří potřebují kompaktní, jednotné rostliny s dlouhým kvetením a stabilní barvou. Je chráněná evropskými právy PBR č. 56203 z roku 2020.

Plamenky potřebují plné slunce a dobře propustnou, spíše chudší půdu. Po zakořenění snášejí dlouhá sucha, výborně zvládají horká, spalující léta a nevyžadují pravidelné hnojení. Na pH nejsou vybíravé. Rostou do stran jako nízké půdopokryvné trvalky, takže je praktické zakrýt okolní půdu mulčovací textilií, aby skrz kvetoucí polštáře neprorůstaly trávy a plevely. Po odkvětu je vhodné rostliny lehce sestřihnout – klidně nůžkami nebo „sekačkovým“ způsobem – což udrží kompaktní tvar a zabrání vyholování uprostřed trsu. Jsou mimořádně mrazuvzdorné, přibližně do −45 °C, a dobře prospívají i v korytech a venkovních nádobách.

Poslední revize 24-04-2026

Condo  
Condo je úzce rostoucí, vzpřímená odrůda s kompaktní korunou, která si dlouho udržuje štíhlý tvar a jen málo větví. Plody jsou středně velké až větší, zelenožluté s jemným líčkem, šťavnaté, sladké a aromatické, chuťově blízké odrůdě Conference, ze které vznikla křížením s odrůdou Doyenné du Comice. Dozrává koncem září a je částečně samosprašná, takže dokáže nasadit plody i bez opylovače, ale pro bohatou úrodu je vhodný opylovač. Při správném skladování vydrží do listopadu, někdy i déle.

Saphira  
Saphira tvoří velmi štíhlý, elegantní stromek s minimem bočních větví, takže působí nejvíce „sloupovitě“ ze všech tří odrůd. Plody jsou středně velké, žlutozelené, s jemnou sladce navinulou chutí a šťavnatou dužninou. Dozrává brzy, obvykle v první polovině září, a je cizosprašná, ale v malých zahradách často nasazuje alespoň omezené množství plodů i bez opylovače. Ke skladování se hodí jen krátkodobě, zpravidla do října.

Decora  
Decora má úzce vzpřímený růst, ale vytváří o něco bohatší obrost než například Condo nebo Saphira, takže působí plnějším dojmem. Pochází z křížení Conference × Clappova. Plody jsou středně velké, žlutozelené s jemným červeným líčkem, sladké, měkké a velmi šťavnaté, ideální k přímé konzumaci. Sklízí se v polovině září a je cizosprašná, přičemž bez opylovače obvykle vytvoří jen omezené množství plodů. Skladovatelnost je kratší, většinou do října, ale v chladu vydrží o něco déle.

Úzce rostoucí hrušně jsou ideální volbou pro malé zahrady, úzké prostory, předzahrádky i moderní městské výsadby, kde je potřeba zachovat vzdušnost a světlo. Díky štíhlému, vzpřímenému růstu je lze vysazovat v menších rozestupech nebo vést podél plotů a stěn, aniž by zabíraly mnoho místa. Nejlépe prospívají na slunném stanovišti s propustnou, živnou půdou, kde rychle vstupují do plodnosti a udržují si kompaktní habitus. Vhodné jsou i pro pěstování ve větších nádobách, pokud mají pravidelnou zálivku a hnojení, což z nich činí atraktivní volbu pro terasy, balkóny a dvorky. Díky své úzké koruně se dobře kombinují s jinými ovocnými dřevinami a lze je využít i jako vertikální prvek v okrasné zahradě.

Úzce rostoucí hrušně vyžadují pravidelnou, ale mírnou péči, která pomáhá udržet jejich štíhlý tvar a podporuje tvorbu plodonosného obrostu. Základem je kontrola tvorby delších postranních výhonů a v případě jejich výskytu letní řez, při němž se tyto výhony zkracují na 2–3 očka, aby koruna zůstala úzká a světelně prostupná. Stromky potřebují pravidelnou zálivku v prvních letech po výsadbě a během suchých období, protože úzký růst často znamená menší kořenový objem. Hnojení se provádí střídmě, ideálně kompostem nebo pomalu rozpustnými hnojivy, aby se podpořila plodnost, nikoli příliš bujný růst. Vždy je vhodné řídit se popisem konkrétní odrůdy, zejména pokud jde o samosprašnost či potřebu opylovače; v malých zahradách však obvykle postačí i blízké stromy v sousedství nebo omezená vlastní samosprašnost, která zajistí alespoň základní úrodu. Mrazuvzdorné jsou přibližně do –34 °C.

Poslední revize 18-04-2026

Lomikámen TOURAN™ PINK je moderní kultivar ze série TOURAN™, kterou vytvořil nizozemský šlechtitel Martien Everett Gutter a kterou na trh uvádí společnost Syngenta Flowers. Tato odrůda byla vybrána jako kompaktní, rovnoměrně rostoucí forma s bohatým jarním kvetením ve vesele růžové barvě – není ani křiklavá, ani mdlá, prostě pěkně růžová. Tvoří nízké, pevné bochánky drobných růžic, jejichž listy jsou jemně laločnaté, sytě až svěže zelené, stálezelené a působí téměř mechovým dojmem. Při dotyku překvapí pružností a hustotou, takže porost nepůsobí křehce ani v zimě. Odrůda je stejně jako i ostatní v celé sérii ceněná pro svou uniformitu, stabilní růst a spolehlivou vitalitu. Je chráněna evropskými právy č. 39489 z roku 2015.

TOURAN PINK nejlépe vynikne tam, kde je potřeba jemná struktura a jarní barva na malém prostoru. Dokáže zaplnit úzké spáry mezi kameny, vytvořit měkký přechod mezi trvalkami a kamenem nebo zjemnit okraj záhonu, aniž by působila rušivě. V polštářových výsadbách dodává kompozici rytmus díky svému pravidelnému růstu a jemné textuře listů. Dobře se kombinuje s rostlinami, které mají výraznější listy nebo jinou dynamiku růstu – například se světlomilnými dlužichami, zvonečky a jinými drobnými trvalkami, které podobně jako lomikámen nemají rády úplné vyschnutí. V polostinných zákoutích dokáže dodat svěžest a jemné světlo, které se v jarních měsících odráží od růžových květů.

Hybridy lomikamenu Arendsova mají společné nároky, které vycházejí z jejich horského původu. Nejlépe prospívají v polostínu nebo na světlém stanovišti chráněném před prudkým poledním sluncem. Vyžadují chladnější, humózní a mírně vlhkou půdu, která však musí být velmi dobře propustná – trvalé zamokření je pro ně největším rizikem stejně jako trvalé skalkové sucho. Ideální je směs zahradní zeminy s jemným štěrkem nebo hrubším pískem. V období růstu občas potřebují střídmě zalít během suchých období, aby půda nikdy zcela nevyschla, ale zároveň nezůstávala mokrá. Hnojení stačí minimální, jednou na jaře lehkou dávkou kompostu nebo slabého hnojiva pro skalničky. Po odkvětu je vhodné odstranit květní stvoly, aby rostlina udržela kompaktní tvar. U starších trsů je běžné, že se postupně otevírá a hnědne střed – jde o přirozený růstový cyklus růžic, který se zrychluje při nadměrné vlhkosti nebo špatné cirkulaci vzduchu, takže je vhodné dbát na velmi propustnou půdu a zálivku ke kořenům, nikoli přes listy. Mrazuvzdornost se u této skupiny obvykle pohybuje kolem –34 °C, což zajišťuje bezproblémové přezimování i v chladnějších oblastech. Nevhodné jsou však koryta a květináče, protože v nich dochází k rychlému přehřívání a k zimnímu přemokření, které lomikameny špatně snášejí.

Poslední revize 13-04-2026

Traveller je půvabně převislou formou zmarliky kanadské, která na rozdíl od drobnější a ikonické ‘Lavender Twist’ působí vzdušněji, stromověji a s větší elegancí v linii větví. Koruna splývá v dlouhých, měkce zalomených liniích, takže se výhony nehroutí do hustého klubka, ale volně padají a i starší rostlina si zachovává lehkost a jemný pocit pohybu. Opadavé listy raší na jaře v teplých odstínech zelené, místy s měděným nádechem, brzy se rozvíjejí do široce srdčitého tvaru a dosahují střední velikosti pro zmarliky, obvykle 7 až 10 cm v průměru. Mají pevnou, kožovitou texturu a nápadně lesklý povrch, což je charakteristický znak texaské linie Cercis canadensis var. texensis. Barva zůstává stabilní i v létě a listy jsou méně náchylné k povadání v horku. Oproti ‘Lavender Twist’ jsou o něco menší, pevnější a s výraznějším leskem, který dobře vyniká i v polostínu.

Zmarlika kanadská je ceněná pro své jarní kvetení na holém dřevě a ‘Traveller’ tento efekt podtrhuje otevřenější korunou. Drobné, bobovité květy ve svítivě růžových odstínech s nádechem lila vytvářejí kolem větví jemný závoj, který působí lehce a přirozeně. Odlišné architektury stromu a vyšší odolnosti vůči letním teplotám si všiml Tim Brotzman ze školky Brotzman’s Nursery v Ohiu, proto tuto formu vybral jako samostatnou selekci a v roce 2003 ji uvedl do kultury. Pojmenoval ji ‘Traveller’ – ‘Cestovatel’; oficiální výklad názvu nebyl publikován, ale vzhledem k lehce splývavému, plynulému charakteru větví lze předpokládat, že může odkazovat na dojem pohybu, který je pro tuto texaskou linii typický.

Jako každá převislá zmarilka i ‘Traveller’ roste přirozeně převisle, takže bez zásahu nikdy sama nevytvoří kmen a po určité délce se každý výhon ohne a dál pokračuje jen směrem dolů, pokud není vedený. Stromky v prodeji jsou proto vyvazované podél opory do různých výšek, které v praxi určují téměř konečnou výšku budoucího stromu, protože od tohoto bodu se nové výhony už jen ohýbají. Vzniká tak nízký, široký, elegantně splývavý strom s tak bohatým olistěním, že v zahradě může působit dojmem keře. Kdo stojí o vyšší strom, musí terminální větev vyvazovat k vyšší opoře co nejdříve, dokud je měkká a ohebná; jakmile se vedení ukončí, nový terminál se opět ohne a začne převisat.

Zmarlika kanadská není příliš vybíravá, co se půdy týče – spokojí se s běžnou zahradní zeminou, pokud je dobře propustná. Nejlépe však prospívá v mírně až silně kyselé půdě s konstantní vlhkostí, nikoli v přemokřené zemi. V období červnových veder jsme zaznamenali občasné spálení nejmladších listů u rostlin na plném slunci bez dostatečné závlahy. Naštěstí se ukázala jako velmi odolná – poškozené listy rychle nahradila novými, zdravými. Mladé rostliny je vhodné chránit před ostrým jarním sluncem, které může být překvapivě agresivní, a také před vysušujícím zimním větrem, který umí potrápit zejména v otevřených polohách. Přesazování snáší velmi špatně – je to strom, který si na své místo zvykne a nerad ho mění. Lze tvarovat řezem, pokud je mladá, později doporučujeme řez pouze tenkých větviček v období vegetačního klidu – ideálně koncem zimy před rašením. Mrazuvzdornost je výborná, běžně udávaná do -29 °C, ale některé zdroje uvádějí odolnost až do -34 °C (nevyzkoušeno). V nádobách se pěstovat nedoporučuje – potřebuje prostor pro kořeny a stabilní mikroklima, které květináč neposkytne.

Poslední revize 12-04-2026

SNOW CONE je kompaktní, hustě větvená iberka vždyzelená, která působí jako uhlazenější a jednotnější verze botanického druhu – tvoří nízké, pevné polštáře s uzoučkými, tmavě zelenými, kožovitými listy a na jaře je doslova zalitá sněhobílými květy, které se skládají do souvislé vrstvy bez mezer. Oproti běžné iberce kvete rovnoměrněji, má větší hustotu květních chocholíků a lépe drží tvar i v předním plánu záhonu, takže působí profesionálněji a čistěji. Roste pomaleji a kompaktněji než botanický druh, což usnadňuje údržbu a zajišťuje dlouhodobě pěkný habitus. Odrůda vznikla jako komerční selekce společnosti Syngenta Flowers a je právně chráněna v Evropě pod č. 23441 z roku 2008.

Použití této iberky stojí hlavně na jejím polštářovitém, až půdokryvném habitu. Dokáže oživit spáry mezi kameny, vykvést na suché zídce a ve skalkách. Nejlépe vynikne na okraji záhonu – i vyvýšeného, kde její převislé okraje jemně přepadávají přes hranu. Skvěle se kombinuje s rostlinami, které mají kontrastní strukturu listů, jinou barvu nebo jiný rytmus kvetení – třeba s mateřídouškou, levandulí, rozchodníky nebo tařicí. Všechny tyto druhy sdílejí podobné nároky na sucho a slunce, takže spolu tvoří stabilní a nenáročné společenstvo. 

Nároky a péče jsou u iberky přímočaré. Vyžaduje plné slunce, jinak kvete méně a polštář se může rozvolňovat. Půda musí být dobře propustná, ideálně štěrkovitá nebo písčitá, protože trvalé vlhko je pro iberky nejčastější příčinou úhynu. Zalévat je potřeba jen při výsadbě a několik týdnů po ní, aby zakořenila, a v delších obdobích sucha. Hnojení není nutné, naopak příliš výživná půda vede k bujnějšímu, ale méně kompaktnímu růstu. Stříhání je vhodné hned po odkvětu – jen lehké zakrácení, které udrží tvar a podpoří hustotu. Pěstování v nádobách je možné, pokud je nádoba mělká, široká a s velmi dobrou drenáží. Vítr jí nevadí, ale dlouhodobé zimní zamokření ano. Iberky jsou velmi mrazuvzdorné, zvládají až -34 °C, pokud nejsou v mokré půdě. 

Poslední revize 10-04-2026

Hosta Patriot patří k osvědčeným klasikám, které si získaly oblibu výrazným kontrastem listů a dlouhodobou spolehlivostí v zahradě. Je to velmi nápadně vybarvená i tvarované odrůda, která vytváří nízký, široce rozložený trs s pravidelným habitem, vysoký přibližně 30 cm v listu a kolem 75 cm do šířky. Listy jsou zhruba 18 cm dlouhé a 13 cm široké, široce vejčité až srdčité, s pevnou, silnou texturou. Střed listu je tmavě zelený, zatímco okraj je výrazně kontrastně bílý, přibližně 2,5 cm široký a mírně se stáčí směrem vzhůru. Květní stvoly dorůstají výšky kolem 75 cm a nesou středně fialové, jemně proužkované, trubkovité květy, které se objevují od poloviny června do poloviny července ve velkém množství. Odrůda vznikla ve Virginii jako sport hosty ‘Francee’ a v roce 1997 byla oceněna titulem Hosta of the Year, což potvrzuje její výjimečnou zahradní hodnotu i dlouhodobou stabilitu.

Hosty přinášejí do zahrady drama i klid zároveň: dramaticky velké, často sytě vybarvené listy, ale díky své strnulosti a pomalému růstu i rozrůstání do větších trsů také pocit klidu a potřebu trpělivosti. Jejich architektonická struktura se u jiných trvalek hledá jen těžko a přímo vybízí k ostrým kontrastům. Nebojte se proto hutných kombinací rozdílných textur – například trávovitě protáhlých listů liriope, dlanitě dělených tvarů kakostů, okázalých vějířů kapradin nebo naopak drobnolistých a jemných trvalek, které zde fungují jako nejmenší společníci v tomto téměř deštném pralese. Můžete je pěstovat v izolovaných trsech, nebo mladé rostliny přesazovat každoročně o kousek dál a dát tak vzniknout půdnímu pokryvu nebo atraktivním pruhům kolem cestiček či jako podrostový okraj vyšších trvalek či keřů.

Hosty potřebují rovnoměrně vlhkou, nevysychavou půdu s dostatkem živin, preferují mírně kyselou zem, ale není to podmínka. Na hnojení výborně reagují mohutnějším olistěním a bohatším trsem. Ideální umístění je v polostínu nebo na slunci s občasným přistíněním během částí dne. Tmavozelené, masivní kultivary snesou více slunce než jemně panašované nebo světlolisté formy, které v plném slunci rychle blednou a pálí se. Naopak do tmavého stínu jsou vhodné jen formy, u kterých neočekáváte kvetení. Listy jsou opadavé, takže po zimě opatrně odstraňte zavadlé a často již tlející listy z loňské sezóny, abyste neponičili již brzy zjara rašící puky. Pozor na slimáky, kterým jejich listy moc chutnají a ve venkovských zahradách bez plotů na vysokou zvěř, která si na listech umí pochutnat. Dobře snáší městské, znečištěné ovzduší a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde je častěji zaléváte a hnojíte. ‚Patriot‘ je plně mrazuvzdorná do min. -40 °C, nejlépe prospívá v polostínu až světlém stínu; snese i mírné ranní slunce, zatímco ostré polední a odpolední slunce může oslabit kontrast panašování, a díky silné textuře listů patří k odrůdám se střední odolností vůči slimákům, kteří oslabují jen při silném výskytu.

Poslední revize 06-04-2026

Hosta Sunny Halcyon je jako sluníčko ve stinné zahrádce. Barva jejích listů je pro hosty naprosto výjimečná. Vytváří nízký, měkce navršený trs s polštářovitým růstem, vysoký přibližně 30 cm a široký kolem 50 cm, s mírným až středním tempem růstu. Listy jsou zhruba 20 cm dlouhé a 14 cm široké, vejčité se srdčitou bází a devíti páry žilek; jejich plocha je poměrně plochá a nese silnou, pevnou texturu. Základní barva listu je zářivě žlutá až žlutozelená, doplněná zelenavým přelivem, nápadnějším při okrajích, což vytváří ten světlý, „slunečný“ dojem, na který odkazuje i první jméno odrůdy. To druhé – halcyon – znamená ledňáček a v přeneseném smyslu označuje klidné, bezvětrné období, kdy se podle starých představ moře utiší a svět na chvíli zpomalí. Neplést se stejnojmennou a slavnou modrolistou odrůdou ‘Halcyon’, vyšlechtěnou Ericem Smithem. Sunny Halcyon vznikla jako sport odrůdy ‘Catherine’ a registrována byla roku 2021.

Hosty přinášejí do zahrady drama i klid zároveň: dramaticky velké, často sytě vybarvené listy, ale díky své strnulosti a pomalému růstu i rozrůstání do větších trsů také pocit klidu a potřebu trpělivosti. Jejich architektonická struktura se u jiných trvalek hledá jen těžko a přímo vybízí k ostrým kontrastům. Nebojte se proto hutných kombinací rozdílných textur – například trávovitě protáhlých listů liriope, dlanitě dělených tvarů kakostů, okázalých vějířů kapradin nebo naopak drobnolistých a jemných trvalek, které zde fungují jako nejmenší společníci v tomto téměř deštném pralese. Můžete je pěstovat v izolovaných trsech, nebo mladé rostliny přesazovat každoročně o kousek dál a dát tak vzniknout půdnímu pokryvu nebo atraktivním pruhům kolem cestiček či jako podrostový okraj vyšších trvalek či keřů.

Hosty potřebují rovnoměrně vlhkou, nevysychavou půdu s dostatkem živin, preferují mírně kyselou zem, ale není to podmínka. Na hnojení výborně reagují mohutnějším olistěním a bohatším trsem. Ideální umístění je v polostínu nebo na slunci s občasným přistíněním během částí dne. Tmavozelené, masivní kultivary snesou více slunce než jemně panašované nebo světlolisté formy, které v plném slunci rychle blednou a pálí se. Naopak do tmavého stínu jsou vhodné jen formy, u kterých neočekáváte kvetení. Listy jsou opadavé, takže po zimě opatrně odstraňte zavadlé a často již tlející listy z loňské sezóny, abyste neponičili již brzy zjara rašící puky. Pozor na slimáky, kterým jejich listy moc chutnají a ve venkovských zahradách bez plotů na vysokou zvěř, která si na listech umí pochutnat. Dobře snáší městské, znečištěné ovzduší a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde je častěji zaléváte a hnojíte. ‚Sunny Halcyon‘ je plně mrazuvzdorná do cca -40 °C, nejlépe prospívá v polostínu až světlém stínu; snese i mírné ranní slunce, zatímco ostré polední a odpolední slunce může listy popálit, a díky silné textuře patří k odrůdám se střední odolností vůči slimákům, kteří ji však při silném výskytu mohou poškodit.

Poslední revize 06-04-2026

Hosta Sleeping Beauty je krásná Šípková Růženka, která čeká na svého prince, co ji políbí. A protože miluje růst ve vlhku, asi to bude žabák – že by také zakletý? Pod pohádkovým jménem se skrývá nápadně dvoubarevná odrůda se širokým lemem při okraji listu a nízkým růstem. Listy jsou zhruba 16,5 cm dlouhé a 9,5 cm široké, úzce srdčité a protažené do špice; jejich barva je intenzivně modrozelená, krytá výrazným ojíněním na horní i spodní straně, které jim dává hluboký, chladný tón. Plochý krémově bílý okraj široký asi 1 cm je výrazný, ale v kombinaci s chladným odstínem zbytku listu působí přirozeně a klidně. Květní stvoly dosahují výšky přibližně 45 až 60 cm a nesou trubkovité, světle levandulové květy s jemně světlejším středem okvětních lístků; kvetení probíhá od konce července do poloviny srpna. Odrůdu zaregistrovala americká školka Walters Gardens z Michiganu a vznikla jako sport hosty ‘Halcyon’, po níž zdědila výrazné ojínění a stabilní zbarvení.

Hosty přinášejí do zahrady drama i klid zároveň: dramaticky velké, často sytě vybarvené listy, ale díky své strnulosti a pomalému růstu i rozrůstání do větších trsů také pocit klidu a potřebu trpělivosti. Jejich architektonická struktura se u jiných trvalek hledá jen těžko a přímo vybízí k ostrým kontrastům. Nebojte se proto hutných kombinací rozdílných textur – například trávovitě protáhlých listů liriope, dlanitě dělených tvarů kakostů, okázalých vějířů kapradin nebo naopak drobnolistých a jemných trvalek, které zde fungují jako nejmenší společníci v tomto téměř deštném pralese. Můžete je pěstovat v izolovaných trsech, nebo mladé rostliny přesazovat každoročně o kousek dál a dát tak vzniknout půdnímu pokryvu nebo atraktivním pruhům kolem cestiček či jako podrostový okraj vyšších trvalek či keřů.

Hosty potřebují rovnoměrně vlhkou, nevysychavou půdu s dostatkem živin, preferují mírně kyselou zem, ale není to podmínka. Na hnojení výborně reagují mohutnějším olistěním a bohatším trsem. Ideální umístění je v polostínu nebo na slunci s občasným přistíněním během částí dne. Tmavozelené, masivní kultivary snesou více slunce než jemně panašované nebo světlolisté formy, které v plném slunci rychle blednou a pálí se. Naopak do tmavého stínu jsou vhodné jen formy, u kterých neočekáváte kvetení. Listy jsou opadavé, takže po zimě opatrně odstraňte zavadlé a často již tlející listy z loňské sezóny, abyste neponičili již brzy zjara rašící puky. Pozor na slimáky, kterým jejich listy moc chutnají a ve venkovských zahradách bez plotů na vysokou zvěř, která si na listech umí pochutnat. Dobře snáší městské, znečištěné ovzduší a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde je častěji zaléváte a hnojíte. Hosta ‘Sleeping Beauty’ je plně mrazuvzdorná do cca -40 °C, nejlépe prospívá v polostínu až světlém stínu, snese i krátkodobé ranní slunce, zatímco ostré polední a odpolední slunce může oslabit ojínění a poškodit světlý lem listů; díky pevnější textuře patří k odrůdám se střední odolností vůči slimákům, kteří ji při silném výskytu mohou napadat.

Poslední revize 06-04-2026

Risky Business je lahůdkou mezi hostami, neboť nabízí nezvyklou barevnou kombinaci, která vypadá až exoticky. Je to rychle rostoucí odrůda vytvářející široký, měkce navršený trs s vystoupavým habitem a listy, které jsou od sebe nápadně oddělené, což jí propůjčuje pevné a ušlechtilé vzezření. Rychlým tempem růstu dosahuje přibližně 40 cm na výšku a až kolem 90 cm do šířky. Listy jsou zhruba 18 cm dlouhé a 14 cm široké, široce vejčité s plochou bází a osmi páry žilek; jejich plocha je převážně plochá, s pevnou, ale spíše matnou texturou. Střed listu protíná široký, čistě bílý proužek jako tah štětcem, obklopený sytě zelenou barvou s mírným namodralým nádechem. Za zmínku stojí i poněkud nápadná špička, která se často lehce stáčí směrem k okrajům, což dodává trsu živější výraz. Horní strana listů je matná, spodní nese jemný ojíněný povlak. Květní stvoly jsou bílé, dorůstají výšky kolem 70 cm a nesou středně levandulově fialové, trubkovité květy, které se objevují od poloviny července do poloviny srpna. Odrůda vznikla jako sport hosty ‘Striptease’ a byla vyšlechtěna Hansem Hansenem a Tony Aventem; pochází z USA a je chráněna evropským šlechtitelským právem pod číslem PBR 24529.

Hosty přinášejí do zahrady drama i klid zároveň: dramaticky velké, často sytě vybarvené listy, ale díky své strnulosti a pomalému růstu i rozrůstání do větších trsů také pocit klidu a potřebu trpělivosti. Jejich architektonická struktura se u jiných trvalek hledá jen těžko a přímo vybízí k ostrým kontrastům. Nebojte se proto hutných kombinací rozdílných textur – například trávovitě protáhlých listů liriope, dlanitě dělených tvarů kakostů, okázalých vějířů kapradin nebo naopak drobnolistých a jemných trvalek, které zde fungují jako nejmenší společníci v tomto téměř deštném pralese. Můžete je pěstovat v izolovaných trsech, nebo mladé rostliny přesazovat každoročně o kousek dál a dát tak vzniknout půdnímu pokryvu nebo atraktivním pruhům kolem cestiček či jako podrostový okraj vyšších trvalek či keřů.

Hosty potřebují rovnoměrně vlhkou, nevysychavou půdu s dostatkem živin, preferují mírně kyselou zem, ale není to podmínka. Na hnojení výborně reagují mohutnějším olistěním a bohatším trsem. Ideální umístění je v polostínu nebo na slunci s občasným přistíněním během částí dne. Tmavozelené, masivní kultivary snesou více slunce než jemně panašované nebo světlolisté formy, které v plném slunci rychle blednou a pálí se. Naopak do tmavého stínu jsou vhodné jen formy, u kterých neočekáváte kvetení. Listy jsou opadavé, takže po zimě opatrně odstraňte zavadlé a často již tlející listy z loňské sezóny, abyste neponičili již brzy zjara rašící puky. Pozor na slimáky, kterým jejich listy moc chutnají a ve venkovských zahradách bez plotů na vysokou zvěř, která si na listech umí pochutnat. Dobře snáší městské, znečištěné ovzduší a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde je častěji zaléváte a hnojíte. ‘Risky Business’ je plně mrazuvzdorná do cca -40 °C, nejlépe prospívá v polostínu až světlém stínu, ale snese i hodně slunce, pokud alespoň část dne si odpočine v toulavém stínu. Díky pevné textuře patří k odrůdám, které lépe odolávají slimákům, ale při větším výskytu plžů k mírnému poškození dojít může. 

Poslední revize 06-04-2026

Frances Williams patří k nejvýraznějším velkolistým hostám a dodnes je považována za jednu z ikon modrozelených odrůd se světlým lemem. Vytváří mohutný, široce rozložený trs dorůstající přibližně 45 cm na výšku a až kolem 90 cm do šířky. Listy jsou velmi velké, zhruba 30 cm dlouhé a 25 cm široké, široce vejčité až okrouhlé, s dvanácti páry výrazných žilek a silnou, plastickou texturou. Střed listu je modrozelený, zatímco okraj je široký, nepravidelný, v odstínech pistáciové až žluté, přičemž barevný kontrast se v průběhu sezóny mírně proměňuje a dodává rostlině živý, proměnlivý výraz. Květní stvoly vyrůstají nad listy do výšky kolem 75 cm a nesou bílé, trubkovité květy, které se objevují od poloviny června do léta. Odrůda vznikla v Massachusetts jako sport hosty ‘Elegans’, na jejím šlechtění se podíleli Frances a Conrad Williamsovi a právě po Frances, významné americké pěstitelce a propagátorce host, byla pojmenovaná. Registrovaná od roku 1986.

Hosty přinášejí do zahrady drama i klid zároveň: dramaticky velké, často sytě vybarvené listy, ale díky své strnulosti a pomalému růstu i rozrůstání do větších trsů také pocit klidu a potřebu trpělivosti. Jejich architektonická struktura se u jiných trvalek hledá jen těžko a přímo vybízí k ostrým kontrastům. Nebojte se proto hutných kombinací rozdílných textur – například trávovitě protáhlých listů liriope, dlanitě dělených tvarů kakostů, okázalých vějířů kapradin nebo naopak drobnolistých a jemných trvalek, které zde fungují jako nejmenší společníci v tomto téměř deštném pralese. Můžete je pěstovat v izolovaných trsech, nebo mladé rostliny přesazovat každoročně o kousek dál a dát tak vzniknout půdnímu pokryvu nebo atraktivním pruhům kolem cestiček či jako podrostový okraj vyšších trvalek či keřů.

Hosty potřebují rovnoměrně vlhkou, nevysychavou půdu s dostatkem živin, preferují mírně kyselou zem, ale není to podmínka. Na hnojení výborně reagují mohutnějším olistěním a bohatším trsem. Ideální umístění je v polostínu nebo na slunci s občasným přistíněním během částí dne. Tmavozelené, masivní kultivary snesou více slunce než jemně panašované nebo světlolisté formy, které v plném slunci rychle blednou a pálí se. Naopak do tmavého stínu jsou vhodné jen formy, u kterých neočekáváte kvetení. Listy jsou opadavé, takže po zimě opatrně odstraňte zavadlé a často již tlející listy z loňské sezóny, abyste neponičili již brzy zjara rašící puky. Pozor na slimáky, kterým jejich listy moc chutnají a ve venkovských zahradách bez plotů na vysokou zvěř, která si na listech umí pochutnat. Dobře snáší městské, znečištěné ovzduší a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde je častěji zaléváte a hnojíte. ‘Frances Williams’ je plně mrazuvzdorná do cca -40 °C a nejlépe prospívá v polostínu až světlém stínu, kde si její modrozelené listy zachovávají nejlepší vybarvení; na plném slunci může docházet k popálení listů a blednutí okrajů a navzdory silné textuře může být atraktivní pro slimáky, zejména ve vlhčích podmínkách.

Poslední revize 06-04-2026

Bohyška First Frost si ve stinné zahradě nárokuje stejnou pozornost jako jiné, srovnatelně nápadně vybarvené trvalky. Už při rašení je jasné, že nejde o jemnou, elegantní hostu do kombinace, ale o majestátně působící odrůdu, jejíž hlavní zbraní jsou kontrast a barva. Listy se rozvíjejí s ostrým, studeně žlutým okrajem, zatímco střed zůstává tlumeně modrozelený a působí pevně a klidně. Tento rozdíl není krátkodobým jarním efektem, ale vychází z genetického základu odrůdy navazující na modrolistou linii s výraznou voskovou vrstvou. Opadavé listy dorůstají délky 20-25 cm, jsou silné, hladké, protáhle vejčité a lehce klenuté, takže trs působí uspořádaně a důstojně. Během sezony se panašování proměňuje, žlutý lem postupně bledne do krémových tónů, zatímco střed si při dostatečné vlhkosti a ochraně před poledním sluncem udržuje chladnější odstín déle než u většiny panašovaných host. V polovině léta se objevují světle levandulové květy nesené na pevných stvolech vysokých 60-70 cm. 'First Frost' vznikla jako sport odrůdy 'Halcyon' a v roce 2000 ji představil americký trvalkový guru Hans Hansen (*1959) ze školky Walters Gardens. Jméno této bohyšky v překladu zní ‚První mrazík‘ a odkazuje na skutečnost, že listy si často zachovávají pevnost a nápadné barvy až do prvních podzimních mrazů.

Hosty přinášejí do zahrady drama i klid zároveň: dramaticky velké, často sytě vybarvené listy, ale díky své strnulosti a pomalému růstu i rozrůstání do větších trsů také pocit klidu a potřebu trpělivosti. Jejich architektonická struktura se u jiných trvalek hledá jen těžko a přímo vybízí k ostrým kontrastům. Nebojte se proto hutných kombinací rozdílných textur – například trávovitě protáhlých listů liriope, dlanitě dělených tvarů kakostů, okázalých vějířů kapradin nebo naopak drobnolistých a jemných trvalek, které zde fungují jako nejmenší společníci v tomto téměř deštném pralese. Můžete je pěstovat v izolovaných trsech, nebo mladé rostliny přesazovat každoročně o kousek dál a dát tak vzniknout půdnímu pokryvu nebo atraktivním pruhům kolem cestiček či jako podrostový okraj vyšších trvalek či keřů.

Hosty potřebují rovnoměrně vlhkou, nevysychavou půdu s dostatkem živin, preferují mírně kyselou zem, ale není to podmínka. Na hnojení výborně reagují mohutnějším olistěním a bohatším trsem. Ideální umístění je v polostínu nebo na slunci s občasným přistíněním během částí dne. Tmavozelené, masivní kultivary snesou více slunce než jemně panašované nebo světlolisté formy, které v plném slunci rychle blednou a pálí se. Naopak do tmavého stínu jsou vhodné jen formy, u kterých neočekáváte kvetení. Listy jsou opadavé, takže po zimě opatrně odstraňte zavadlé a často již tlející listy z loňské sezóny, abyste neponičili již brzy zjara rašící puky. Pozor na slimáky, kterým jejich listy moc chutnají a ve venkovských zahradách bez plotů na vysokou zvěř, která si na listech umí pochutnat. Dobře snáší městské, znečištěné ovzduší a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde je častěji zaléváte a hnojíte. First Frost je mrazuvzdorná přibližně do -40 °C, snáší i světlejší stanoviště s ranním nebo rozptýleným sluncem, ale v plném poledním úpalu ztrácí voskový povrch, a díky silným listům patří mezi hosty jen málo vyhledávané slimáky.

Poslední revize 05-04-2026

Hlavním kouzlem hosty Bedazzled je kontrast, který funguje už z dálky, přestože se nejedná o velkolistou odrůdu. Tvoří nízký, kompaktní a velmi hustý trs. Listy jsou zhruba 15 cm dlouhé a 10 cm široké, se srdčitou bází a osmi až deseti páry žilek; střed listu je středně modrozelený až tmavě zelený, zatímco plochý okraj široký asi 2,5 cm je světle žlutozelený až zlatavě žlutý, což vytváří výrazný, ale vyvážený kontrast. Horní strana listu je matná, spodní nese jemný ojíněný povlak, který zvýrazňuje chladnější tón pletiva a odkazuje na podíl modrolistého rodiče. Květy jsou trubkovité, středně levandulové, přibližně 4 cm dlouhé a objevují se v létě na nenápadných stvolech vysokých kolem 50 cm, takže zůstávají jasně podřízené listové kresbě. Odrůdu zaregistroval Don Dean roku 1999 a vznikla křížením odrůd ‘Little Wonder’ jako mateřské rostliny a ‘Love Pat’ jako pylového rodiče, což se odráží v kombinaci pevné textury listu, výrazného lemu a nízkého, rozloženého habitu. Název Bedazzled, tedy „oslněná“ nebo „třpytivá“, přesně vystihuje efekt světlého okraje listů v polostínu, kde rostlina působí výrazněji, než by její velikost napovídala.

Hosty přinášejí do zahrady drama i klid zároveň: dramaticky velké, často sytě vybarvené listy, ale díky své strnulosti a pomalému růstu i rozrůstání do větších trsů také pocit klidu a potřebu trpělivosti. Jejich architektonická struktura se u jiných trvalek hledá jen těžko a přímo vybízí k ostrým kontrastům. Nebojte se proto hutných kombinací rozdílných textur – například trávovitě protáhlých listů liriope, dlanitě dělených tvarů kakostů, okázalých vějířů kapradin nebo naopak drobnolistých a jemných trvalek, které zde fungují jako nejmenší společníci v tomto téměř deštném pralese. Můžete je pěstovat v izolovaných trsech, nebo mladé rostliny přesazovat každoročně o kousek dál a dát tak vzniknout půdnímu pokryvu nebo atraktivním pruhům kolem cestiček či jako podrostový okraj vyšších trvalek či keřů.

Hosty potřebují rovnoměrně vlhkou, nevysychavou půdu s dostatkem živin, preferují mírně kyselou zem, ale není to podmínka. Na hnojení výborně reagují mohutnějším olistěním a bohatším trsem. Ideální umístění je v polostínu nebo na slunci s občasným přistíněním během částí dne. Tmavozelené, masivní kultivary snesou více slunce než jemně panašované nebo světlolisté formy, které v plném slunci rychle blednou a pálí se. Naopak do tmavého stínu jsou vhodné jen formy, u kterých neočekáváte kvetení. Listy jsou opadavé, takže po zimě opatrně odstraňte zavadlé a často již tlející listy z loňské sezóny, abyste neponičili již brzy zjara rašící puky. Pozor na slimáky, kterým jejich listy moc chutnají a ve venkovských zahradách bez plotů na vysokou zvěř, která si na listech umí pochutnat. Dobře snáší městské, znečištěné ovzduší a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde je častěji zaléváte a hnojíte. Hosta ‘Bedazzled’ je plně mrazuvzdorná přibližně do −40 °C, nejlépe prospívá v polostínu až světlém stínu, krátkodobé ranní slunce snese, avšak ostré polední a odpolední slunce vede k blednutí a poškození světlého lemu listů, a díky pevnější textuře patří k odrůdám se střední odolností vůči slimákům, kteří ji při silném výskytu mohou napadat.

Poslední revize 06-04-2026

First Blush je unikátní odrůda bohyšky, která na rozdíl od valné většiny ostatních nabízí něco výjimečného: červený odstín. Není ho mnoho, odtud i anglické pojmenování ‚První uzardění‘, ale při rašení listů je nápadné a stínomilné zahrádce dodá úplně jiný rozměr. Červenavé až růžové zabarvení se objevuje především na jaře a je soustředěno do mladých listů, kde vytváří jemný, proměnlivý efekt závislý na průběhu počasí a světelných podmínkách. Nejprve je rozlité po celé ploše listu a později se vytrácí smrem k okrajům, jako byste na listy vylili malinovou šťávu, která pomalu stéká a proměňuje listy den za dnem. Listy jsou středně velké, hladké, s měkčím pletivem a lehce zvlněným okrajem, takže trs působí spíše lehce a otevřeně než kompaktně. V létě jsou vesměs zelené pouze s červenými žilkami a lesklé. Od července se objevují světle levandulové květy nesené na štíhlých stvolech o výšce 60-70 cm, které listový efekt nijak nepřehlušují, neboť jsou vysoko na listovou plochou. 

Autorem odrůdy je americký šlechtitel Bob Solberg, jenž ji představil v roce 2016 a roku 2018 byl udělen patent č. PP28920. ‚First Blush‘ vznikla křížením starší odrůdy ‚Beet Salad‘, která nese sytě červené řapíky listů. A ve srovnání s další načervenalou odrůdou ‚Purple Haze‘, která nese purpurový nádech v nepravidelných pruzích na listové ploše, má ‚First Blush‘ mladé listy celé pokryté červenavým odstínem. Bob Solberg patří k výrazným osobnostem moderního šlechtění host a působí ve vlastní školce Green Hill Farm (Green Hill Hostas) v Severní Karolíně, kde se dlouhodobě věnuje jejich cílenému šlechtění bohyšek se zaměřením na barvu listů, jejich texturu a netypické znaky, které se v rodu Hosta objevují jen zřídka. Mezi jeho nejúspěšnější odrůdy patří například ‘Guacamole’, oceněná titulem Hosta of the Year v roce 2002, dále ‘Orange Marmalade’, ‘Corkscrew’, ‘Ginsu Knife’ a ‘First Blush’, která zapadá do jeho dlouhodobého zájmu o neobvyklé barevné projevy listů.

Hosty přinášejí do zahrady drama i klid zároveň: dramaticky velké, často sytě vybarvené listy, ale díky své strnulosti a pomalému růstu i rozrůstání do větších trsů také pocit klidu a potřebu trpělivosti. Jejich architektonická struktura se u jiných trvalek hledá jen těžko a přímo vybízí k ostrým kontrastům. Nebojte se proto hutných kombinací rozdílných textur – například trávovitě protáhlých listů liriope, dlanitě dělených tvarů kakostů, okázalých vějířů kapradin nebo naopak drobnolistých a jemných trvalek, které zde fungují jako nejmenší společníci v tomto téměř deštném pralese. Můžete je pěstovat v izolovaných trsech, nebo mladé rostliny přesazovat každoročně o kousek dál a dát tak vzniknout půdnímu pokryvu nebo atraktivním pruhům kolem cestiček či jako podrostový okraj vyšších trvalek či keřů.

Hosty potřebují rovnoměrně vlhkou, nevysychavou půdu s dostatkem živin, preferují mírně kyselou zem, ale není to podmínka. Na hnojení výborně reagují mohutnějším olistěním a bohatším trsem. Ideální umístění je v polostínu nebo na slunci s občasným přistíněním během částí dne. Tmavozelené, masivní kultivary snesou více slunce než jemně panašované nebo světlolisté formy, které v plném slunci rychle blednou a pálí se. Naopak do tmavého stínu jsou vhodné jen formy, u kterých neočekáváte kvetení. Listy jsou opadavé, takže po zimě opatrně odstraňte zavadlé a často již tlející listy z loňské sezóny, abyste neponičili již brzy zjara rašící puky. Pozor na slimáky, kterým jejich listy moc chutnají a ve venkovských zahradách bez plotů na vysokou zvěř, která si na listech umí pochutnat. Dobře snáší městské, znečištěné ovzduší a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde je častěji zaléváte a hnojíte. Odrůda je plně mrazuvzdorná přibližně do −40 °C (USDA zóna 3), miluje polostín až stín a slunečné stanoviště zvládne pouze s ochranou před ostrým poledním sluncem a s vyšší zálivkou. Vzhledem k jemnějším listům patří mezi kultivary náchylnější k poškození slimáky.

Poslední revize 05-04-2026

Blue Mammoth je monumentální, modrolistá odrůda hosty ceněná pro mimořádně velké, silně strukturované listy a klidný, sochařský habitus. Vytváří mohutný, široce klenutý trs s těžkými, hluboce prošívanými, široce vejčitými listy, jejichž povrch je na jaře výrazně modrozelený až ocelově modrý díky silnému voskovému povlaku. Ten se v průběhu léta postupně zjemňuje do tlumenější modrozelené, aniž by listy ztratily svou plasticitu a robustní výraz. Okraje listů jsou lehce zvlněné, žilnatina výrazná a celek působí majestátně, přitom klidně. Trs dorůstá přibližně 70–90 cm na výšku a 120–150 cm do šířky, s listy běžně dlouhými 35–40 cm. V červnu až červenci se nad olistěním objevují vysoké, vzpřímené stvoly s řídkými hrozny nálevkovitých květů v bělavém až světle levandulovém odstínu, které nepřebíjejí listovou hmotu, ale jemně ji doplňují. 

Hosta ‘Blue Mammoth’ patří do skupiny velkolistých modrých host sieboldiana‑typu, navazujících na kultivar ‘Elegans’. Kultivar pochází z 80. let 20. století a je součástí genetické linie velkých modrých host, které sbíral a křížil Paul Aden (1923–2001), jeden z nejvlivnějších amerických šlechtitelů host 20. století. Do oficiálního registru host byl zapsán až roku 2010 a dnes je považován za jednu z nejlepších velkolistých modrých host.

Hosty přinášejí do zahrady drama i klid zároveň: dramaticky velké, často sytě vybarvené listy, ale díky své strnulosti a pomalému růstu i rozrůstání do větších trsů také pocit klidu a potřebu trpělivosti. Jejich architektonická struktura se u jiných trvalek hledá jen těžko a přímo vybízí k ostrým kontrastům. Nebojte se proto hutných kombinací rozdílných textur – například trávovitě protáhlých listů liriope, dlanitě dělených tvarů kakostů, okázalých vějířů kapradin nebo naopak drobnolistých a jemných trvalek, které zde fungují jako nejmenší společníci v tomto téměř deštném pralese. Můžete je pěstovat v izolovaných trsech, nebo mladé rostliny přesazovat každoročně o kousek dál a dát tak vzniknout půdnímu pokryvu nebo atraktivním pruhům kolem cestiček či jako podrostový okraj vyšších trvalek či keřů.

Hosty potřebují rovnoměrně vlhkou, nevysychavou půdu s dostatkem živin, preferují mírně kyselou zem, ale není to podmínka. Na hnojení výborně reagují mohutnějším olistěním a bohatším trsem. Ideální umístění je v polostínu nebo na slunci s občasným přistíněním během částí dne. Tmavozelené, masivní kultivary snesou více slunce než jemně panašované nebo světlolisté formy, které v plném slunci rychle blednou a pálí se. Naopak do tmavého stínu jsou vhodné jen formy, u kterých neočekáváte kvetení. Listy jsou opadavé, takže po zimě opatrně odstraňte zavadlé a často již tlející listy z loňské sezóny, abyste neponičili již brzy zjara rašící puky. Pozor na slimáky, kterým jejich listy moc chutnají a ve venkovských zahradách bez plotů na vysokou zvěř, která si na listech umí pochutnat. Dobře snáší městské, znečištěné ovzduší a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde je častěji zaléváte a hnojíte. Mrazuvzdorná do cca -40 °C.

Poslední revize 03-04-2026

Queen Josephine je velkolistá odrůda hosty, jejíž listy vypadají jako vystřižené z tlustého pergamenu – pevné, těžké a výrazně plastické.

Základní barva je hluboce zelená, na začátku sezóny se slabým modrošedým ojíněním jako na plodech borůvek, které se směrem k létu vytrácí a list se stává lesklým. Lem je atraktivně světle máslově žlutý až krémový a občas mohou být některé listy celé žlutavé. Kontrast není křiklavý, spíš noblesní, a právě v tom je její síla. Trs roste pomalu, ale velmi stabilně, s listy uspořádanými do pravidelné, mírně klenuté růžice, která v létě nabízí luxusní základ pro květy. Kvete od července do srpna, květy jsou trubkovité až zvonkovité, bledě levandulové až světle fialové, neseny na vzpřímených stvolech, které vystupují nad listovou růžici přibližně o 20–60 cm. Čím více stínu, tím méně květů, ale při dostatku světla (půl dne nebo rozptýlené světlo po celý den) a vláhy je kvetení bohaté a nápadné. 

Odrůda 'Queen Josephine' je odolnější slunci než panašované odrůdy a díky pevnějším listům je méně oblíbená mezi slimáky. Vznikla jako spontánní mutace kultivaru 'Josephine' a byla registrována šlechtitelem Bobem Kukem (Ohio) v roce 1991. Nese jméno císařovny Josefíny, manželky Napoleona Bonaparta, což není náhoda – i ona byla symbolem elegance a kultivovaného vkusu.

Hosty přinášejí do zahrady drama i klid zároveň: dramaticky velké, často sytě vybarvené listy, ale díky své strnulosti a pomalému růstu i rozrůstání do větších trsů také pocit klidu a potřebu trpělivosti. Jejich architektonická struktura se u jiných trvalek hledá jen těžko a přímo vybízí k ostrým kontrastům. Nebojte se proto hutných kombinací rozdílných textur – například trávovitě protáhlých listů liriope, dlanitě dělených tvarů kakostů, okázalých vějířů kapradin nebo naopak drobnolistých a jemných trvalek, které zde fungují jako nejmenší společníci v tomto téměř deštném pralese. Můžete je pěstovat v izolovaných trsech, nebo mladé rostliny přesazovat každoročně o kousek dál a dát tak vzniknout půdnímu pokryvu nebo atraktivním pruhům kolem cestiček či jako podrostový okraj vyšších trvalek či keřů.

Hosty potřebují rovnoměrně vlhkou, nevysychavou půdu s dostatkem živin, preferují mírně kyselou zem, ale není to podmínka. Na hnojení výborně reagují mohutnějším olistěním a bohatším trsem. Ideální umístění je v polostínu nebo na slunci s občasným přistíněním během částí dne. Tmavozelené, masivní kultivary snesou více slunce než jemně panašované nebo světlolisté formy, které v plném slunci rychle blednou a pálí se. Naopak do tmavého stínu jsou vhodné jen formy, u kterých neočekáváte kvetení. Listy jsou opadavé, takže po zimě opatrně odstraňte zavadlé a často již tlející listy z loňské sezóny, abyste neponičili již brzy zjara rašící puky. Pozor na slimáky, kterým jejich listy moc chutnají a ve venkovských zahradách bez plotů na vysokou zvěř, která si na listech umí pochutnat. Dobře snáší městské, znečištěné ovzduší a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde je častěji zaléváte a hnojíte. Je také mrazuvzdorná do cca -40 °C.

Poslední revize 03-04-2026

Hosta Cherry Berry (‚Třešňový plod‘) je drobnější, ale výrazná odrůda, která dokáže nadchnout nejenom nápadnou barvou, ale i tvarem listů. Listy jsou úzké, kopinaté, se svěže až tmavě zelenými okraji a čistě bílým středem, který zůstává stabilní po celou sezónu a nepůsobí vybledle ani v létě, a přechodovými melíry ve světle zeleném odstínu. Trs je kompaktní, spíše vzpřímený, s lehkým, téměř grafickým dojmem, takže nepůsobí těžce ani v menších výsadbách. Skutečným překvapením jsou však květy – od července do srpna se objevují štíhlé stvoly s trubkovitými květy nápadně růžové barvy na sytě purpurově vínových stoncích, což je barva u host výjimečná a dává této odrůdě jméno i charakter. Odrůda vznikla jako sport z kultivaru ‘First Frost’ a byla registrována Hansem Hansenem (Walters Gardens, USA) v roce 2005, přičemž si zachovává jeho vitalitu, ale přidává výraznější květní efekt, který ji od většiny host jasně odlišuje.

Hosty přinášejí do zahrady drama i klid zároveň: dramaticky velké, často sytě vybarvené listy, ale díky své strnulosti a pomalému růstu i rozrůstání do větších trsů také pocit klidu a potřebu trpělivosti. Jejich architektonická struktura se u jiných trvalek hledá jen těžko a přímo vybízí k ostrým kontrastům. Nebojte se proto hutných kombinací rozdílných textur – například trávovitě protáhlých listů liriope, dlanitě dělených tvarů kakostů, okázalých vějířů kapradin nebo naopak drobnolistých a jemných trvalek, které zde fungují jako nejmenší společníci v tomto téměř deštném pralese. Můžete je pěstovat v izolovaných trsech, nebo mladé rostliny přesazovat každoročně o kousek dál a dát tak vzniknout půdnímu pokryvu nebo atraktivním pruhům kolem cestiček či jako podrostový okraj vyšších trvalek či keřů.

Hosty potřebují rovnoměrně vlhkou, nevysychavou půdu s dostatkem živin, preferují mírně kyselou zem, ale není to podmínka. Na hnojení výborně reagují mohutnějším olistěním a bohatším trsem. Ideální umístění je v polostínu nebo na slunci s občasným přistíněním během částí dne. Tmavozelené, masivní kultivary snesou více slunce než jemně panašované nebo světlolisté formy, které v plném slunci rychle blednou a pálí se. Naopak do tmavého stínu jsou vhodné jen formy, u kterých neočekáváte kvetení. Listy jsou opadavé, takže po zimě opatrně odstraňte zavadlé a často již tlející listy z loňské sezóny, abyste neponičili již brzy zjara rašící puky. Pozor na slimáky, kterým jejich listy moc chutnají a ve venkovských zahradách bez plotů na vysokou zvěř, která si na listech umí pochutnat. Dobře snáší městské, znečištěné ovzduší a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde je častěji zaléváte a hnojíte. Mrazuvzdorná do cca -34 °C.

Poslední revize 03-04-2026

White Star je elegantní, bíle kvetoucí odrůda karpatského zvonečku s výrazně otevřenými, hvězdicovitými květy a přirozeně kompaktním růstem. Na rozdíl od hluboce zvonkovitých druhů a hybridů působí její květy jemněji a lehčeji, s jasně oddělenými laloky, které vytvářejí čistý dojem s jemně vykreslenými cípy. Rostlina tvoří nízký, hustý polštář drobných listů, nad nímž se květy objevují ve velkém množství a na vrcholu kvetení téměř zakrývají listovou hmotu. Kvetení je dlouhé, někdy až osm týdnů. Celkový vzhled je méně formální než u moderních sérií, ale velmi harmonický a přirozený, blízký charakteru botanického druhu. Listy jsou malé, svěže zelené, jemně lesklé, s typickým široce srdčitým základem, který je znakem karpatských zvonečků.

Nízké až půdopokryvné karpatské zvonečky se uplatní především na okrajích záhonů, ve štěrbinách mezi kameny, kde ulpí troška vlhkosti, ale není tam trvalé mokro ani úplné sucho, nebo v menších nádobách, kde vynikne delikátní kresba květů a drobné listy. Díky nízkému a kompaktnímu růstu se dobře kombinuje s dalšími skalničkami a nízkými trvalkami, aniž by působila rušivě nebo přerůstala své okolí. Čistě bílá barva květů je vždy vítaným společníkem pro povzbuzení kontrastu vůči jinak barevným trvalkám, stejně jako do jednobarevných kompozic, kde je žádoucí barevná čistota a střídmá elegance. Vypadají skvostně vysázené do velkých a souvislých ploch. Po hlavním kvetení je vhodné rostlinu seříznout, čímž se podpoří tvorba nových výhonů a často i slabší opakované kvetení.

Karpatské zvonečky preferují rovnoměrně vlhkou, ale dobře propustnou půdu na plném slunci, snesou však i mírné přistínění, zejména v teplejších oblastech. Pro bohaté a opakované kvetení potřebují dostatek živin, přesto jim nesvědčí přehnané hnojení, které vede spíše k bujnému listu než ke květům. Pěstovat je lze i v okrasných venkovních nádobách s dobrým odtokem vody (bez podmisky) a pravidelnou, nikoli však nadměrnou zálivkou. Dávají přednost mírně alkalické až neutrální půdě. Jde o trvalky střední životnosti, které při dobrých podmínkách vydrží na jednom místě řadu let, časem však mohou ve středu trsu řídnout, což je přirozený proces a nikoli známka selhání. Přesazování snášejí poměrně dobře, pokud se provádí mimo hlavní období kvetení a s ohledem na jemný kořenový systém. Při řezu stonků se objevuje mléčná šťáva, která není toxická ani výrazně alergenní a při běžné zahradní práci nepředstavuje riziko. Hybridní půdopokryvné zvonečky patří mezi zdravé a odolné trvalky, netrpí výrazně chorobami ani škůdci, pokud nejsou pěstovány v přemokřené půdě nebo v příliš hustých výsadbách. Jsou velice mrazuvzdorné až do cca do −40 °C.

Poslední revize 29-03-2026

STARINA SPRING BELL je rozkošná, modře až modrofialově kvetoucí odrůda nízce rostoucího zvonečku z dílny nizozemského šlechtitele Pima Kaagmana z městečka Andijk. Jedná se o bohatě a dlouho kvetoucí trvalku s kompaktním polštářem listů, nad nímž se květy zřetelně zvedají a zůstávají dobře čitelné po celou dobu kvetení. Rostlina působí upraveně a přitom přirozeně, jako by si sama hlídala proporce. Květy jsou zvonkovité, středně velké, nesené na krátkých, pevných stopkách, což přispívá k celkově vyrovnanému vzhledu. Listy jsou drobné, tmavě zelené, jemně lesklé a často se srdčitým základem, což je znak typický pro nízké balkánské zvonky. Oproti botanickým druhům je růst výrazně vyrovnanější a kvetení delší, často s tendencí k opakování po seříznutí. Kultivar je součástí malé šlechtitelské série raně kvetoucích zvonků určených pro nádoby i zahradu, obchodně označované jako STARINA. Vyšlechtěn byl v roce 1995 a je chráněn americkým plant patentem PP18236, uděleným v roce 2007.

STARINA SPRING BELL umí vytvořit nízký, ale výrazný prvek na okrajích záhonů, v kamenných zídkách nebo ve větších miskách, kde se rozprostře do souvislého modrého koberce. Díky kompaktnímu růstu se dobře kombinuje s rostlinami jemné textury, například s drobnými okrasnými trávami nebo nízkými trvalkami, aniž by je přerůstal nebo potlačoval. Jen si dejte pozor, aby je nezastínila nebo nevytlačila jiná větší, rychle se rozpínající trvalka – půdopokryvné zvonky se neumí bránit a začaly by řídnout. Pro barevnou pestrost je zkombinujte například s tařicemi, tařičkami nebo lomikameny, kde vynikne kontrast tvarů i barev. V nádobách působí kultivovaně a stabilně, což ocení každý, kdo nechce každé jaro řešit rozpadlé nebo vytáhlé rostliny. Pokud trs po odkvětu sestřihnete alespoň o polovinu a dopřejete mu pravidelnou výživu, často znovu obrazí a může vykvést opakovaně, spolehlivě a někdy až třikrát během sezóny.

Hybridní půdopokryvné zvonečky preferují rovnoměrně vlhkou, ale dobře propustnou půdu na plném slunci, snesou však i mírné přistínění, zejména v teplejších oblastech. Pro bohaté a opakované kvetení potřebují dostatek živin, přesto jim nesvědčí přehnané hnojení, které vede spíše k bujnému listu než ke květům. Pěstovat je lze i v okrasných venkovních nádobách s dobrým odtokem vody (bez podmisky) a pravidelnou, nikoli však nadměrnou zálivkou. Dávají přednost mírně alkalické až neutrální půdě. Jde o trvalky střední životnosti, které při dobrých podmínkách vydrží na jednom místě řadu let, časem však mohou ve středu trsu řídnout, což je přirozený proces a nikoli známka selhání. Přesazování snášejí poměrně dobře, pokud se provádí mimo hlavní období kvetení a s ohledem na jemný kořenový systém. Při řezu stonků se objevuje mléčná šťáva, která není toxická ani výrazně alergenní a při běžné zahradní práci nepředstavuje riziko. Hybridní půdopokryvné zvonečky patří mezi zdravé a odolné trvalky, netrpí výrazně chorobami ani škůdci, pokud nejsou pěstovány v přemokřené půdě nebo v příliš hustých výsadbách. Odrůda STARINA SPRING BELL je mrazuvzdorná minimálně do −34 °C.

Poslední revize 29-03-2026

Kamásie modrá je lahůdkou pro milovníky modrých barev. Tato jarní cibulovina patří mezi vyšší trvalky, které nabídnou nápadnou stavbu i sytou barvu v období, kdy ostatní trvalky teprve nabírají hmotu.  Odrůda Caerulea je výsledkem dlouhodobých selekcí forem s tmavšími a zářivě modrými květy. Jsou hvězdicovité a uspořádané v řídkých, vzpřímených, vrcholových hroznech. Listy jsou úzké, řemenovité a vyrůstají z přízemní růžice, která na jaře působí svěže a architektonicky, ale po odkvětu postupně zatahuje. Oproti jiným druhům rodu má kamásie modrá spíše jemnější stavbu a menší květy, což jí dodává přirozený, luční charakter, a i přes vyšší stonky a bohatá květenství nevypadá přehnaně exoticky. Stonky jsou pevné a nevyžadují oporu.

V zahradě se uplatní tam, kde je potřeba propojit jarní cibuloviny s nástupem trvalek. Protože má ráda slunce a vlhko, využijte ji v kombinaci s trvalkami s pozdním nástupem, které v době své slávy mají tak velkou listovou plochu, že dokážou zaplnit prázdná místa po zatažených listech kamásie, aniž by si nárokovaly jejich kořenový prostor. Nabízí se například popelivky, ploštičníky, rodgersie, bahenní ibišky nebo některé z mála host vhodných na plné slunce. Dobrým nápadem jsou i vyšší opadavé kapradiny na slunce, například pérovník pštrosí, který raší v podobném období jako kamásie, ale své vysoké vějíře dokonale rozvine až v době jejího útlumu, a protože se v zahradě množí, do větších ploch bude skvělým nástupcem. Kamásie funguje výborně i ve vlhčích trávnících, které se sečou až po zatažení listů, nebo ve světlém podrostu opadavých listnatých stromů, kde má na jaře dostatek světla. Velmi efektní je také ve větších skupinách podél jezírek nebo v dešťových zahradách. Pokud chcete naopak vytvořit převážně jarní záhon s okázalým kvetením na vysokých stoncích, zvolte do kombinace velkokvěté jarní česneky a liliochvostce – to bude teprve ohňostroj barev! 

Na pěstování je kamásie modrá překvapivě nenáročná, pokud má k dispozici dostatek vláhy v jarním období. Vyhovuje jí slunce i lehký polostín, půda by měla být humózní a schopná zadržet vodu, ale bez dlouhodobého letního přemokření. Výborně zvládá těžké, jílovité půdy. Suché písčité půdy jí nesvědčí, stejně jako pěstování v nádobách bez pravidelné zálivky. Po odkvětu je důležité nechat listy přirozeně zatáhnout, aby si cibule doplnila zásoby. Hnojení obvykle není nutné, v bohatších půdách může být dokonce kontraproduktivní. Mrazuvzdornost je vysoká, bez problémů snáší teploty až do -34 °C.

Poslední revize 29-03-2026

Matterhorn je fantastický, velkokvětý kultivar kamélie japonské, tedy jarní kamélie, která v našich podmínkách kvete obvykle od konce března do začátku května. Její květy jsou čistě bílé, bez krémového či růžového nádechu, 8 až 10 cm široké, plné a složené z více než třiceti okvětních plátků, jejichž pravidelné uspořádání vytváří hluboký, kompaktní a ušlechtilý tvar připomínající plnokvěté růže. Právě jejich sněhobílá barva zjevně inspirovala pojmenování po ikonickém alpském vrcholu Matterhorn, symbolu chladu, čistoty a monumentální elegance. Květy na rostlině výrazně vynikají díky kontrastu s tmavě zelenými, kožovitými a silně lesklými listy typickými pro kamélii japonskou. Růst je vzpřímený a vyrovnaný, keř je přirozeně kompaktní a dobře větvený, s kultivovaným habitem, který si zachovává pravidelný tvar i bez řezu. Odrůda pochází z roku 1981 ze Spojených států amerických, kde vznikla jako semenáč kultivaru ‘Kingyo-tsubaki’, jenž je v odborné literatuře často ztotožňován s kultivarem ‘Mermaid’, a jejím šlechtitelem byl David Feathers působící v kalifornském Lafayette.

Kamélie je nutno dobře vysadit, a jakmile zakoření, téměř se o ně nemusíte starat. Potřebují kyprou, humózní, kyselou půdu, která nebude zadržovat vodu ale ani vysychat. Vyhovuje jí vřesovištní záhon s rovnoměrnou vlhkostí a dobrou nastýlkou mulčovací kůry (5-10 cm). Nesnáší podmáčení – těžkou, jílovitou zem – ale vyhovuje jim jíl ve spodních partiích půdního profilu. Výsadbovou díru dělejte vždy spíše mělčí a zejména do stran doplňte směs kvalitního substrátu promíchaného 1:1 s prosátou zemí z vykopané díry. Vřele doporučujeme použít k výsadbě mykorhizní houby pro kyselomilné rostliny. Pokud máte těžkou zem, pomozte si vyvýšením terénu, jak je popsáno v pokynech k výsadbě. Hnojení je důležité minimálně po odkvětu, popřípadě každý měsíc až do konce léta (ale při použití mykorhizy se nehnojí).

Velmi důležité je umístění – v přírodě kamélie nejlépe prosperují v polostínu, kde mají ideální mikroklima bez velkých teplotních i vlhkostních výkyvů, nejčastěji pod stromy s vysokými korunami, a kde je netrápí vítr. V zahradě je dobré místo za domem, kam nedosvítí ostré zimní a jarní slunce, ani keř nevysuší zimní fičák nebo paprsky horkého letního poledne. Popřípadě na neosluněnou stranu před vysokým živým plotem s korunami vyšších stromů poblíž, které nabídnou alespoň rozptýlený stín v létě. A pokud si vybavujete kamélie z jižních států, jež rostou na plném slunci a jsou pěkné, vzpomeňte si na tamní o mnoho vyšší vzdušnou vlhkost, díky které horké slunce snesou. Nesnáší přesazování, tak si dobře rozmyslete, kam ji dáte a už ji tam nechte. Než zakoření, což jí zabere 2 až 3 roky, zalévejte ji i v zimě, pokud nebude mrznout a nebude zmrzlá zem. A buďte si jistí, že za tuto péči se vám spolehlivě odvděčí tak krásným a bohatě kvetoucím keřem nebo malým stromkem, že jich budete chtít mít čím dál víc! Odolnost odrůdy ‚Matterhorn‘ se pohybuje kolem -17 °C a doporučujeme lokalitu chráněnou před zimním sluncem a zimním větrem, který by dokázal poškodit poupata na přelomu zimy a jara. 

Poslední revize 26-03-2026

Dr. King je kultivar kamélie japonské, tedy jarní kamélie, poprvé uvedený v roce 1944 australskou školkou Camellia Grove Nursery. Jedná se o velkokvětý kultivar s poloplnými, výrazně dekorativními květy o průměru přibližně 8 až 10 cm. Jejich barva má zvláštní odstín metalické červené, která díky nerovnoměrnému nasycení okvětních plátků nepůsobí křiklavě rudě, ale měkce a spíše pastelově. Květy působí pevně a důstojně, bez přehnané okázalosti, a vynikají na pozadí tmavě zelených, kožovitých a lesklých listů typických pro kamélii japonskou. Růst je středně silný, s přirozeně vzpřímeným až široce keřovitým habitem, který se s věkem zahušťuje. V dospělosti vytváří kompaktní keř o výšce přibližně 3 až 4 metry a podobné šířce, přičemž roční přírůstky se pohybují kolem 30 cm a plné velikosti dosahuje až po mnoha letech. 

Kamélie je nutno dobře vysadit, a jakmile zakoření, téměř se o ně nemusíte starat. Potřebují kyprou, humózní, kyselou půdu, která nebude zadržovat vodu ale ani vysychat. Vyhovuje jí vřesovištní záhon s rovnoměrnou vlhkostí a dobrou nastýlkou mulčovací kůry (5-10 cm). Nesnáší podmáčení – těžkou, jílovitou zem – ale vyhovuje jim jíl ve spodních partiích půdního profilu. Výsadbovou díru dělejte vždy spíše mělčí a zejména do stran doplňte směs kvalitního substrátu promíchaného 1:1 s prosátou zemí z vykopané díry. Vřele doporučujeme použít k výsadbě mykorhizní houby pro kyselomilné rostliny. Pokud máte těžkou zem, pomozte si vyvýšením terénu, jak je popsáno v pokynech k výsadbě. Hnojení je důležité minimálně po odkvětu, popřípadě každý měsíc až do konce léta (ale při použití mykorhizy se nehnojí).

Velmi důležité je umístění – v přírodě kamélie nejlépe prosperují v polostínu, kde mají ideální mikroklima bez velkých teplotních i vlhkostních výkyvů, nejčastěji pod stromy s vysokými korunami, a kde je netrápí vítr. V zahradě je dobré místo za domem, kam nedosvítí ostré zimní a jarní slunce, ani keř nevysuší zimní fičák nebo paprsky horkého letního poledne. Popřípadě na neosluněnou stranu před vysokým živým plotem s korunami vyšších stromů poblíž, které nabídnou alespoň rozptýlený stín v létě. A pokud si vybavujete kamélie z jižních států, jež rostou na plném slunci a jsou pěkné, vzpomeňte si na tamní o mnoho vyšší vzdušnou vlhkost, díky které horké slunce snesou. Nesnáší přesazování, tak si dobře rozmyslete, kam ji dáte a už ji tam nechte. Než zakoření, což jí zabere 2 až 3 roky, zalévejte ji i v zimě, pokud nebude mrznout a nebude zmrzlá zem. A buďte si jistí, že za tuto péči se vám spolehlivě odvděčí tak krásným a bohatě kvetoucím keřem nebo malým stromkem, že jich budete chtít mít čím dál víc! Odolnost odrůdy Dr. King se pohybuje kolem -18 °C a doporučujeme lokalitu chráněnou před zimním sluncem a zimním větrem, který by dokázal poškodit poupata na přelomu zimy a jara. 

Poslední revize 22-03-2026

Hlavní kouzlo hlaváčku jarního spočívá v kontrastu. Z nízkého, nenápadného trsu jemně dělených listů, které trošku připomínají kopr nebo možná i koniklec, se na jaře objeví květ, který působí až nečekaně sebevědomě. Zářivě žlutý, lesklý, 5-6 cm široký, otevřený dokořán slunci, jako by věděl, jak láskyplně a obdivně se na něj budeme koukat. A nemýlí se. Máme oči jen pro něj. Aspoň tak jsem to měl, když jsem ho vídal na zahrádce babičky, kde se prostě jednoho dne objevil jakoby z ničeho. Rostlina zůstává kompaktní, nikdy se neroztahuje do šířky ani se nesnaží přerůst své okolí, a přesto si dokáže nárokovat vizuální prostor, který jí náleží. Listy jsou jemné, téměř nitkovité, ale pevné, a po odkvětu vytvářejí klidné, zelené pozadí, které neruší a netlačí se do popředí.

Hlaváček je spolehlivý, ale paličatý – nebude dělat to, co po něm chceme my. Takže žádné dělení, přesazování, šlechtění. Prostě ho zasaďte a nechte ho hrát svou roli. Všechno, co umí, ukáže ve svém tempu. Učí nás trpělivosti a vděčnosti. Oproti jiným druhům rodu je Adonis vernalis robustnější a dlouhověký, ale zároveň jemnější v projevu. Není to rostlina, která by se vnucovala, spíš taková, která si vás postupně získá, pokud jí dáte klid a prostor.

Hlaváček se hodí do suchých trvalkových záhonů, svahů, stepních partií a přírodně laděných výsadeb, kde vynikne jeho časné kvetení a kompaktní tvar. Dobře funguje v kombinaci s nízkými až skalkovými trvalkami, díky jemnému, ale vzpřímenému charakteru výborně doplňuje kobercovitě rostoucí kytičky a udělá parádu v dobře barevně vymyšleném záhonu výlučně jarních květů, které kvetou najednou a nabídnou tak okázalé jarní probuzení. Hlaváček není rostlina pro masové výsadby, je to blyštivý šperk na jarním kabátě přírody a jako takový postačí klidně i jediný. Ani v krajině neroste nikde plošně, ale v řídkých ostrůvcích.

Hlaváček jarní vyžaduje plné slunce a chudší, dobře propustnou půdu s vyšším podílem minerálních složek. Nesnáší přemokření, těžké půdy ani časté zásahy do kořenů, proto je nutné zvolit stanoviště natrvalo. Hnojení není potřeba a běžná zahradní hnojiva mu spíše škodí, zejména ta s vyšším obsahem dusíku, která podporují růst listů na úkor kvetení a dlouhověkosti. Kompost ani organická hnojiva nejsou vhodná. Po zakořenění je rostlina velmi odolná vůči suchu, nevyžaduje řez a pěstování v nádobách se nedoporučuje. Dobře snáší mrazy až kolem −34 °C.

Poslední revize: 19-03-2026

První informaci o kapraďovci laločnatém, kterou vám poví každý nadšený sběratel kapradin, nejspíš bude „tohle je asi ta nejotužilejší stálezelená kapradina“. A nebude přehánět. Tento druh působí na první pohled pevně a odolně, přitom mimořádně dekorativně. Jeho nezvykle tuhá, až architektonická stavba ho okamžitě odlišuje od většiny běžných kapradin. Netvoří rozvolněný, měkký trs, ale vzpřímenou, jasně definovanou siluetu, v níž jednotlivé listy připomínají pečlivě uspořádané lamely. Listy jsou sytě zelené, dlouhé, lesklé a výrazně členěné, s hluboce vykrajovanými lístky, jejichž okraje nesou jemné, ale zřetelné „ostny“. Právě kombinace lesku, tuhosti a ostnitosti dává rostlině lehce exotický výraz, který evokuje spíše subtropickou flóru než kapradinu mírného pásma. Příjemným bonusem je, že listy si drží tvar po celý rok a nepůsobí unaveně ani v zimním období. Druhové jméno neolobatum, doslova „nově laločnatý“, odkazuje právě na toto nápadné členění listů, které bylo natolik výrazné, že si vynutilo samostatné taxonomické vymezení a oddělení od příbuzných druhů s méně výraznou segmentací.

Kam s ním v zahradě? Rozhlédněte se po stinných místech a hledejte méně atraktivní kompozice, kde chybí tvar a textura. Právě to je totiž to, co kapraďovec laločnatý umí nabídnout. Nebude nejdůležitější rostlinou celé zahrady, ale dokáže vytvořit vějířovitou, vzpřímenou strukturu, která pozvedne celý záhon. Výborně funguje jako narušení souvislých ploch stínomilných půdopokryvných rostlin pod stromy a vyššími keři, kde jeho pevná silueta vnese do kompozice řád a hloubku. Doplníte‑li jej torzem starého pařezu, rozkládajícím se kusem dřeva nebo neostrým kamenem s lesní patinou mechu a lišejníků, začne prostor působit přirozeně a uvěřitelně.

Kapraďovce jsou lesní kapradiny vhodné do stínu až polostínu, do humózní, dobře propustné půdy s dostatkem organické hmoty. Nejsou citlivé na pH a rostou v mírně kyselých až neutrálních půdách. Nesnášejí přemokření ani dlouhodobé sucho. Organický mulč z listí nebo rozloženého dřeva je vhodný po celý rok a pomáhá udržet stabilní vlhkost i půdní strukturu. V běžných zahradních půdách, které postrádají přirozenou lesní mikroflóru, je při výsadbě vhodné použít mykorhizní přípravek; výrazně tím podpoříte zakořenění, stabilitu a dlouhodobou vitalitu rostliny. Nejlépe prospívá na stanovišti chráněném před zimním sluncem a vysušujícím větrem. Kapraďovec laločnatý patří k nejodolnějším druhům rodu a dobře zakořeněné rostliny snášejí mrazy až kolem −34 °C a některé prameny tvrdí, že krátkodobě až −40 °C.  

Poslední revize: 18-03-2026

LAVALAMP SUBLIME je unikátní hortenzie s velkými, plnými květenstvími, která se objevují od června v jemně zelenkavých tónech a postupně přecházejí do krémově bílých odstínů. Květenství jsou polokulovitá až kulovitá, pevně držená nad listy, a zachovávají si tvar i v plném květu. Opadavé listy jsou velké, svěže zelené, s typickou měkkou texturou druhu, a vytvářejí klidné pozadí pro výrazná květenství. Keř roste vzpřímeně a pravidelně, s pevnými, dobře vyzrálými stonky, které spolehlivě nesou i velká květenství bez poléhání. Celkový habitus je dómovitý, kompaktní a velmi hustý, což dává rostlině upravený a stabilní vzhled po celé vegetační období. Odrůdu vyšlechtil Peter Rudolf Kolster z nizozemské společnosti Kolster Holding BV. Kultivar je chráněn evropskými právy PBR pod číslem EU 34653 z roku 2013 a americkým patentem PP29853 uděleným v roce 2018.

Hortenzie stromečkovité patří ke spolehlivým a bezproblémovým zahradním keřům, a právě proto si získaly takovou oblibu. Kvetou od června na plně olistěných keřích a do záhonů s keři i trvalkami vnášejí kompaktní, přesto bohatě kvetoucí hmotu. Dobře uplatní i v kombinacích s rostlinami v kontrastních odstínech. Nebojte se experimentovat a sáhnout po výraznějších barvách trvalek – fialových šalvějích, zlatožlutých úpolínech či kuklících, tmavolistých ploštičnících nebo popelivkách, stejně jako po rudých a purpurových lobelkách. Vždy je však třeba mít na paměti, že hortenzie mají rády vlhčí půdu, a proto je vhodné vybírat okolní rostliny s podobnými nároky. Pokud dáváte přednost klidnějším kompozicím založeným spíše na textuře než na barvě, výborně se osvědčí kombinace s kapradinami, jejichž krajkově dělené vějíře jemně vyvažují jednodušší listy hortenzie. LAVALAMP SUBLIME vypadá krásně i v nádobách a v moderních jednodruhových ambientních kompozicích, kde vynikne její pravidelný tvar a nabídne parádu na dlouhé období, zejména když po odkvětu odstraníte zasychající květenství, což podpoří násadu nových květních poupat na konec léta.

Pěstování hortenzie stromečkovité je poměrně snadné. Nejlépe prospívá na slunci nebo v lehkém polostínu, kde má dostatek světla, aby se stonky nevytahovaly za sluncem. Zvládá i celodenní úpal, pokud ji v suchém období občas zalijete; úplné sucho nesnáší a při nedostatku vody rychle vadne, listy hnědnou a květenství se zmenšuje. Zálivku navíc jí dopřejte hlavně během tvorby květů. Snese i krátkodobé přemokření, ale trvale podmáčené stanoviště jí škodí. Půda by měla být hluboká, humózní a dobře propustná, na pH nezáleží. Vhodné je mulčování, které udržuje půdu chladnou a vlhkou a zároveň chrání kořeny. Hnojení není nutné, ale je možné keř podpořit po narašení listů a poté před tvorbou květů vyváženým hnojivem bez přemíry dusíku, ideálně organickým. Řez je nutný a provádí se brzy na jaře (případně před zimou v oblastech s mírnými zimami), protože po zpětném řezu nabídne pevnější stonky a větší květy. Seřízněte ji tudíž hluboko – odstraňte až 80 % délky větví z předchozího roku. Zvládne i pěstování v nádobách, kde vyžaduje pravidelnou zálivku a hnojení, ale lépe prospívá v záhonech. Není jedovatá ani alergenní, snáší mrazy minimálně do –34 °C, a některé zdroje uvádějí, že se pěstuje i v zóně 3, což odpovídá –40 °C.

Poslední revize 16-03-2026